Každodenní realita za komunismu. Takhle vypadal život, který si dnešní generace neumí představit

Sdílet

Zdroj: watman / Depositphotos

Železná opona byla hranice oddělující komunistické země východní Evropy od západních demokracií během studené války. Bránila volnému pohybu lidí a informací mezi oběma bloky. Tento pojem symbolizoval rozdělení Evropy na dva nesmiřitelné tábory.

Železná opona

Železná opona byla 3800 km dlouhá bariéra z ostnatého drátu, betonu a dřeva, která oddělovala východní blok od západních zemí. Lidé žijící na východě byli tímto rozdělením těžce postiženi a každý den konfrontováni s omezením svobody pohybu a státním dohledem. Belgičtí filmaři navštívili bývalou NDR a Českou republiku, aby připomněli osudy lidí žijících pod dohledem státu, a zaznamenali svědectví pamětníků, kteří si pamatovali dobu, kdy ostnaté dráty a vojáci se psy byli běžnou součástí jejich života.

Mohlo by vás zajímat: Jak jsme se bavili bez internetu. Takhle vypadal volný čas za komunismu

Rok 1989

Rok 1989 znamenal pro město České Velenice konec této doby a návrat k normálnímu životu bez policejního režimu a podezíravosti. Důvodů, proč se o železné oponě na Slovensku a v Česku málo učí, je několik. Historie je stále živá a citlivá, lidé i učitelé si to pamatují, ale někteří politici nemají zájem to probírat, protože mnozí tehdejší mocníci jsou stále ve funkci. Téma je politicky nepohodlné a v rodinách často vyvolává spory. Mladí lidé o historii nemají zájem, ačkoliv materiálu je dost.

Video k článku ZDE

Odvaha

Příkladem odvahy je u útěk čtyř mladíků z roku 1985, kteří se pod železnou oponou podhrabali a dostali se do Rakouska. Přestože železná opona byla dokonale střežená, plánovali útěk tak, že si získali důvěru pohraničníků a dostali se blízko k hranici. Během útěku však spustili poplach a byli pronásledováni, nakonec ale unikli. Jeden z nich, Václav Bařina, se později usadil v USA, ale vzpomínky na útěk ho stále pronásledovaly. Historik Jan Rychlík uvádí, že mezi lety 1945 a 1987 uteklo na západ téměř 173 000 lidí. Komunistická propaganda označovala emigranty za zrádce a poukazovala na jejich údajný smutný osud, ačkoliv většina z nich hledala lepší životní možnosti.

Boj proti útlaku

Režim emigraci považoval za nežádoucí, protože přicházeli o pracovní sílu. Historik připomíná, že lidé neměli jinou možnost než utéct, a lidský důmysl dokázal přelstít i přísně střeženou železnou oponu. Mnoho z těch, kdo riskovali útěk, čelilo nebezpečí, které mohlo znamenat i ztrátu života. Přesto jejich touha po svobodě byla silnější než obavyz represí. Železná opona představovala fyzickou i psychickou bariéru. Útěky za hranice často vyžadovaly pečlivé plánování a odvahu, protože bezpečnostní složky byly velmi přísné. Tyto příběhy odvahy dodnes připomínají sílu lidského ducha v boji proti útlaku.