<strong>Viděla jsem video, kde sršeň zaútočil na včelu. Okamžitě se na něj vrhly ostatní. Obklopily ho, a během chvíle bylo po něm. Kdyby tu včelu nechaly samotnou, neměla by šanci.</strong> Stejně tak ani „normální“ lidé nemají šanci sami – každý zvlášť se stává obětí systému, jehož představitelé tvrdí, že se špatnými věcmi se nedá nic dělat. Ať už jde o bytovou krizi, milion Čechů v sociálních obtížích, nebo války, zabíjení civilistů a porušování mezinárodního práva. Dlouho to vypadalo, že většina tuto „bezmoc“ mocných tiše přijímá. Ale teď možná už ne. Občanská společnost zvedá hlavu. Protestuje proti tomu, co se dít nemá – a co se roky tolerovalo mlčením. Začalo to odhalováním zneužívání autorit – kněží, lékařů, politiků či bossů showbyznysu. Pokračovalo debatou, že není v pořádku bít ženy ani děti, nebo zabíjet zvířata. Dnes se mluví o tom, že vláda jedné země nemůže vraždit civilisty země druhé. A když mlčí politici, promlouvají občané. Když vlády tolerují hladomorem umírající děti, vyrážejí „normální“ lidé na plachetnicích zachraňovat poslední přeživší v Gaze. A jiní – třeba dělníci z přístavů v Benátkách a Janově – vzkazují mocným: pokud se těm na moři něco stane, zastavíme zboží do Evropy. Takhle se to musí! Jako když se cinkalo klíči. Připomenout vládám a politikům, že jsou tady proto, aby chránili a prosazovali zájmy obyčejných lidí. A pokud ne, můžou jít klidně do háje. <em>Zdroj: autorský text</em>
