Dneska je Tamara nešťastná, protože Jirka jí nestačí. Nemá tolik energie, spíš chce odpočívat, nehrne se do plánů, které by Tamara chtěla realizovat. „Nemá prostě drajv. Nejraději by byl, kdybychom seděli na sedačce, koukali na filmy, on si u toho schrupnul a pak šli spát. Dřív byl výbušný, emotivní. Muž činu. Dneska hraje na jistotu a v ničem mě nepodpoří," popisuje Tamara jejich soužití.
Vše se zhoršilo od té doby, kdy Jirka onemocněl. To se všechna jeho chmurná nastavení ještě prohloubila. K tomu, že není akční se připadlo ještě jeho omezení kvůli nemoci. Navíc teď po Tamaře chce, aby o něj pečovala a starala se. „Je mu 64 a tváří se, jako by byl na smrtelné posteli. Při tom, kdyby chtěl, tak by byl v pohodě. Sice měl infarkt, ale doktor mu neřekl, že se má tak moc šetřit, že v podstatě nemá dělat nic. Naopak, kdyby postupně začal chodit na delší a delší procházky, začal cvičit, jezdit na kole, byl by v pohodě. Takhle tu nemoc využívá proto, aby se chudinkoval,“ říká rozčíleně.
Tamara přiznává, že takhle si to nepředstavovala. Netušila, jak moc se jejich vztah změní a jaký bude z Jirky morous. Vůbec neví, co má dělat. Má touhu žít tak, jak žijí ženy jejího věku, a ne se přibližovat jejímu o 20 let staršímu manželovi. „Jemu je dneska líto, že mě chtěl, když jsem o tolik mladší něž on. Cítil se vedle mě jako mladík, jenže dneska je realita jiná. Dneska by byl ráda za šedesátnici, která by mu rozuměla. Vadí mu to, že jsem jinde, že si nestěžuju na bolesti, nemoci a na to, jak jsem unavená.“
Tamara je ale přesvědčená o tom, že je to o Jirkově hlavě, jeho nastavení. Kdyby chtěl, mohli by mít spolu normální vztah, i když je o tolik starší. Má obavy, že je to jen otázka času, kdy od něj odejde, protože není šťastná. Nechce ji jako ženu, partnerku, ale jako pečovatelku. Navíc je oba štve věkový rozdíl. Každého ale z jiného důvodu.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka:
Tamara svému staršímu muži trochu křivdí ve svém pohledu na jeho potřeby. Její partner nechce pečovatelku, což je představa, která Tamaru děsí. Věkový rozdíl jedné generace se zkrátka časem přirozeně projeví. Po delším období v takovýchto nerovných vztazích zmizí prvotní „dopaminový rauš,“ který zastírá věkový rozdíl a s ním i rizika, která s ním do budoucna souvisí. Tamary muž si jen dovoluje chovat se adekvátně ke svému věku a zážitek prodělaného infarktu ho jistě poučil natolik, že na rozdíl od jiných starších mužů, kteří jsou nuceni před svými mladými partnerkami předstírat živelnost a mladistvou energii, již poznal své limity. Původní pocit, že s mladou partnerkou je „nesmrtelný“, vzal za své kvůli neúprosné realitě věkového rozdílu.
Tamara je rozčarovaná z reality, je přesvědčená, že kdyby Jirka jen chtěl… Problém je však v tom, že Jirka buď zcela oprávněně nechce, nebo nemůže. Tamary očekávání, že se právě jejímu staršímu partnerovi vyhne proces stárnutí spolu s přibývajícími zdravotními problémy a spolu s tím i přirozený úbytek energie a dřívější živočišnosti, nebyl reálný.
Trochu mne zaráží, že místo toho, aby se Tamara snažila najít východisko z rozdílných potřeb pro své prožívané aktivity po kterých touží, rovnou přemýšlí o odchodu od Jiřího. Do každého vztahu patří určitá reciprocita. Výměna. Tamara by si měla vzpomenout, proč se kdysi do Jiřího zamilovala a upřímně si položit otázku, zda ho stále miluje natolik, že ustojí tyto změny a přijme riziko, že časem se opravdu může stát tou osobou, od které se bude péče o partnera očekávat.
Pokud to takto necítí, bylo by vhodné, aby oba partneři vědomě přijali důsledek svého rozhodnutí a nenaplněnosti vzájemného očekávání. Jiří zažil krásné období
Bc. Karin Emily je terapeutka s psychoterapeutickým výcvikem, arteterapeutka a speciální pedagožka.
Pracuje 10 let jako psychoterapeutka pro pacienty s roztroušenou sklerózou na neurologickém oddělení FNKV Praha a vede soukromou praxi.
Vzdělání a odbornost: Vystudovala VŠ – obor speciální pedagogika. Pražská psychoterapeutická fakulta. Výcvik BIG SUR s5 – skupinová forma – dynamická a hlubinně orientovaná psychoterapie (supervize Doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc.). Výcvik neverbálních technik (sekce muzikoterapie, psychoterapeut. spol. ČLS) – lektor PhDr. Jitka Vodňanská (muzikoterapie, arteterapie, práce s tělem). Výcvik vedení skupin v rámci sociálně psychologického výcviku. Supervize PhDr. Iva Veltrubská. Spoluautor metodiky k tomuto pilotnímu projektu. |
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Související články