Jak se můj otec nechal zblbnout

| 2 min

Sdílet

Je konec čtyřicátých let minulého století. Mladý hezký muž se ohání v otcově kolářské dílně. Tovaryši a učedníci mají již volno a on tady musí ještě dřít. Na koho? Na otce živnostníka.

Jak se můj otec nechal zblbnout

Zdroj: i60.cz

Letos vám nadělíme víc než Ježíšek!

Hrajte s námi o předplatné HBO, knížky i další ceny každý týden, ale hlavně o velkou vánoční výhru 15. prosince - 300.000 Kč.

Vše o soutěži

Ilustrační foto: Freepik

Jak se můj otec nechal zblbnout

5. 11. 2025

Komunisté mají pravdu. Budeme pracovat pouze pro sebe. Odfláknu si svých osm hodin někde ve fabrice a půjdu se bavit. O tom je život a ne se od rána do večera lopotit. Otcova malá živnost, to není smysl mého života. Tady se do konce života nechci zahrabat.

Práskl zlostně dveřmi dílny a vytáhl cigaretu. Co z toho má máma? Pere, vaří pro tovaryše, učedníky a ještě k tomu malé hospodářství? Zaopatřit dobytek a podojit krávy. Celý den na nohou. Otec kapelník, který nenechá sukni na pokoji. Chudák máma. Jak já ho někdy nenávidím. Začínám jim věřit, lidé se za nich budou mít určitě lépe. Všechno bude všech.

Doma se opláchl, sňal ze zdi harmoniku heligonku. Byl po otci hudebně nadaný, upravoval noty pro celou kapelu. Spěchal za svými vrstevníky. Založili buňku Svazu české mládeže (SČM). Scházeli se na návsi u rybníka. Chlapci a děvčata. Plánovali svou budoucnost. Zpěvem obvykle vypudili staré lidi z okolních laviček. Zpívali pokrokové písně a přitom popíjeli. Někdy se s dívkami pomilovali. „Nebudeme na druhé dřít. Pracovat? Ano, ale jen pro sebe a s radostí. Již žádné války a utrpení. To hlásají komunisté. K těm se dáme a rodiče budou mít zlost. S těmi, kteří nám v tom budou bránit, si to vyřídíme," hřímal Tonda, syn děvečky ze statku. Ostatní přikyvovali. Svět patří nám. Mladým.

Domů se večer připotácel. Opilý byl nejen z alkoholu, ale omámily ho i ty pokrokové řeči. Maminka, pyšná na přitažlivého syna, mu okamžitě uchystala jeho oblíbené jídlo a obskakovala ho. Kamarádky jí takového fešáka přece závidí. Otec se mračil. „Jak chceš v takovém stavu ráno pracovat? Ke strojům tě nepustím. Budeš celý den mastit kolíčky do hrábí."

V sedmnácti si podal přihlášku do KSČ. Potřebovali vyhrát volby, tak brali i mladistvé. Vzali ho. Doma byl kravál. „Franto, podívej se, co to jsou za lidi v té straně. Myslíš si, že ti budou pečení holubi bez práce skákat na talíř? Jsi šikovný, řemeslo ovládáš, chci všechno odkázat Tobě, abys v živnosti jednou pokračoval.“ „Tati, svět je nespravedlivý, sám to víš. My to napravíme. Všichni se budeme mít dobře."

Co z výše uvedeného článku plyne? Jak píše Masaryk ve svém posledním dopise, který byl odtajněn. Řeknu to méně drsněji. „Lidé jsou bohužel stále naivní“. Z historie se odmítají poučit. Politici umně nabízí lidem naději a lidé jim na základě toho stále věří. Podle mě většina lidí si ani nepřečte, co jim strany ve svém programu nabízí a neuvědomí si, že život jim ovlivňují přijaté zákony, nikoliv kecy v debatách nebo manipulace na internetu.