Rozkošný byl už jako malý chlapeček Julek, kdy od tří let díky otci-ochotníkovi stál na jevišti a okusil hereckou slávu. Později také tančil a zpíval v operetách. Po maturitě na plzeňské První české reálce se přihlásil jako mimořádný student na Filozofickou fakultu v Praze. Znamenalo to, že si mohl zapisovat jen některé přednášky (chodil na filozofii, sociologii, etiku, historii, umění a pedagogiku, záběr měl skutečně široký) a také že mohl využít možnosti být osvobozen od některých poplatků. Kdy studia dokončil, pakliže vůbec, se neví, nedá se to prý dohledat. Do KSČ vstoupil hned v roce 1921 a vypadá to, že o straně, ani její ideologii nikdy nezapochyboval. Prý pro stranu doslova dýchal, což bylo v době první republiky ne zcela obvyklé. Těžko říct, zda to ale nebyla až pozdější propaganda.
Julius Fučík
Foto: Reportáž psaná na oprátce, Public domain, via Wikimedia Commons
Díky své vizáži i veselé povaze měl mimořádné úspěchy u žen. Byl to typický záletník, dokázal využít sebemenší příležitost. Jedinou ženou jeho života nebyla zdaleka jeho manželka Gusta, jak se po válce coby „národní vdova“ snažila prezentovat. Seznámili se sice už někdy v roce 1923, ale tehdy o něj nejevila Gusta zájem, protože měla vztah s jedním rumunským studentem. Ve stejné době poznal Fučík na univerzitě i Marii Vaníčkovou, která bývá označována za jeho první velkou lásku. Dokonce si pronajali byt, kde žili až do roku 1929, kdy se rozešli údajně kvůli rozdílným životním postojům. A právě tehdy se po Fučíkově boku začíná objevovat nová partnerka.
Tou se stala zmiňovaná Augusta Kodeřičová (1903-1987), zvaná Gusta. O jejím raném dětství toho moc známo není. Ví se ale, že nepocházela z chudých poměrů, jak se mnohdy uvádělo, její otec byl četnický strážmistr v Ostředku u Benešova, kde se narodila. Jako malá holčička ztratila matku, která zemřela na tuberkulózu, a na nevlastní matku, jež se ke vyvdaným dětem nechovala nejlíp, prý vzpomínala jen nerada. V osmnácti letech Gusta maturovala na obchodní škole v Praze a kvůli financím začala studovat teprve po určité době na Vysoké škole obchodní. Studia však evidentně nedokončila.
Augusta Kodeřičová
Foto: autor nezjištěn (neznámí), Public domain, via Wikimedia Commons
Existují pochyby o tom, zda tehdy vůbec vstoupila do KSČ, jak se tvrdilo v jejích oficiálních životopisech. Pracovala totiž ve státních službách, např. na ministerstvu školství a národní osvěty, a tam nesměli být komunisté zaměstnáváni. Je tedy pravděpodobnější, že do KSČ vstoupila později, až díky jazykovým znalostem pracovala na sovětském obchodním zastupitelství, ovládala totiž ruštinu a němčinu. S Fučíkem se dala dohromady po jeho rozchodu s Marií Vaníčkovou, tedy někdy kolem roku1929 nebo 1930. Vzali se ale až po osmileté známosti v roce 1938. Za svědky jim šli redaktor Rudého práva a budoucí hrdina SNP Jan Šverma a nechvalně proslulý poválečný komunistický politik Bedřich Reicin, který patřil k tvůrcům komunistického teroru. Sám pak byl obviněn v proslulém vykonstruovaném procesu s Rudolfem Slánským a v roce 1952 popraven.
Sňatek Fučíkových byl prý ryze účelový. Uvádí se, že to bylo kvůli tzv. „výbavnému“. Jednorázový státní příspěvek 5000 Kč, to byla vskutku na tu dobu „zlé kapitalistické první republiky“ velkorysá sociální dávka! Nárok na výbavné vznikl, pakliže byl alespoň jeden z novomanželů – žadatelů pojištěn před sňatkem alespoň čtyři roky. Vyplácel se výhradně ženě. Fučík byl známý jako donchuán, kterému nedělalo problém najít si známost na jednu noc. Pak se ale vracel ke Gustě, ať už byla za něj vdaná nebo ne. V každém případě se jednalo o tzv. volné manželství (někteří historikové dokonce uzavření sňatku zpochybňují). Zdálo by se tedy, že byla Gusta na Fučíkova krátkodobá dobrodružství připravena.
Průšvih nastal, když se nový vztah stal něčím víc. To byl také případ lásky Fučíka k Eleně Hálkové, dnes téměř neznámé herečce. Byla to velmi krásná žena, vnučka Vítězslava Hálka, která měla zástupy ctitelů, mezi nimiž byl i klavírista Rudolf Firušný či herec Ladislav Pešek. Elena se nakonec provdala za o jedenáct let staršího Zdeňka Štěpánka a v roce 1934 se jim narodila dcera Jana, známá herečka. Štěpánek nebyl rozhodně žádný romantik a Elena po čase s ním přestala být šťastná. Není pro ni problém najít si náhradu. Je to o čtyři roky mladší režisér Otakar Vávra. Elena byla podle něj nejkrásnější ženou jeho života a na jejich tajný tříletý poměr nikdy nezapomněl. Jenže pak se objevil Julius Fučík! Vávra naznal, že vedle něj nemá šanci, a vyklidil pole, i když je možné, že rád z aférky vycouval. Před žárlivou Gustou Fučíkovou se dařilo vztah úspěšně zatloukat, vždy se našel někdo, kdo milence varoval. Pak to jednou prasklo… Fučík maskovaný vousy a černými brýlemi navštívil Elenu v jejím vinohradském bytě, když se nečekaně vrátil manžel Štěpánek. Chabou výmluvou na ilegální činnost se nedal oblafnout. Tady nebylo co vysvětlovat. Popadl Fučíka za límec a srazil ho ze schodů. Po válce z toho měl ohromný problém. Teprve o mnoho let později si mohl dovolit dávat tuto historku k dobru – kterak budoucí národní umělec inzultoval budoucího národního hrdinu.
Elena Hálková
Foto: P.P.S, Public domain, via Wikimedia Commons
Fučíkovi nebyla lhostejná ani známá novinářka a spisovatelka Milena Jesenská. Spřátelili se někdy na začátku 30. let a přáteli zůstali do konce svých životů. Navíc ovšem spolu prožili sice krátký, ale o to vášnivější románek. A Gusta to věděla! Když byl Julius Fučík v roce 1942 zatčen, krátce nato si přišlo gestapo i pro Gustu. Po několika výsleších byla deportována do Terezína a pak do Ravensbrücku. Právě tady se potkala se svou někdejší rivalkou Milenou, tehdy již přesvědčenou antikomunistkou, která byla vězněna už od roku 1940. Nezapomněla na její vztah s Fučíkem! Milena měla od mládí časté zdravotní problémy. V Ravensbrücku pak onemocněla zánětem ledvin. Došlo to tak dalo, že jí musel vězeňský lékař, který se znal s jejím otcem, profesorem Jesenským, zanícenou ledvinu operativně odejmout. Brzy po operaci Milena Jesenská zemřela. I když neexistují přímé důkazy, Gusta Fučíková údajně měla Mileninu smrt snad uspíšit – špatnou péčí a podáváním nevhodné stravy. Kdo ví...
Milena Jesenská
Foto: See page for author, Public domain, via Wikimedia Commons
Gusta Fučíková ale Ravensbrück přežila a brzy po návratu se stala prominentkou komunistického režimu, vlivnou redaktorkou a komunistickou funkcionářkou ověšenou několika řády. Stala se členkou ÚV KSČ, Svazu protifašistických bojovníků i předsedkyní Československého svazu žen. Začala cílevědomě pomáhat budovat kult svého manžela. Jezdila po besedách, kde se slzou v oku mládeži vyprávěla, jak úžasně cnostný člověk byl Julius Fučík a jak pro jejich blaho obětoval svůj život. Nedělala to nezištně! Nechávala si za své dojemné výkony platit tučnými honoráři. Podle aktuálních potřeb upravovala i nová vydání jeho Reportáže psané na oprátce. S novotami Pražského jara 1968 bytostně nesouhlasila, ale po okupaci a hlavně za normalizace se opět našla. Film Julek z roku 1979 považovala za znesvěcení Fučíkovy památky. Sametové revoluce se, naštěstí pro ni, nedožila, zemřela v roce 1987…
Gusta Fučíková v roce 1977 jako viceprezidentka Mezinárodní demokratické federace žen na Světovém fóru mírových sil v Moskvě
Foto: Profimedia
Zdroj info: Jarolímková Stanislava: Slavní Češi a jejich blízcí, 2020, Wikipedie
Související články
Žena-in.cz
KINOTIP2.cz|
Magazín - Aktuálně.cz|
GrapesMag|