Chov včel na vlastní zahradě už dávno není jen záležitostí zkušených včelařů s desítkami úlů. Stále častěji se do něj pouštějí i lidé z měst a menších obcí, kteří touží po vlastním medu a chtějí přispět k ochraně přírody. Zákony vám v tom nijak nebrání, přesto je dobré znát pravidla a hlavně nezapomínat na sousedské vztahy.
Kdo někdy ochutnal domácí med přímo z plástve, ví, že jde o úplně jiný zážitek než lžíce koupená v supermarketu. Myšlenka mít na zahradě vlastní úl zní romanticky, ale přináší i praktické otázky. Jak na to pohlíží zákon, co na to sousedé a kolik vás to celé bude stát? První krok je zjistit, že povolení od sousedů nepotřebujete. Druhý krok je pochopit, že když vám sousedova tchyně uteče přes plot pokaždé, když zahlédne včelu, může to být zdrojem zbytečných konfliktů.
První vytáčení medu je pro každého včelaře velkým zážitkem. | Zdroj: Shutterstock Co říká zákon Legislativa v České republice je v tomto ohledu poměrně vstřícná. Občanský zákoník v § 1013 uvádí, že vlastník nemovitosti se musí zdržet všeho, co by nad míru přiměřenou poměrům obtěžovalo sousedy, například hlukem nebo zápachem. Včely sem spadají v podobě rizika štípnutí nebo strachu. Přímý zákaz chovu včel na vlastní zahradě ale neexistuje.
Každý včelař a to i začínající, musí být registrován u Českomoravské společnosti chovatelů a hlásit stanoviště včel kvůli povinným veterinárním opatřením. Zákon také ukládá povinnost nahlásit stanoviště obecnímu úřadu a včelaři mají nárok na dotace. To znamená, že pokud si pořídíte úl, nikdo vám ho nesmí zakázat jen proto, že se sousedům nelíbí.
Jak to vidí sousedé Realita je taková, že včely se o právní paragrafy nezajímají. Létají, kam potřebují a pokud je v okolí zahradní bazén nebo dort na stole, mohou se tam zastavit. A tady přichází na řadu ohleduplnost. Umístění úlů by mělo být promyšlené. Ideální je, aby včely startovaly nad úroveň lidských hlav a neletěly přímo přes sousedovu terasu. Vhodné je použít ploty, živé stěny nebo stromy, které nasměrují jejich letovou dráhu výš.
Sousedé ocení i otevřenou komunikaci. Pokud sousedům ukážete, že včely většinou nikoho zbytečně nenapadají a že díky nim dozrává na stromech víc ovoce, často to odnese napětí ze vzduchu. Přesto je dobré myslet na to, že někteří lidé mají silnou alergii na bodnutí a pro ně může být i jediný úl na dohled velkým problémem. Někdy stačí i drobné gesto, třeba darovat první skleničku medu a atmosféra v sousedství se hned uvolní.
Domácí med ze zahrady chutná vždycky nejlépe. | Zdroj: Shutterstock Jak začít s malým včelínem Pokud vás představa vlastního medu láká, je nejlepší začít s jedním až dvěma úly. Včelstvo se pořizuje obvykle od jara do léta a cena jednoho se pohybuje kolem 3 až 5 tisíc korun. Samotný úl stojí přibližně 2 až 4 tisíce, podle typu a materiálu.
Základní výbava včelaře zahrnuje ochranný oblek s kloboukem a síťkou, rukavice, rozpěrák na oddělování rámků a kuřák, který pomáhá včely zklidnit. To celé vyjde asi na 2 až 3 tisíce korun. Kdo to myslí vážně, může investovat do medometu, tedy zařízení na vytáčení medu, který stojí od 5 tisíc výš. Začátečník by měl počítat s tím, že první investice se většinou pohybuje kolem deseti až patnácti tisíc korun. Nejde ale jen o peníze, protože část se vám postupně vrátí v medu a hlavně v zážitku z péče o vlastní včelstva. A kdo nechce tápat, může se obrátit na místní včelařský spolek, kde bývá ochotně podaná ruka i rada, takže nováček nikdy nezačíná úplně sám.
Sladký konec Chov včel na zahradě je krásná zkušenost, která spojuje užitek s přírodou. Zákon vám to umožňuje bez složitých povolení, avšak úspěch celého projektu stojí na respektu k okolí. Když najdete správné místo pro úly, vysvětlíte sousedům jejich význam a pořídíte si základní vybavení, můžete se těšit na první sklenici vlastního medu. A možná zjistíte, že včely vám kromě sladkého zlatavého pokladu přinesou i nový pohled na to, jak křehká a zároveň silná je příroda kolem nás.
Zdroje: Český svaz včelařů , Zákony pro lidi , Online včelstva