Eskymačky bez dědictví musely ženicha uchvátit svou krásou a zdatností, jinak zůstaly s pohrdáním na ocet

| 3 min

Sdílet

„Eskymáčtí mužové někdy prokazují málo uhlazenosti ve vnějším vystupování k ženám, tedy když vidí ženu vykonávat těžkou práci, stojí s rukama zkříženýma a usmívají se, aniž jim v nejmenším pomohou,“ vypozoroval polárník Nansen.

Eskymačky bez dědictví musely ženicha uchvátit svou krásou a zdatností, jinak zůstaly s pohrdáním na ocet

Zdroj: JJ O'Neill / Creative commons, CC-BY-SA

Mezi eskymáckými ženami a muži se uplatňoval určitý stavovský rozdíl ve společenském životě. Například při jídle nebo při hoštění kávou byli nejdříve obslouženi velcí lovci a nejvýznamnější muži, potom ostatní muži, a nakonec přišla řada na ženy a děti, popisuje vcelku detailně vědec, spisovatel a držitel Nobelovy ceny za mír Fridtjof Nansen (1861-1930) v knize z roku 1891 ŽIVOT ESKYMÁKŮ.

Mohlo by vás zajímat: Eskymáci se báli mrtvol: Nemocné ženy, nikoliv muže, pohřbívali zaživa a oblékali budoucího nebožtíka dlouho před smrtí

Při hostinách si nejpřednější muži vyprávěli navzájem své zážitky, kdežto „ženské si pro sebe také udělaly hostinu v jiném koutě, avšak podle všeho vedly pouze plané žvásty“, převzal Nansen popis reality Eskymaček od Larse Dalagera (1722-1772), dánského obchodníka a polárníka.

Chlapec se oslavuje, dívku oplakají

Již ve včerejším článku Eskymáci se báli mrtvol: Nemocné ženy, nikoliv muže, pohřbívali zaživa a oblékali budoucího nebožtíka dlouho před smrtí jsem citovala spisovatele Nansena: „Že ženy nepožívají takové vážnosti jako muži je zřejmě i z toho, že když se narodí chlapec, otec jásá a matka září pýchou; narodí-li se dívka, oba pláčou nebo jsou alespoň velmi znepokojeni.“

Chlapec je přirozeně považován za budoucího plavce na kajaku a lovce a za oporu rodiny, až rodiče budou staří, tedy za přímý přírůstek provozního kapitálu, zatímco děvčat je podle jejich mínění na světě vždycky dost.

Jak bylo řečeno v úvodu, eskymáčtí muži někdy prokazují málo uhlazenosti ve vnějším vystupování k ženám, tedy když vidí ženu vykonávat těžkou práci, stojí s rukama zkříženýma a usmívají se, aniž jim v nejmenším pomohou.

Výchova i vdavky hrají pro chlapce

Podle Nansena se totéž projevuje ve výchově. O chlapce, budoucího živitele, je po všech stránkách dobře postaráno. Zemřou-li chlapci rodiče, netrpí hoch žádnou nouzí, neboť ho všichni chtějí v domě a ujímají se ho. S děvčaty je tomu jinak: když osiří a nemají přátel, dostane se jim sice nadbytku jídla, ale dostanou horší šaty, že je žalostno na ně pohledět.

Mohlo by vás zajímat: Velká oslava narození inuitského chlapce: Porodní bába vykuchá tuleně, otec podává syrové jednohubky celé komunitě

Když však děvčata dosáhnou věku na vdávání, jsou na tom přibližně stejně s dívkami lépe postavenými – nedostávají totiž žádné dědictví, a pak záleží jen na „jejich kráse a zdatnosti, neboť tyto vlastnosti zvětšují jejich úvěr u mladých mužů. Nedostávají-li se jim, muži jimi pohrdají, a tyhle dívky se nikdy neprovdají, protože je dost takových, mezi nimi je možno si vybrat“.

Svatební kuspuk neboli košile s kapucí a velkou přední kapsou běžně nošená mezi domorodci z Aljašky. Zdroj: Pinterest

Na tohle si však nemohou dívky stěžovat, poněvadž muži na tom nejsou lépe; nemohou se z nich totiž stát lovci, což se někdy stává, nemají také oni velké vyhlídky na ženitbu, a všichni se na ně dívají spatra, přiblížil čtenářům již v roce 1891 Fridtjof Nansen ve své knize plné svědectví ŽIVOT ESKYMÁKŮ.

Eskymačky bez dědictví musely ženicha uchvátit svou krásou a zdatností, jinak zůstaly s pohrdáním na ocet

Zemřela herečka Diane Keaton. Hvězda filmu Klub odložených žen se dožila 79 let

Už nejsou na nože. Koktová nakonec přišla na chuť kouzlu Kašpárkovy michelinské kuchyně

Bolek Polívka zkolaboval při představení, z divadla ho vezla záchranka

V bytě s nimi žili lvi i další šelmy. O osudu rodiny, která otevřela dveře divokým zvířatům, se mluví dodnes

Pamatujete je jako sexsymboly? Takhle vypadají dnes a navíc mají tu nejdůležitější roli: jsou tátové