Ďáblova bible Tzv. Ďáblova bible či Codex Gigas („Obrovská kniha“) vznikla za účelem shrnout veškeré vědění do jediné knihy . Proslulá je svou velikostí . Desky měřily 92x50,5 cm, každý z původně 320 pergamenových listů měl velikost 89x49 cm. Úctyhodná byla také váha knihy – 75 kg . Odhaduje se, že na výrobu potřebného pergamenu bylo spotřebováno 160 kůží oslů či mezků.
Extrémně malé písmo Kniha, aby obsáhla veškeré vědění, byla psána tak titěrným písmem , že se v ní obvyklým způsobem a s odstupem, který vyžadují její rozměry, vůbec nedá číst . „Čtenář by si na ni musel lehnout, aby drobné písmo mohl číst. I to naznačuje, že kniha byla nejspíše určena k něčemu jinému než běžnému čtení.
Obsah knihy Rukopis, kromě biblických textů, obsahuje například historické spisy Josepha Flavia, Isidora ze Sevilly, lékařské recepty či návody k vyhánění démonů. Pro české dějiny je mimořádně významné, že obsahuje opis Kosmovy kroniky české . Podle nekrologia, které připomíná jména zemřelých mnichů Podlažického benediktinského kláštera, se odhaduje vznik rukopisu počátkem 13. století.
Náhled bible uvnitř | Zdroj: Josef Hron, Public domain, prostřednictvím Wikimedia Commons Zvláštní iluminace Největší pozornost v celé knize poutá celostránková iluminace ďábla. Tak vznikla pověst, že se v rukopisu jeho původce zobrazil, že jde o „autoportrét“. Kolorované kresbě předchází celostránková iluminace Nebeského Jeruzaléma. Dvoustrana má tedy znázorňovat, ve středověku oblíbený, protiklad obce boží (civitas dei) a obce ďáblovy (civitas terrena, civitas diaboli), o kterém hovoří např. sv. Augustin.
Souvislost na ostrově Bali Arnošt Vašíček si na indonéském ostrově Bali všimnul naprosto stejného rituálu, jaký líčí Ďáblova bible . Vykonávají ho baliánové k odhalování zloděje. Mág si vyhlédl jednoho malého chlapce (panice), postavil ho do kouta místnosti, kápl mu na palec trošku oleje a vyslovil zaklínadlo. Poté ho vyzval, ať řekne, co vidí v zrcadle nehtu toho prstu. Pachatel byl odhalen. Je to důkaz, že některé magické praktiky se praktikovaly a praktikují napříč prostorem a věky .
Codex Gigas byl v době vzniku považován za jeden z divů světa V poznámce se píše, že v roce 1295 dali podlažičtí mniši do zástavy Codex Gigas klášteru v Sedlci na území dnešních Čech . V poznámce je také uvedeno, že rukopis byl v témže roce znovu odkoupen pro řád benediktinů z Břevnovského kláštera. Codex Gigas byl v té době považován za jeden z divů světa.
Sběratelský kousek vhodný pro císaře Rukopis se postupem času stal vyhledávaným sběratelským artiklem. V roce 1594 si císař Rudolf II. „vypůjčil“ Codex Gigas a vzal si jej na svůj hrad . Pravděpodobně neměl v úmyslu jej vrátit. Rudolf II. sbíral vše od živých a mrtvých zvířat po obrazy, sochy a kuriozity. Ďáblův portrét vzbudil jeho zájem o okultismus.
Sběratelský kousek | Zdroj: Benedictine monastery of Podlažice, Public domain, prostřednictvím Wikimedia Commons Švédská kořist Rukopis zůstal v Praze, dokud si jej švédská armáda během třicetileté války neodnesla jako válečnou kořist . Poté byl přivezen do Stockholmu spolu s mnoha dalšími vzácnými předměty. Codex Gigas skončil ve sbírkách královny Christiny a byl umístěn v knihovně Stockholmského paláce. Na Nový rok 1878 byl rukopis převezen do nově postavené Národní knihovny ve Stockholmu, kde je uchováván dodnes . Kodex byl třikrát zapůjčen do zahraničí. V roce 1970 do New Yorku, v roce 1999 do Berlína a od 20. 9. 2007 do 6. 1. 2008 byl vystaven v Národní knihovně ČR v Praze. O navrácení části rudolfínských sbírek, především této knihy, se pokoušel v roce 1990 prezident Václav Havel, švédskou stranou byl tento návrh odmítnut jako absurdní.
S ďáblovou pomocí? Legenda o původu Codexu Gigas vypráví, že osamělý písař, mnich podlažického kláštera, napsal celé dílo během jediné noci. Když si písař uvědomil, že úkol je nad jeho síly, požádal ďábla o pomoc. Legenda nemá absolutně žádný základ ve skutečnosti. Svědčí to však o tom, že velikost Ďáblovy bible vyvolala takový dojem, že lidé počítali s jejím původem s odkazem na nadpřirozeno.
Zdroje článku: loc.gov , lifee.cz , kb.se , web.archive.org , nespechej.cz