Dětství plné tónů a tance
Jarmila Švehlová se narodila do světa, kde se místo běžných vět často mluvilo zpěvem. A místo chůze se tančilo. Její otec Zdeněk byl operní tenorista Národního divadla. Maminka Jarmila baletka. Zkrátka domácnost, kde se umění nebralo jako koníček, ale jako samozřejmá součást každodenního života.
Dali mi dvě nejdůležitější věci pro šťastný život – lásku a hudbu,
zavzpomínala herečka s vděčností v hlase v rozhovoru pro Taneční magazín. A není divu! Vyrůstat v domě, kde se láska neztrácela v tichu, ale nesla se prostorem spolu s tóny klavíru nebo baletními piruetami? To je dar, který formuje člověka na celý život.
Baletní sál místo hřiště
Zatímco jiné děti běhaly po sídlišti s míčem, malá Jarmila trávila čas v baletním sále. Už ve druhé třídě chodila na balet k mamince. Ta totiž vyučovala na hudební škole. Umělecká cesta tak nebyla náhodou ani vzpourou proti rodičům. Spíš přirozeným pokračováním rodinné melodie.
Později vystudovala Pražskou konzervatoř. Ještě jako studentka začala hostovat v Národním divadle. Současně se objevovala v pohádkách, inscenacích a televizních hrách. Jemný hlas, výrazná tvář a cit pro emoci ji rychle zařadily mezi vyhledávané herečky své generace.
Princezna, na kterou se nezapomíná
Hrála usměvavé dívky a půvabné princezny. Její talent měl mnohem širší rejstřík než jen úsměvy a šaty se zlatou výšivkou. Na divadelních prknech zvládala i vážné, dramatické role. A to s lehkostí, která publikum zvedala ze sedaček.
Princeznovských rolí ztvárnila hned několik. Už během studií si zahrála v pohádkách jako Panenka z vltavské tůně, O líném Honzovi, O Všudybylovi nebo Paví král. Nejvíce se ale do paměti diváků zapsala jako rozmazlená Babetka z pohádky Co takhle svatba, princi?.
Možná za to mohl její šarm. Možná hit Když se načančám, který do příběhu vnesla Heidi Janků svým hlasem. Každopádně tahle kombinace zafungovala jako kouzlo. A Babetka se stala jednou z těch princezen, které s námi zůstaly i dlouho po dětství. Její písnička mimochodem dodnes zní na vesnických zábavách i svatbách.

Útěk z nemocnice? Pro roli cokoliv
Že bere svou práci vážně, dokázala herečka mimo jiné tím, že kvůli natáčení Babetky utekla z nemocnice. Tam byla po operaci slepého střeva. Texty se učila už na lůžku. Zbytek zvládla se sebezapřením hodným minimálně tří Oscarů a jedné zlaté hvězdy ze školního sešitu.
Hlas, který buď posílí, nebo úplně zničí
Ten hlas prostě poznáte na první dobrou. Kdo neví, kdo mluví? Stačí si vzpomenout na vypravěčku dospělé Věrky ve Vlaku dětství a naděje z roku 1985. To je přesně ona. Specifický, nezaměnitelný tón. Ten vás okamžitě chytí.
Začínala jsem pod taktovkou Dr. K. M. Wallóa, který byl v českém dabingu skoro jako guru. Požadoval od nás absolutní přesnost, ale nejvíc mu šlo o to, aby herecký projev byl přirozený a věrohodný. Kimi, jak jsme mu říkali, měl vybranou partu herců, kterým věřil, ale když objevil nový talent, nebojácně mu dal šanci,
svěřila se Jarmila Švehlová v rozhovoru pro iDnes.
Právě on jí svěřil jednu z nejtěžších rolí. Dabing Bergmanovy Podzimní sonáty. Pro mladou herečku bez zkušeností to byl risk. Ale vyplatil se!
Dabing není jen opakování slov původního herce. Správný herecký hlas dokáže filmový výkon zvednout na vyšší úroveň. Nebo naopak totálně zkazit. To je to kouzlo, které dělá z dabingu opravdovou hereckou práci,
říká Jarmila Švehlová.
Její hlas pak dostaly slavné herečky jako Marlene Jobertová, Ingrid Bergmanová, Romy Schneiderová, Catherine Deneuve, Kim Novaková, Ornella Muti či Michelle Pfeifferová.
Pohádka i mimo pohádku?
Prožívala Jarmila Švehlová svůj vlastní pohádkový příběh i mimo film? Do určité míry ano. Ve stejném roce, kdy se na obrazovkách objevila jako Babetka, se provdala za Josefa Hájka, politika a tehdejšího primátora Prahy. Společně vychovali dvě děti: Roberta a Marianu. A protože jablka nepadají daleko od divadelních scén, oba se vydali hereckou cestou. Po vzoru milované maminky.
Napsala svou vlastní divadelní hru
Že je Jarmila Švehlová ženou mnoha talentů dokázala už několikrát. A znovu právě ve chvíli, kdy si splnila sen. Jaký? Napsat vlastní divadelní hru.
Toužila jsem si zahrát něco, co si sama vyberu, něco, co mě opravdu osloví. A pak mě napadlo, proč tu hru rovnou nenapsat?,
přiznala Jarmila deníku Super.
Výsledkem je hra s názvem Zrcadla, která čerpá z jejích osobních zkušeností a hlubokého poznání divadelního prostředí.
V příběhu se odráží celý ten svět divadla – od radosti z úspěchu, přes intriky a zklamání až po lásku k této jedinečné umělecké droze,
dodala tvůrkyně hry.
S věkem přichází šmrnc
Letos v únoru oslavila Jarmila Švehlová 69. narozeniny. A místo důchodového klidu rozdává energii, jako by jí bylo třicet. Stále vypadá skvěle. Má šmrnc, eleganci a chuť tvořit. Už řadu let se věnuje malování, kterému propadla s vášní sobě vlastní. Impresionismus se stal její srdeční záležitostí. A je důkazem toho, že herectví nebylo jejím jediným uměleckým darem.
Zdroje článku: tanecnimagazin.cz, idnes.cz, super.cz, zeny.iprima.cz, kinotip2.cz