Člověk rhodéský: Neandrtálec jižní polokoule měl deset kazů a smrtelnou infekci

| 4 min

Sdílet

V jižní Africe byla po 2. světové válce objevena místa posledního odpočinku příslušníků čeledi homo, kteří se odlišovali od svých předchůdců vyvinutějšími formami tělesné stavby a velikostí mozkových dutin (750–1000 cm3).

Člověk rhodéský: Neandrtálec jižní polokoule měl deset kazů a smrtelnou infekci

Zdroj: Amédée Forestier / Public domain, Wikimedia commons

Není asi náhodné, že i tyto nálezy pocházejí z Transvaalu jako mnohé další převratné nálezy – psali jsme v našem článku Nejstarší jihoafrické dítě: Stáří téměř 3 miliony let, rodiče neznali oheň ani rodinné soužití. Po velmi dlouhou dobu bylo okolí mohutné řeky Vaalu s jejími početnými přítoky nejvyhledávanějším místem pro usídlení. Údolí ostatních řek a jihovýchodní mořské pobřeží byla rovněž obydlena, dozvídáme se z knihy Dějiny Jižní Afriky Otakara Hulce, historika Afriky a dlouholetého vědeckého pracovníka Orientálního ústavu AV ČR.

Video k článku ZDE

Vzpřímený člověk byl kutil

Právě zde se v období asi před 1,5 milionem let vyvinul a žil nový živočišný typ, který archeologové nazvali Telantropus capensis. Po dalších a početnějších nálezech ve vnitrozemí, učiněných hlavně počátkem 60. let, byl pro něj přijat nový název Pithecantropus erectus nebo Homo erectus. Nad veškerou ostatní živočišnou říší se tento typ povznáší i svou jednoznačně prokázanou schopností vyrábět poměrně dokonalé kamenné a kostěné nástroje a používat je při každodenní činnosti.

Mohlo by vás zajímat: Nejstarší jihoafrické dítě: Stáří téměř 3 miliony let, rodiče neznali oheň ani rodinné soužití

Vývoj ovšem pokračoval a časová vzdálenost k ještě vyvinutějšímu lidskému tvoru, zvanému Homo primagenius, se zkracovala. Stačilo už jen méně než půl milionu let. Tento čas odpovídá geologickému vývoji středního pleistocénu a lze ho vymezit obdobím před 500 až 200 tisíci lety.

Člověk vyššího typu – rhodéský

Brzy po 1. světové válce byly v jižní Africe (ve střední části dnešní Zambie) při důlní činnosti v Broken Hillu (bývalá Severní Rhodesie) objeveny pozůstatky vyššího typu živočišné říše, který je znám pod označením Homo rhodesiensis. Obdobně vyvinutý typ známe rovněž ze Středomoří, z Asie či Jávy (Homo soloensis). V Evropě ho nazýváme člověk neandrtálský. Je pro něj charakteristická ještě daleko vyvinutější stavba těla a daleko větší objem mozkové dutiny, který i u nejstarších nalezených exemplářů dosahuje až 1200 cm3.

Mohlo by vás zajímat: Výzkum kostí neandrtálců prokázal, že se živili mršinami, kočovali a nevymřeli, pouze odešli za zvěří kvůli klimatické změně

„Rhodéský člověk“ z Broken Hillu je stár asi 115 tisíc let. Po 2. světové válce došlo v jižní Africe k dalším významným archeologickým objevům tohoto typu. Nejproslulejší jsou z jeskyně Mwalu a Jeskyně ohnišť (Cave of Hearths), nacházející se pouhý jeden kilometr od jmenovaného naleziště v údolí Makapansgatu v Transvaalu, kde byl kdysi objeven Australopithecus africanus.

Zvířata jsme již nepoznali

V Kapské provincii, na pozemku farmy Elandsfontein, asi 25 km od zátoky Saldanha, byly rovněž nalezeny pozůstatky tohoto „rhodéského člověka“. Nezanedbatelnou zvláštností těchto nálezů je, že vedle lidských kosterních pozůstatků a velkého množství různorodých kamenných nástrojů se zde vyskytovalo i mnoho kostí člověkem zabitých velkých zvířat, z nichž mnohá už z přírody neznáme, protože dávno vyhynula.

Mohlo by vás zajímat: Neandrtálci nežili v jeskyních a zřejmě ani ne ve starší době kamenné

Vše svědčí o úctyhodném stáří získaných lidských i zvířecích kostí – asi oněch 115 tisíc let – o stáří odpovídajícímu z geologického hlediska období pozdního pleistocénu. Jedná se tudíž o nejstarší typ tohoto lidského druhu na světě. V Evropě a jinde mu bylo přisouzeno stáří pouze asi 35 tisíc let. Přestože mezi paleo-antropology se o konečný názor ještě vedou určité spory, zdá se, že prvenství zůstane jižní Africe zachováno, píše Otakar Hulec ve své knize Dějiny Jižní Afriky.

Mohlo by vás zajímat: Vědci sledují migraci pračlověka pomocí roztočů, kteří nám kladou vajíčka na obličej

Ikonická lebka člověka rhodéského

Lebka člověka rhodéského byla objevena v roce 1921. Na úvodní fotografii k článku si čtenářovu pozornost zaslouží nadočnicové oblouky tohoto hominida, vystupující horní ret, velké oční důlky, dobře posazená hlava, silná ramena. Dřepící postava drtí kamenem semena a po její pravici leží na skále drtič. Postava v popředí, která drží hůl, ukazuje vzpřímený postoj a rovné nohy. V levé ruce drží křemenný nástroj. Vlevo za sedící postavou je vidět vchod do jeskyně. Tohoto nového rhodéského jeskynního člověka lze považovat za jižního zástupce neandertálské rasy nebo za vymřelý typ, který je mezistupněm mezi neandertálským člověkem a typem moderního člověka.

Mohlo by vás zajímat: Z vegetariána se pračlověk musel stát masožravcem: Agresivní pud a některé rysy dravců máme v DNA

Zajímavost nálezu

Nalezená lebka má jednu jedinečnou zvláštnost. V zubech je celkem deset kazů. Jedná se o první známé kazy u hominida. Rozbory prokázaly, že jedinec trpěl infekcí, původem zubní či ušní, která zřejmě způsobila jeho smrt.

Člověk rhodéský: Neandrtálec jižní polokoule měl deset kazů a smrtelnou infekci

Máte férový nájem? Cenové mapy ukazují, kolik za podobný byt platí ostatní

Erotické symboly 80. let: Která herečka byla nejvíc sexy a jak vypadá dnes?

"Jsem šťastný, že chodí pravidelně," říká Pavel Zedníček o důchodu

Jak je to s pravidlem dvaceti vteřin. Opravdu za něj dostanete v Německu pokutu?

Puklá helma i otevřená rána, pak zmizela. Otec Dahlmeierové popsal hledání těla dcery