Když jsme letos plánovali, kam vyrazíme, shodli jsme se na tom, že ideální bude navštívit místo, na kterém už jsme byli. S naším nápadem souhlasily i děti, takže jsme měli jasno. Když jsme ale dojeli do cíle, stačilo pár hodin na to, abychom zjistili, že do Chorvatska už příště nepojedeme.
Cesta do Chorvatska utekla rychle
Na letošní dovolenou jsme vyjížděli v pondělí dopoledne. Počkali jsme si, až nebude ranní špička a poté jsme vyjeli. Naše cesta vedla do Vodice, kde jsme měli zarezervovaný hotel. Ubytování jsme vybírali tak, abychom to s dětmi neměli daleko do moře. Nakonec se nám podařilo najít hotel ve Vodici, který ležel asi 300 metrů od moře.
Čekala nás cesta asi na deset hodin, ale byli jsme si jistí, že to zvládneme. V řízení jsme se totiž střídali a každé dvě hodiny jsme si dělali zastávku. Cesta tedy utekla poměrně rychle, a hlavně už jsme se těšili, až budeme na místě. Vůbec jsme ale nepočítali s tím, že tato cesta do Chorvatska je pravděpodobně naše poslední.
S rodinou jsme vyrazili do chorvatské Vodice. Zdroj: Shutterstock Po ubytování jsme vyrazili k moři
Všichni jsme se těšili hlavně k moři, a proto jsme se hned po ubytování rozhodli prozkoumat okolí hotelu. Prostředí bylo krásné, na recepci byli milí a moře bylo čisté.
Když už jsme toho viděli dost, řekli jsme si, že se půjdeme vykoupat do moře. Přeci jen jsme se na něj hodně těšili a byla by škoda, kdybychom se mu ještě nějakou dobu vyhýbali. Na pláži nás ale čekala studená sprcha.
První nepříjemný zážitek se odehrál na pláži
S mužem jsme věděli, že jakmile přijdeme na pláž, budeme mít chvíli volno. Děti se totiž na moře těšily, a tak nám bylo jasné, že bude stačit, když je budeme hlídat. Už když jsme se blížili k pláži, naše dvě děti se rozběhly k vodě a ihned do ní vběhly. Křičely radostí, cákaly vodu kolem sebe a hrály si podobně jako ostatní malé děti.
Jenže některým lidem se to nelíbilo. Po pár minutách na nás začala pokřikovat paní, která ležela na lehátku kousek od nás. Moc jsme jí nerozuměli, ale vypadalo to na místní obyvatelku. Z jejích gest jsme pochopili, že jí vadí, jak jsou děti hlučné. Raději jsme jim proto řekli, ať se trochu ztiší. Nepotřebovali jsme dělat problémy.
Další problém nastal na pláži ve chvíli, kdy jsem chtěla dětem (5 a 8 let) sundat mokré plavky s tím, že se mohou koupat nahé. To k nám přispěchala jiná česká turistka a začala nám říkat o tom, že Chorvati nemají rádi, když se děti koupají nahé nebo když jsou hlučné. Říkala jsem si, kam jsme se to vlastně dostali. Dřív to bylo normální a dnes je to problém. Nezbývalo tedy nic jiného než se sebrat a vrátit se na hotel pro věci na převlečení.
Nová pravidla, která musí turisté dodržovat
Cestou na hotel jsme se o této situaci a nových pravidlech bavili s manželem. Napadla ho však myšlenka, co když to nejsou jediná pravidla, o kterých ještě nevíme. Abychom mohli být klidnější a nepohoršovali místní obyvatele, raději jsme se na pokoji podívali na to, jaká tu vlastně platí pravidla.
Poté, co mi manžel všechno přečetl, nevěděla jsem, zda tu náhodou nedostanu pokutu i za to, že si v obchodě nesundám klobouk. Ukázalo se, že i když jsou turisté velkým zdrojem příjmů pro tuto zem, neznamená to, že jsou vítaní. Turisté jsou tu zkrátka vítáni jen do té doby, dokud dodržují pravidla a chovají se slušně. Jenže tato pravidla jsou rok od roku přísnější.
V Chorvatsku si berte plavky jen na pláž
Už první dny jsme zjistili, jak přísná pravidla tu panují. Děti nesměly být hlučné a na pláži musely mít vždy plavky. Při večerní procházce po městě nás pak zaujaly podivné cedule. Varovaly před pokutami za chůzi v plavkách nebo "nahoře bez". Takové oblečení je povoleno jen přímo na pláži, nikde jinde. Pokud tento zákaz nebudete dodržovat, dostanete pokutu.
V Chorvatsku můžete nosit plavky jen na pláži. Zdroj: Shutterstock Tohle byla poslední kapka
Druhý den jsme byli s dětmi u hotelového bazénu. Děti si opět hrály a my s mužem si povídali s jinými rodiči. Po chvilce za námi přišla ostraha hotelu a upozornila nás na to, že děti jsou moc hlučné. Dále nás upozornila, aby se podobné chování neopakovalo, protože jinak dostaneme pokutu.
V tu chvíli jsme se shodli, že takhle už to dál nejde. Nechceme jezdit na místo, kde musíme mít strach, že nás někdo obviní z rušení klidu, když se naše děti chovají úplně normálně. Příští léto tedy vyrazíme jinam a do Chorvatska už se dlouho nevrátíme.
Zdroje: dumazahrada, poznatsvet, medium.seznam