CENTRUM.CZ > Život cestovatele > dnes, 06:55

Češi se vrací z Chorvatska zklamaní: Na pláži si nesednete, za zmrzlinu dáte majlant

Sdílet

Dovolená v Chorvatsku? Letos raději ne. Turisté hlásí neúnosný nával a ceny mimo realitu.

Zdroj: Foto: Depositphotos.com

Stáli jste někdy s kornoutem zmrzliny v ruce ve frontě tak dlouhé, že vám mezitím stačila úplně roztát? Přesně tenhle zážitek teď mám z Chorvatska. Ještě loni jsem si myslel, že dovolená u moře bude místem klidu a pohody, ale letos mě čekala úplně jiná realita: na plážích jsem si sotva našel místo na ručník, všude kolem mě hlava na hlavě, hluk, tlačenice a všechno drahé, až mě to zarazilo.

Měl jsem pocit, že cenovky jsou snad psané rovnou pro Čechy. Zmrzlina, která kdysi byla samozřejmostí ke každému odpoledni, mě letos stála tolik, že jsem si ji rozmyslel podruhé, a to jsem nebyl jediný. Na každém rohu fronty, v restauraci se čeká dlouho, auta stojí jedno na druhém i na silnicích a parkování je skoro nemožné.

O čistotě moře nemůžu napsat nic hezkého; hladina byla šedá, na břehu odpadky, a dojem z idylické dovolené byl téměř pryč i pro dlouholeté fanoušky Chorvatska. Ptal jsem se sám sebe, kde se vlastně stala chyba. Chorvatsko bylo vždycky spolehlivá volba, teď ale slyším od ostatních Čechů podobné stížnosti: zdražení, špinavé pláže, narvané promenády. Začínám vážně přemýšlet, jestli se příště nevydat jinam, protože takhle si klid a odpočinek opravdu nepředstavuji.

Realita chorvatských pláží očima českého turisty

Nikdy bych neřekl, že se budu na dovolené cítit stísněně. Hned po příjezdu do Splitu jsem ale pochopil, že najít volné místo na pláži bude každodenní boj. Na kamenech i šotolině už od rána leží ručníky v několika vrstvách; často jsem se mezi ostatními turisty musel skoro prodírat. Všude kolem byli lidé—Poláci, Němci, Slovinci a hlavně Češi. Měl jsem pocit, že kteříkoli Češi, které znám z domova, jsou právě tady. Ticho? Na to jsem mohl zapomenout.

Šum moře přehlušovaly rozhovory, hudba, dětský smích a někdy i hádky ohledně posledního metru místa u vody. Jsem zvyklý na to, že chorvatské pláže nejsou široké a písčité, ale letos to bylo opravdu extrémní. Bez dávky trpělivosti a vymýšlení strategií, jak si uhájit alespoň malý kout, to prostě nešlo.

Čekal jsem, že ubytování, jídlo i zmrzlina budou o něco dražší než loni, ale realita byla drsná. Například dvě kopečky zmrzliny v Omiši vyšly na 6 euro. Kafe s lehoučkým dezertem? Dvojnásobek ceny z minulého roku. Měl jsem silný pocit, že ceny se zvedají podle toho, kdo je zrovna u pokladny. Několikrát jsem slyšel, že pro místní je to levnější.

Když slyší češtinu, část Chorvatů přihodí pár euro navíc. Nejvíc mě zaskočily předražené parkování a lehátka—někde i 10 euro na den. Mluvil jsem s několika dalšími Čechy na pláži a stěžovali si na totéž. Za sklenici obyčejné vody jsem zaplatil třikrát tolik než na benzínce po cestě. Mám pocit, že dovolená v Chorvatsku už dávno není výhodná a musím neustále hlídat, kam a za co utrácím.

Frustrace z neustálých front a rušného prostředí

Ráno vstát dřív, abych měl aspoň trochu klidu při snídani? Zapomeňte. Fronty byly všude. Nejhorší to bylo v menších obchodech se základními potravinami. Dlouhé čekání na to, až se dostanu ke kase, bylo na denním pořádku.

Na pláži to nebylo lepší. Na záchod "s výhledem na Jadran" jsem čekal deset minut, sprchy obsazené, a když jsem si chtěl koupit něco malého k jídlu, stálo přede mnou dvacet lidí. Rušné prostředí mě neustále vyčerpávalo, a chvíle na klidné posezení prostě nebyly.

Když jsem si chtěl večer dojít na večeři do centra Splitu, dopředu jsem se smířil s tím, že bez rezervace nepochodím. Opravdu jsem toužil po těch starých dobrých časech, kdy bylo Chorvatsko synonymem pohody, ne maratonem v přežívání mezi zástupy turistů.

Pláže plné odpadků a hygienické problémy

Šokem pro mě nebyl jen počet lidí, ale i stav pláží. Odpadky byly všude—plastové kelímky, obaly od zmrzliny, kelímky od kávy. U Omiše jsem mezi kameny zahlédl papírové kapesníky i použité pleny. Hygiena tu šla viditelně dolů.

Nejde jen o vzhled, ale i o bezpečnost. Místy jsem cítil zápach, který bych u moře nikdy nečekal. Tu a tam ve vodě plavali plastové sáčky nebo zbytky svačin. Dřív jsem měl Chorvatsko za čistou destinaci, teď musím přiznat, že u některých lokalit jsem se necítil dobře.

Také mne zarazilo, že veřejné toalety byly často v horším stavu, než bych čekal. Pokud si někdo představuje Jadran jako místo, kde najdete čistotu a svěží mořský vzduch, měl by být připraven i na tuto odvrácenou tvář současných plážových dovolených v Chorvatsku. Na vlastní oči jsem totiž viděl, že se o pláže často stará méně, než jsem doufal.