Carlo Rovelli, jeden z nejvlivnějších fyziků současnosti, nabízí novou interpretaci kvantového světa, která propojuje vědu s filozofií. Relační kvantová mechanika podle něj ukazuje, že realita není absolutní, ale vzniká ve vztazích mezi objekty – a to i bez lidského pozorovatele.
„Pokud si myslíte, že rozumíte kvantové mechanice, nerozumíte kvantové mechanice.“ Od té doby, co fyzik a nositel Nobelovy ceny Richard Feynman vymyslel tuto větu, ji mnozí vědci používají jako mantru, aby se vyhnuli výzvě pochopit smysl podivných výsledků kvantové mechaniky.
Svět maličkostí je záhadný, částice menší než atom se nechovají jako koule nebo stromy, jejich vlastnosti se nezdají být definovány, dokud je nezměříme, zdá se, že jsou na dvou místech najednou nebo že mají současně protichůdné vlastnosti. Interpretovat tento zdánlivý nesmysl není snadné, a proto David Mermin koncem 80. let doporučoval: „Drž hubu a počítej!„ Carlo Rovelli však patří k jiné třídě fyziků.
„Není pravda, že to nelze pochopit,“ navrhuje Rovelli z druhé strany obrazovky. „Myslím, že úsilí, které mnoho lidí vynaložilo na její pochopení, nás někam posouvá. Zatím neexistuje konsenzus, ale dochází k určitému sbližování. Myslím si tedy, že kvantovou mechaniku můžeme pochopit, ale zpochybňuje (velmi) náš obvyklý pohled na svět.“ Mám před sebou jednoho z nejvlivnějších světových fyziků, jednoho ze zakladatelů smyčkové kvantové gravitace, která se snaží sjednotit naše znalosti o velmi malém s podivnými vlastnostmi časoprostoru, které objevil Einstein na počátku minulého století. A především je otcem relační interpretace kvantové fyziky.
Na nedávném videohovoru se Rovelli stále usmíval a po svém epistemologickém prohlášení o záměru začal objasňovat, co věci nejsou. „Kodaňská interpretace vlastně není interpretací. Je to jen základní návod, jak používat kvantovku, ale důležité otázky ponechává otevřené.“ Pokud jste se někdy přiblížili ke světu subatomárních částic, téměř jistě jste si ho nechali vysvětlit z „kodaňské“ perspektivy, ať už v rámci studia, nebo na videu na Tiktoku. Podle kodaňské teorie nemají kvantové systémy definitivní vlastnosti, dokud je nepozorujeme. Teprve pak se zhroutí a nabídnou konkrétní hodnoty. Vznikají tak paradoxy, jako je slavná Schrödingerova kočka, která by měla být živá a mrtvá zároveň, dokud neotevřeme krabici, abychom ji mohli pozorovat.
Zdroj: Youtube.com
„Téměř nikdo ji nezpochybňuje, ale platí jen tehdy, pokud se nad ní příliš nezamýšlíme,“ pokračuje Rovelli. „Takže ji může používat každý, protože umožňuje řešit velmi složité kvantové problémy, a to je v pořádku, ale měla by fungovat pro všechno, včetně mě a makroskopického světa, ve kterém žiji, a tam začínají skutečné problémy. Funguje to dobře, pokud se neptáte, co se děje, když se nedívám, co se děje mezi jedním a druhým měřením…„.Od vzniku kodaňské teorie v roce 1927 se objevilo množství výkladů, které se snaží na tyto otázky odpovědět, nicméně Rovelliho vlastními slovy: „Kodaňská teorie je stále dominantní, protože si myslím, že většina lidí, kteří ji zastávají, si neklade mnoho otázek.“ V roce 2007 se objevily dvě interpretace, které se snaží na tyto otázky odpovědět.
Dalo by se říci, že „Drž hubu a počítej!“ napáchalo obrovské škody na angažovanosti fyziků v ontologii (studiu toho, co jsou věci samy o sobě). Nemohli jsme si tedy nechat ujít příležitost udělat rozhovor s jedním z žijících fyziků, kteří nejvíce přispěli k oživení tohoto vysvětlujícího ducha, který překračuje nejpřísnější deskripce a snaží se skloubit nejpřísnější vědu s filozofií. Chtěli jsme s ním udělat rozhovor už nějakou dobu a poštěstilo se. Od 18. listopadu do 7. prosince pořádá Centrum výtvarného umění a barcelonská univerzita v rámci „Bienále města a vědy 2025“ více než 130 aktivit ke stému výročí kvantové mechaniky a jedné z nich se samozřejmě zúčastní i Carlo Rovelli. To byla ideální příležitost požádat ho o rozhovor, aby mohl vysvětlit, jak interpretuje zvláštní jevy kvantového světa, což je návrh, který dostal název „relační interpretace kvantové mechaniky“.
„Je to myšlenka, která se od devadesátých let rozvíjí velmi pomalu, ale přitahuje stále větší zájem. Hlavní myšlenka spočívá v tom, že kodaňská interpretace funguje, ale nikoli proto, že lidé jsou výjimeční a náš akt pozorování má jedinečné vlastnosti. Kvantová interpretace funguje bez ohledu na to, co považujete za pozorovatele. V jistém smyslu je relační interpretace demokratizací kodaňské interpretace, nepotřebujete, aby byl pozorovatel velký, nepotřebujete, aby byl člověk nebo vědomý. Roli „pozorovatele“ může hrát cokoli. Kámen může být pozorovatelem v tom smyslu, že když kámen narazí na jiný kámen, dojde mezi nimi k interakci.„
Slovo „pozorovatel“ má svůj historický význam, ale dalo vzniknout těm nejesoteričtějším zmatkům. Tak se zrodil kvantový mysticismus, který se domnívá, že je to lidské vědomí jako pozorovatel, které definuje realitu, a že tedy vše je subjektivní. „Když říkáme ‚subjektivní‘, myslíme na subjekt, mysl, vědomí, lidskou bytost, něco, co může myslet a aktivně provádět pozorování,“ zdůrazňuje Rovelli. „Ale to nemá nic společného se vztahovou interpretací. Já tvrdím, že fyzikální systémy mají vlastnosti, ale pouze s ohledem na jiné fyzikální systémy, a tím jiným fyzikálním systémem může být kámen, který rozhodně není subjektem a nemá subjektivitu.“
Rovelli se na chvíli odmlčí a hledá hmatatelnější příklad a pokračuje: „Je to velmi podobné, jako když říkáme, že rychlost něčeho je relativní vůči nějakému pozorovateli. Země má určitou rychlost vzhledem ke Slunci, jinou rychlost vzhledem ke galaxii, i když Slunce není člověk. Relativní výklad nemá nic společného se subjektivitou.“
Zdroj: Youtube.com
Než si ji přivlastnil počítačový průmysl, měla zuluská filozofie pro vztahovou povahu lidské existence termín Ubuntu, což znamená něco jako „jsem, protože jsme„. Tato myšlenka spoluurčení, kdy je svět definován ve vzájemné interakci jeho složek, je přítomna v mnoha východních a některých západních filozofiích. „Chcete-li mluvit o tom, jaké jsou věci samy o sobě, musíte mluvit o tom, jaké jsou vzhledem k nějakému ‚pozorovateli‘, referenčnímu bodu,“ uzavírá Rovelli. Ontologie není mrtvá, ale musí učinit určité ústupky.
„Musíme opustit onu naivní představu o realitě, která nás vede k myšlence, že vlastnosti objektů jsou nezávislé na pozorovateli, s nímž jsou v interakci,“ dodává. „Relační interpretace říká, že kvantová mechanika dává smysl, pokud si každý objekt představíme jako objekt interagující se zbytkem vesmíru. Objekt pak není nic jiného než tyto interakce; věci tedy dávají smysl vzhledem k sobě navzájem.“ A přestože to není jediná interpretace, kterou můžeme kvantové mechanice dát, a všechny mají své nevýhody, to, co Rovelli navrhuje, je cenné samo o sobě, jako příklad toho, jak můžeme obnovit onen ztracený kompromis mezi fyzikou a filozofií.
Protože ačkoli nám bylo říkáno, že věda a filozofie jsou dvě nezávislé (a téměř neslučitelné) disciplíny, nebylo tomu tak vždy. „Myslím, že vztah mezi vědou a filozofií je velmi hluboký, vždy byl silný a měl by být silný. Rovelli chvíli váhá, než se pustí do této bažiny, ale nakonec do ní strčí botu a řekne: „Filozofové někdy mluví nesmysly o vědě a vědci velmi často mluví nesmysly o filozofii. Ale to je lidské, to je normální. Myslím, že mnoho důležitých kroků ve vědě bylo ovlivněno filozofií a mnoho velkých filozofických děl bylo silně ovlivněno vědou své doby. Takže si myslím, že dialog pokračuje, a to nejen s filozofií; věda je v neustálém dialogu s celou naší kulturou: s filozofií, literaturou, uměním….. Nejsou to vlastně oddělené oblasti, protože věda je mnohem víc než provádění výpočtů, jsou to nové způsoby myšlení o realitě. To, že někteří vědci pohrdají filozofií, je špatné, a to, že část filozofie pohrdá vědou, je ještě horší„.
Rovelli pokračuje: „Vzpomínám si, jak jsem navštívil filozofickou fakultu Princetonu. Byl jsem překvapen, když jsem zjistil, že někteří z jejích filozofů si myslí, že jsou velmi oddaní vědě, ale přitom uvízli ve výzkumu 19. století. Říkali mi: ‚Podívejte, musíme věřit, že realita je taková a taková, protože to říká věda‘, a já jim odpovídal: ‚Jsem vědec. Tohle věda neříká. Věda se hluboce změnila a obraz, který nám poskytuje, není obrazem naivního materialismu 18. století, kdy existovaly pouze částice a síly. Dnešní věda nám předkládá mnohem komplexnější, jemnější a zajímavější obraz reality. Myslím, že filozofové by se měli do těchto detailů více zapojit.“
Zdroj: Youtube.com
V Česku jsou však věda a literatura odděleny již od nástupu do základní školy. Zpočátku nenápadně, vnucováním řady železných, ale neviditelných kategorií, které se s postupujícími předměty utvářejí, až se stanou nejen viditelnými, ale i nepřekonatelnými a nutí nás vybrat si, na které straně chceme být, a tedy s kterou spojíme svou identitu. Rovelli s tím souhlasí, ale nemyslí si, že by to bylo specifikum Česka: „Myslím, že výuka je roztříštěná ve všech zemích,„ zdůrazňuje. „Existují části filozofie, které jsou zaslepené vůči vědě, a části vědy, které jsou slepé vůči filozofii, ale ne všechny. Znám několik velmi dobrých skupin španělských filosofů, kteří se věnují vědě, a doufám, že se budou nadále rozrůstat, protože moderní věda (kvantová mechanika, obecná relativita, kvantová gravitace…) radikálně zpochybnila náš pohled na svět.“
Po 100 letech kvantové mechaniky jsme s výpočty ušli dlouhou cestu a nyní se díky filozofické nedbalosti nahromadila práce, jak všechna ta čísla a rovnice začlenit do našeho způsobu chápání světa. S trochou štěstí pomůže informativní práce osobností, jako je Rovelli, a iniciativy, jako je „Bienále města a vědy 2025„, prolomit ony akademické zdi, které izolovaly vědy od „písmen“, jako by jejich odlišnosti zastíraly, jak moc se navzájem potřebují.
Techzpravy.cz
Sport - Aktuálně.cz|
Bydlení - Inform|
FAJNTIP.cz|
Cooky.cz|
NESPECHEJ.cz|
Borovan.cz|
