ROZHOVOR. Premiér Netanjahu mohl ukončit válku v Gaze už před rokem, jenže nechtěl, říká Gad Šimron, blízkovýchodní bezpečnostní analytik, spisovatel a bývalý agent Mosadu. V rozhovoru pro HlídacíPes.org rozebírá důvody, které vedly k „protahovanému“ konfliktu v Gaze, tisícům mrtvých a také situaci, kdy nikdo nemá schopnost zbavit Hamás vlivu, který si v Gaze stále drží. Jediný, kdo podle něj třímá osud vývoje konfliktu v rukou, je teď Donald Trump.
Léta jste pracoval jako agent Mosadu. Když se podíváte z profesionálního hlediska zpětně na masakr ze 7. října 2023, jak ho vnímáte? Jak je možné, že Mosad, který měl skvělé zpravodajské informace z Libanonu i z Íránu, je neměl z Gazy? Kde došlo k pochybení?
Musím být upřímný, 7. říjen 2023 je nejhorší porážka Izraele od jeho vytvoření v roce 1948. Vedení Hamásu nás dokázalo oklamat, překvapit a bohužel jim k tomu pomohla izraelská ješitnost.
V jakém slova smyslu?
Podcenili jsme je. Ohniskem zájmu pro nás tehdy byl Hizballáh a 140 tisíc raket v Sýrii a v Íránu. Tam jsme rozvědku měli. Izraelci měli informace, že Hamás zaútočí, ale nikdo nevěřil, že by to skutečně udělali. Hodně jsme se soustředili směrem na sever, na Libanon a nevěnovali dostatečnou pozornost tomu, co se děje v Gaze. Došlo tam také k zanedbání tzv. humintu (human intelligence), lidského faktoru – tedy místních spolupracovníků. Nebyl dostatek zpravodajských informací odvozených z mezilidského kontaktu, což v praxi znamená, že máte v ulicích Gazy někoho, kdo vám podává zprávy. Před dvaceti, třiceti lety jsme tam takových lidí měli plno, ale v posledních několika letech byla Gaza v tomto ohledu zanedbávána, spolupracovníků tam bylo méně a méně.
Proč je to důležité?
Technologie a věda vám sice poskytnou důležité informace, ale pořád potřebujete někoho, kdo ve tři nebo ve čtyři hodiny ráno zavolá svému operátorovi a řekne mu: „Kapitáne Jime, děje se něco divného. Pozoruju velký ruch kolem mešit, plno lidí na motorkách, něco je jinak.“
[caption id="attachment_142790" align="alignleft" width="225"]
Gad Šimron přijel do Prahy uvést český překlad své deváté knihy Válka, láska, Jeruzalém. Děj je inspirován jeho rodinnou historií. Foto: Tereza Engelová / HlídacíPes.org[/caption]
I v případě, že zpravodajské služby takovou informaci obdrží, jak z ní můžou odvodit případnou formu útoku nebo místo, kde se odehraje?
Kombinací zpravodajských informací. Práce tajných služeb je jako stavění Lega nebo skládání puzzle. Dílek k dílku, než sestavíte celou mozaiku. Pokud máte zprávu třeba od řezníka z Gazy, že je v ulicích nebývalý ruch a od technické rozvědky dostanete indicie, že se ve tři hodiny ráno připojilo najednou 300 mobilních telefonů, tak pochopíte, že se něco stane…
Jako Stalin a Roosevelt
Takové indicie byly i v případě útoku Hamásu v říjnu 2023…
Ano byly. Vědělo se, že Hamás něco chystá, ale nikdo nevěřil, že by to skutečně mohl udělat. V noci ze šestého na sedmého října proběhla i naléhavá schůzka náčelníka generálního štábu a náčelníka Šabaku (neboli Šin betu, kontrarozvědky zodpovědné za vnitřní bezpečnost Izraele, pozn. red.) Ti ve tři hodiny ráno dostali mimořádné hlášení, sešli se, řekli: „Dobře, něco se děje, sejdeme se znovu v osm ráno a rozhodneme se, jak postupovat dál…“ Typický příklad toho, čemu my ve zpravodajských službách říkáme: „Někdy se to zkrátka pos…“
Je to totéž, co se stalo Američanům 7. prosince 1941 (útok na Pearl Harbor, pozn. red.) nebo, co se stalo Rusům 22. června 1941, když Hitler napadl Sovětský svaz. Stalin měl všechny informace. Měl přesné datum útoku a kolik Němců se shromažďuje na hranicích, ale on řekl: „Nemožné, Hitler je můj přítel. Nevěřím zpravodajským informacím.“
Zpravodajské informace jsou tak dobré, nakolik je zanalyzujete a ve správný čas podáte těm, kteří pak rozhodují, co udělat. 7. říjen byl totálním selháním izraelské rozvědky v Gaze.
Což je zvláštní především v kontextu až téměř nepředstavitelných útoků na základě práce zpravodajců, ke kterým došlo vloni. Mám na mysli například atentát na Ismá'íla Haníju, předsedu politbyra Hamásu při návštěvě Teheránu nebo vybuchující pagery a vysílačky členů libanonského hnutí Hizballáh.
Atentát na Haníju proběhl přímo v oficiálním domě pro hosty Revolučních gard v Teheránu, je to vlastně něco úplně mimo představivost. Sám jsem si říkal, jak je to vůbec možné… Takže, když to srovnáte s tím, co se dělo 7. října, říkáte si, co se to dělo…
Gad Šimron
Narodil se v roce 1950 v Tel Avivu a po studiích historie začal pracovat pro izraelský veřejnoprávní rozhlas. V sedmdesátých letech ho do svých řad zverbovala izraelská tajná služba Mosad. Deset let se podílel na jejích operacích v nejrůznějších koutech světa. Ze zkušeností z práce pro tajné služby čerpá i jako spisovatel. Do Prahy přijel prezentovat svou devátou knihu Válka, láska Jeruzalém, která vyšla v českém překladu. V příběhu z druhé světové války se inspiroval rodinnou historií.
V Izraeli je teď velmi silná poptávka po státní vyšetřovací komisi. Benjamin Netanjahu, premiér, kterého, jak jste asi pochopila, nemám rád, dělá vše pro to, aby zřízení takové komise odložil, protože zná jasnou odpověď jejího vyšetřování.
Že je za selhání zodpovědný?
Je zodpovědný za svou politiku. Je zodpovědný za skutečnost, že se po mnoho let více zajímal o rozdělení palestinského problému mezi Palestinskou národní správu v Rámalláhu a Hamás v Gaze. Dovolil, aby šly do Gazy miliardy dolarů humanitární pomoci, i když ho vnitřní kontrarozvědka Šin bet a vojenská rozvědka varovaly, že většina těchto peněz nepůjde na stavbu škol v Gaze. Že půjdou do přezbrojení Hamásu a budování tunelového systému. A on řekl: „Ne, ne, ne, ne, to je v pořádku. Chci mít obojí. Hamás v Gaze a Mahmúda Abbáse v Rámaláhu.
Netanjahu Hamás chtěl
Myslím, že tady je na místě vysvětlit důvody a dynamiku vývoje toho konfliktu. Co premiér sledoval touhle strategií, proč se nechce dohodnout s Palestinskou národní správou a mít to vyřešené a tak dále, protože pro pozorovatele zdálky je toto těžko pochopitelné.
Protože on se s Palestinskou národní správou dohodnout nechce. Každému, kdo má v hlavě dostatek rozumu, je jasné, že palestinsko-izraelský konflikt nakonec skončí dohodou. Nevím, kdy se to stane, může to trvat pět let, může to trvat sto let. Stejně jako stoletá válka mezi Anglií a Francií, která ve skutečnosti trvala 108 let, ale také se nakonec dohodli. Každý konflikt jednou skončí, a i tady bude jednou konec. Jenže Benjamin Netanjahu kvůli svým pravicovým názorům a politické závislosti na pravicových a krajně pravicových stranách, se chce v Izraeli udržet u moci a nechce mít nic společného s Palestinskou samosprávou.
A jeho způsobem, jak oslabit Palestinskou samosprávu, bylo nechat Hamás prosperovat v Gaze. A dělal to od té doby, co se dostal k moci. I když sliboval, že Hamás rozdrtí, nikdy neudělal nic, čím by toho dosáhl.
Až do války. Teď ho zničit chtěl? Nebo ne?
Teď? Teď měl, stejně jako Hamás, zájem na pokračování války. Válka mohla skončit v lednu 2024. Izraelské tanky byly na Palestinském náměstí v Gaze. Izrael mohl říct – propustíte všechny rukojmí a my se stáhneme.
No ale to by nevyřešilo problém s Hamásem…
Jsme na Blízkém východě. Je jisté, že by Hamás do týdne porušil podmínky příměří a tanky by tam vjely znovu. Během deseti dnů by Hamás zavdal dostatek důvodů, proč se do Gazy vrátit. Jenže tato šílená izraelská vláda už od začátku místo aby upřednostnila propuštění rukojmích, měla za cíl nejen to.
Představte si, že 250 vašich občanů je doslova vytaženo z postele a v pyžamu uneseno teroristickou organizací. Cílem číslo jedna má přeci pro vládu být dostat je za každou cenu zpět. Času na zničení Hamásu je dost. Může se to udělat prakticky kdykoliv, protože Hamás není pro Izrael ani rovnocenným soupeřem. Rozhodnutí mělo být jasné – nejdřív přivést zpět rukojmí, pak zničit Hamás. Jenže Netanjahu to spojil, rozhodl se, že k návratu rukojmích a rozdrcení Hamásu dojde souběžně. Jenže tohle nefunguje. Proč jsme tolik potřebovali válku?
Ano, proč?
Je potřeba si uvědomit, že členy Netanjahuovy vlády jsou izraelští fundamentalisté. Mimochodem v principu je to stejné jako by vládnul s islámskými fundamentalisty. A bez nich jeho vláda padne. A pokud padne, on ví, že jakákoli nová vláda okamžitě jmenuje státní vyšetřovací komisi, která ho shledá vinným. Koneckonců jedno soudní řízení s ním běží celou dobu, ale neustále se protahuje, protože on je třeba předvolán k přelíčení do Tel Avivu a zavolá a řekne: „Dnes nemůžu přijet, protože mám důležitou politickou schůzi.“ Takže se to táhne dál a dál. (Proces, v němž je Netanjahu obžalován z korupce, podvodu a zneužití důvěry, začal v květnu 2020, pozn. red.) Bojuje, nejen o své politické přežití, ale také s hrozbou, že půjde do vězení.
Jak tohle vnímají lidé v Izraeli? Chápou to podobně?
Lidé to nechápou. A my, takzvaní normální Izraelci, si rveme frustrací vlasy. Kvůli tomu, aby se tenhle člověk udržel u moci, ničí právní systém, bojuje s vrchním prokurátorem, jmenuje idioty ministry. Úplně ztratil rozum, chová se jako Viktor Orbán v Maďarsku, nechci mluvit o České republice, protože místní situaci neznám tak dobře. Ale třeba z polského příkladu vím, že se to dá zvrátit. Polsko bylo také na cestě k umírající demokracii a zdá se, že se nyní zotavuje. A i když Izrael stále demokracií je, Benjamin Netanjahu, ze svých osobních důvodů a pod tlakem pravice a své bláznivé rodiny, která mi, bohužel, připomíná klan Ceausesců, na denní úrovni pracuje proti demokratickým hodnotám své země.
Pravděpodobně se dostaneme i k obrazu, který pro Izrael vytvořil na mezinárodní úrovni, ale ještě předtím bych se ráda zeptala, jestli by, podle vás, byl s jinou vládou izraelský postup v Gaze jiný?
S největší pravděpodobností by jiné vlády udělaly totéž. Šly by do Gazy a pokusily se dostat rukojmí zpět. Tady je důležité připomenout, že od jara 2024 se jednalo o podmínkách propuštění rukojmích, obě strany v lednu 2025 podepsaly dohodu o dvou fázích jejich propuštění na svobodu a byl to Netanjahu, kdo dohodu po první etapě porušil. Kvůli tlaku pravicových stran, které chtěly totální vítězství. Jenže plné vítězství proti ideologické organizaci je nesmysl. Nikdo si nemůže myslet, že poslední Hamásovec vyleze z tunelu, bude mávat bílým praporem a požádá o kapitulaci. Nežijeme v LaLalandu.
Ideologii nemůžete zabít, můžete snížit její vliv, ale nemůžete ji zcela porazit. A znovu opakuji, je velice důležité dělat rozdíl mezi Palestinou a Gazou. S Palestinci má Izrael dlouhotrvající konflikt, ale, jak jsem řekl už dříve, věřím, že se jednoho dne vyřeší.
Hamás je jako Al-Káida
V případě Hamásu tomu nevěříte?
Hamás je fundamentalistická teroristická organizace, něco jako Al-Káida, Tálibán, Boko Haram, Muslimské bratrstvo. Lidé na Západě často nechápou, že s takovými organizacemi nelze uzavřít mír. V žádném případě. Protože když říkají osvoboďte Palestinu, tak lžou. Nemyslí Palestinu. Oni tím mají na mysli za prvé osvobození celého arabského světa od současných režimů a poté obnovení islámské vlády nad Andalusií ve Španělsku, nad Evropou. Chtějí dobýt svět.
Těmito cíli byl známý Islámský stát a minimálně západní část světa ho vnímala jako teroristickou organizaci. Pokud má podle vás Hamás stejné cíle, čím si vysvětlujete, že na rozdíl od Islámského státu na jeho podporu pochodují v ulicích západních měst tisíce lidí?Buď na Západě existuje velmi pokroucené chápání toho, co Hamás představuje, nebo musí být jeho podpora něčím ospravedlnitelná...
Je mi teď líto, že náš rozhovor jen nahráváte a nenatáčíte na video, protože diváci by právě viděli, jak hluboce vzdychám a zvedám bezmocně paže, protože máte úplnou pravdu. Chci říct, že kdykoli se jakýkoli morální problém, který může být mezinárodní záležitostí a týká se Izraele, všechno se změní. Jako by v případě Izraele existovala nějaká zvláštní podmínka.
Vezměme si například uprchlíky. Od roku 1945 se celosvětově řešil osud více než 200 milionů uprchlíků. O všechny se postarala organizace OSN. Ale je tu jedna skupina uprchlíků, kteří mají svou vlastní soukromou pomocnou organizaci OSN, která se jmenuje UNRWA – Agentura OSN pro pomoc a práci v Palestině. Palestinci jsou jediní uprchlíci, kteří získávají status uprchlíka dědičně. V Gaze žije třetí generace uprchlíků, což je hloupost.
Nikde jinde se nic podobného nikdy nestalo. Když se vrátím třeba k vaší historii. Když byli z Československa, ze Sudet po roce 1945 vyhnáni Němci, byli za uprchlíky považováni pět let. Nebo je známý příběh Parvéze Mušarafa, někdejšího prezidenta Pákistánu, který se při setkání s Jásirem Arafatem soukromě zeptal, co je to za „nekonečný příběh“ statusu uprchlíků pro Palestince. Arafat mu odpověděl, kam tím směřuje? A Mušaraf mu odpověděl: „Sám jsem uprchlík. Má rodina pocházela z Nového Dillí, ještě pořád máme klíč od našeho domu, ze kterého jsme museli v roce 1948 utéct. Ale už v padesátých letech jsme přestali být uprchlíky. Tak mě jen zajímá, jakto, že vy jste stále uprchlík, stejně jako váš vnuk?“
Myslím, že pokud jde o Izrael, existuje dvojí morální standard. Nemyslím si, že je to jen antisemitismus.
Co tedy?
Na světě je 22 arabských států a přes 40 islámských států. Když jsou stovky tisíc Arabů zabity jinými Araby v Súdánu, například v Dárfúru, nikoho to nezajímá. Když se ale stane cokoliv ve spojení s Izraelem, jsou z toho titulky.
Tak asi proto, že Izrael je považován za civilizovanou a demokratickou zemi. A také mnoho lidí na světě, domnívám se, vnímá kontext toho konfliktu prizmatem, že Izrael okupuje území, kde před jeho vznikem žili Palestinci. Že ti na tom území byli první, proto s nimi sympatizují. Nebo jak se na to díváte vy?
Mohu to vysvětlit velmi snadno. Řekněme, že od konce čtyřicátých, od padesátých let dvacátého století víceméně platí pravidlo, že agresoři, zvláště když napadnou jiné státy a prohrají válku, tak pak jejich civilní obyvatelstvo trpí. A jak to souvisí s Palestinou… Problém Palestiny byl vytvořen, když se v roce 1948 OSN rozhodlo rozdělit Britskou Palestinu mezi židovský a arabský stát. Šest suverénních arabských zemí se pak svévolně rozhodlo toto rozhodnutí OSN změnit vojenskou silou a napadlo Izrael. Bohužel pro ně jsme vyhráli.
Trpělo tím pak především palestinské civilní obyvatelstvo. Někteří uprchli, někteří byli vysídleni a vznikla tak otázka uprchlíků. Mimochodem žádná ze sousedních arabských zemí, mimo Jordánska, nedala palestinským bratrům, uprchlíkům žádná práva. Umístili je do uprchlických táborů, kde se jejich problém jen protahoval a status uprchlíků jim mimochodem pomohla udržet i zmíněná UNRWA. Je to jediná země na světě, kde máte nepřetržitý „uprchlický problém“ trvající sedmdesát, osmdesát let.
V roce 1967 Izrael obsadil Západní břeh Jordánu a tam se nabízí právní otázka. Dobyl od koho? Protože to území bylo součástí britského mandátu, v roce 1950 bylo anektováno Jordánskem, uznáno pouze Pákistánem a Velkou Británií. A vlastně stále se o něj vedou spory. Mně se například nelíbí, co tvrdí izraelská pravice, která říká, že je to všechno naše a mělo by to být součástí Izraele atd. Myslím, že ne. Já říkám, že tam jsou Palestinci a měla by existovat nějaká dohoda s Palestinským státem spojující Gazu a Západní břeh. Za dlouhou dobu bylo plánů na řešení už mnoho. A pouze jediná strana říká už přes osmdesát let na všechny návrhy jasné ne.
Původní návrh tzv. Peelovy komise z roku 1937 byl, že Izrael bude víceméně malou provincií mezi Haifou a Tel Avivem. Zbytek měl patřit Arabům. Řekli ne. Pak tu byl nový plán OSN z roku 1947. Na ten Izrael řekl: „Je, to malé, ale akceptujeme to.“ A Arabové zase řekli ne a napadli nás. A tak to šlo pořád dokola. Když v roce 2008 bývalý izraelský premiér Ehud Olmert nabídl předsedovi palestinské samosprávy Mahmúdu Abbásovi dvoustátní řešení s tím, že by Palestinci získali 95,1 procenta Západního břehu Jordánu a Pásmo Gazy, přičemž by na Západním břehu zůstalo několik izraelských osad, které by židovský stát Palestincům kompenzoval jiným svým územím, stejně řekli ne. To plno lidí ve světě možná ani neví. K dohodě potřebujete kompromis a dvě strany. Palestinci ale zatím nejsou schopni a ochotni se ničeho vzdát. Chtějí Palestinu tzv. Od řeky k moři, což znamená vyhlazení státu Izrael.
Bunkry pod nemocnicemi
Vámi zmiňovaný slogan často zaznívá i na propalestinských demonstracích. Nejsem si sama jistá, jestli všichni jejich účastníci vědí, co znamená.
Každý mladý západní kluk nebo dívka nebo student nebo akademik, který to skanduje anebo jen říká – jsem s Hamásem – neví, co pořádně říká. Protože Hamás by nakonec chtěl i jejich smrt. A to jim nedochází. Mají zkreslené představy z Tik Toku nebo sociálních sítí, kde jim tak komplikované téma jako je izraelsko-palestinský konflikt „vysvětlí“ ve dvaceti vteřinách. Jenže na pochopení kontextu této situace potřebujete skutečně víc a lidé už dnes nemají trpělivost.
Já se domnívám, že lidé jsou určitě otřeseni záběry a videi umírajících civilistů, hladovějících dětí a tak dále. Takže otázka, zda skutečně jejich utrpení bylo a je nutné, je nabíledni. Nebyl izraelský přístup příliš tvrdý? Na což se ale nabízí i druhá otázka, proč pro civilisty neudělal víc Hamás?
Osobně, pokud jde o civilní oběti, lituji obyvatelstvo Gazy. Lidé se tam stali rukojmími, stejně jako izraelští rukojmí. Fundamentalistická teroristická organizace je držela jako lidský štít. Hamás životy občanů Gazy nezajímají, protože „stejně nakonec všichni dojdou do ráje“ a tohle lidé na Západě také nechápou.
Izrael reagoval velmi agresivně, protože to, co se stalo 7. října, bylo šokující. Vstoupil do Gazy, která je jednou z nejhustěji osídlených oblastí na světě. A je nutné si přiznat, že válka je obecně hrozná, válka v městských oblastech je ještě hroznější a válka v hustě obydlených městských oblastech jako v Gaze je nejhroznější.
Lidé si často nedokážou představit rozsah bojů v městské oblasti, zvláště když vaším protivníkem není běžná armáda, ale teroristé, fundamentalisté pro něž lidský život nepředstavuje žádnou hodnotu. I proto staví bunkry pod nemocnicemi a montážní linky pod školkami a velitelská stanoviště pod mešitami.
Nicméně i respektované mezinárodní organizace jako třeba Lékaři bez hranic přinášely zprávy o tom, že izraelští vojáci například stříleli po lidech, kteří se shromáždili u výdeje potravinové pomoci…
Válka je peklo. A dokonce i v moderní a dobře se chovající armádě, jakou je ta izraelská, dojde k přešlapům. Podobné věci se staly Američanům v Afghánistánu, Britům v Iráku. A v právním státě se pak podobné neregulérnosti řeší před soudem. Je důležité zmínit i to, že ohledně těchto situací byla s veřejností vedena velmi špatně komunikace. Izraelská armáda reagovala příliš pozdě. A další důležité věci, které měly zaznít, nezazněly.
Jaké třeba?
Například, izraelská rozvědka věděla, že pod každou z 32 nemocnic pracujících v Gaze se v říjnu 2023 nacházel obrovský propracovaný podzemní tunelový systém vybudovaný Hamásem. S bunkry a velitelstvími a klecemi pro rukojmí a s vodou.
Proč pod nemocnicemi?
Protože v první řadě potřebovali infrastrukturu, byl tam snadný přístup k vodě, elektřině, kanalizaci. Za druhé také věděli, že Izraelská armáda jako civilizovaná západní armáda bude váhat s útoky na nemocnice. A tady je podstatné zmínit dilema na obou stranách.
Řekněme, že v nemocnici v Gaze pracuje doktor Husní. Je hlavním operatérem na dětském oddělení. Je sekulární Palestinec, není příznivcem Hamásu, možná ho i nenávidí, protože mu zabili jednoho z bratranců při násilném převzetí moci v roce 2007. Možná si přeje žít na Západě, ale žije v Gaze a snaží se v nemocnici zachraňovat životy. Ví ale také, že třetí dveře nalevo na chodbě pediatrického oddělení nevedou na operační sál, ale na molo, které vede do propracovaného podzemního systému chodeb postavených Hamásem.
Válka je v plném proudu, izraelská armáda se blíží a doktor Husní může vyjít z nemocnice ven s bílou vlajkou a říct izraelským vojákům: „Prosím, nestřílejte, ukážu vám, kudy se jde na molo a schází do chodeb Hamásu.“ Může to ale skutečně udělat? Dokázal by to? Ne, protože během jedné sekundy by dostal kulku do hlavy od lidí z Hamásu. Takže nic neříká…
Na druhé straně je zas mladý kapitán izraelské jednotky se svým dilema. Blíží se s ní k nemocnici, vybaven podrobnými informacemi od tajných služeb, kde se nachází ono molo, které ho může dovést možná i k zadržovaným rukojmím. Ví, že k němu vedou třetí dveře vlevo na oddělení doktora Husního. Co by měl udělat? Zaklepat na dveře, požádat o čaj a o to, aby ho laskavě zavedli na to molo? Že i tak ví, kde je?
Důvod, proč to tak zdlouhavě vysvětluji je, že chci, aby lidé pochopili, jak strašná válka je. Staví vás před dilemata, která jsou nepředstavitelná pro lidi, kteří tráví večery u televize a čerpají informace od nezkušených novinářů.
Prohraná PR válka
To, že z Gazy nebyly informace od nezávislých médií, ale často přicházely od samozvaných novinářů, které nakonec musela kvůli zákazu vstupu do Gazy využívat i renomovaná média, byla ale plně chyba Izraele. Ten nařídil informační embargo, které pak, dle mého názoru, vedlo k velké polarizaci veřejného mínění celosvětově.
Osobně to považuji za velkou chybu. A z hlediska PR Izrael prohrál tuto válku na plné čáře. Kdybych byl premiérem já, zahraniční novináře bych do Gazy pustil. Předpokládám, že 50, 60 % z nich by vyprávělo obvyklý příběh o agresivním Izraeli ničícím nemocnice atd. Ale pořád by se i tak našlo vysoké procento novinářů, kteří by byli dostatečně odvážní a profesionální, aby našli a nechali vyjádřit názor i někoho z mnoha obyvatel Gazy, kteří Hamás nenávidí a možná by se dozvěděli, proč Hamás používá obyvatele jako lidské štíty, proč utratil všechny ty miliardy dolarů pomoci za tunely a rakety, nikoliv za stavbu škol nebo pomoc místním lidem? Gaza teď ve skutečnosti spočívá na systému podzemních tunelů vybudovaných Hamásem.
A odkud ty miliardy dolarů pocházely?
Z Kataru, se souhlasem premiéra Netanjahua, protože to posloužilo jeho účelu řídit konflikt. A dalších zemí. Víte, kolik peněz šlo na pomoc Gaze? Kdyby se skutečně dostala místním lidem, neměli by se zle. Myslíte si, že se podobným způsobem dostala do rukou Hamásu i pomoc jdoucí z Evropské unie? Že i tyto peníze mohly skončit v cementu na tunely?
Nikdo neměl, jak kontrolovat, kam ty peníze šly. Respektive zpočátku ano. Dostávaly je potřebné rodiny, pak také rodiny úředníků Palestinské samosprávy, kteří potřebovali peníze a tak dále. Ale zhruba po roce přišla za premiérem vojenská rozvědka a oznámila mu, že už nejde kontrolovat, kam peníze z pomoci jdou. A informovali ho, že většina z nich je odkloněna Hamásem k budování tunelů, k sestavování raket, k budování jeho vojenské síly. Žádali ho tehdy, ať s tím něco udělá, ale Netanjahu řekl, že není potřeba s tím nic dělat, že konflikt zvládáme. Takže nepochybuji, že v rukách Hamásu končily i evropské peníze. Vždyť si stačí jednoduše vydělit množství peněz napumpovaných za posledních deset let do Gazy, počtem jejích obyvatel. Na papíře to vypadá, že každá palestinská rodina měla dostat desítky tisíc dolarů. Kde jsou ty peníze?
Kde jsou podle vás?
V tunelech, v raketách, ve vojenském vybavení a také v kapsách Hamásu. Víte, velení Hamásu žijící v zahraničí, je v Gaze velmi nepopulární, protože v Dauhá žijí jako milionáři. Každý z nich má osobní jmění v řádu milionů, někteří dokonce miliard.
V současné chvíli válku zastavila mírová smlouva. Domníváte se, že obstojí? Že mír vydrží? Protože už teď jsou některé její body porušovány. Hamás se navíc odmítá odzbrojit a chce být nadále součástí politického a ekonomického rozvoje Gazy.
Jak jsem již řekl, ideologii lze rozdrtit, ale ne porazit. Hamás v Gaze bude, možná pod jiným jménem, ale jako politické uskupení přetrvá. A s tím budeme muset žít. Jaký bude další vývoj, závisí teď na jednom chlapíkovi, o kterém si osobně myslím, že je trochu psychicky narušený a ten se jmenuje Donald Trump. Naštěstí pro nás je proizraleský. Byl to on, kdo zastavil válku v Gaze. On je ten, kdo nařídil, Netanjahuovi: „ Teď s tím přestaň. Už mám dost tvých výmluv a keců, proč pokračovat ve válce.“ Otázkou ale je, jak dlouho se bude chtít soustředit na realizaci oné mírové dohody, která nese jeho jméno a osobně se domnívám, že by si za ní zasloužil Nobelovu cenu míru.
Myslíte, že kdyby byl u moci Joe Biden, povedlo by se to také? Přemýšlela jsem nad významným oslabením Hizbaláhu, také íránského režimu, o všech těch útocích drony atd. Zdá se, že ten Trumpův rozhodný „mačo“ přístup se v tomto ohledu vyplatil?
Jak jsem říkal, osobně si myslím, že Donald Trump je nevyrovnaný člověk. A co dělá Americe, myslím, že toho budou litovat. Ale v mezinárodních záležitostech, po letech konvenčních vůdců, kteří ničeho nedosáhli, přichází tento chlapík se slovní zásobou 300 slov, s velkou holí v ruce a svým egem a dokáže tohle. A naštěstí pro nás je pro Izrael, kde je velmi populární. Zastavil válku, přinesl Abrahámovské dohody, je jediný, kdo může Netanjahuovi zabránit, aby nedělal hlouposti. Takže za mne bravo, jen tak dál. Velký problém je nicméně v tom, že názor může změnit během minuty.
Takže věříte, že se mírová dohoda nerozplyne?
Doufám, opravdu doufám, že lidé v této oblasti si zaslouží žít v míru a v prosperitě. A doufám, že se nakonec věci poskládají a že Hamás bude demobilizován. Jak jsem řekl, nezanikne, ale demobilizuje se a přestane být alespoň na nějakou dobu teroristickou organizací a že Gaza bude přebudována ve prospěch svých občanů a ti také získají základní svobodu cestování, kterou teď nemají. Na Blízkém východě je zajímavé, že věci se občas dějí z čista jasna. Kdyby mi někdo před rokem řekl, že konvoj motocyklů a pickupů z Turky ovládaného Idlíbu svrhne za čtyři dny režim Bašára Asada, který tam panoval čtyřicet let, poklepu si na čelo…
Takže já jsem optimista. Věřím, že řešení bude nalezeno, že se věci postupně změní. Jako třeba teď v Libanonu. Ten má poprvé za posledních 40 let šanci stát se normálním státem. Takže třeba se to povede i v Gaze.
HlídacíPes.org
Zprávy - Aktuálně.cz|
MotoGuru|
FAJNTIP.cz|
Cooky.cz|
Techzpravy.cz|
Rady na všechno|
V Telce|
Náš REGION|
Žena.cz|
NESPECHEJ.cz|
Čas pro bydlení|
Pohádky bez konce|
ReadZone|
