Bezpáteřní vražedkyně české vládnoucí šlechty prováděla „řemeslo“ s vlastní synem

| 2 min

Sdílet

Český kníže Vratislav I., mladší syn knížete Bořivoje I., se chopil vlády po smrti svého bratra Spytihněva. Jejich matkou byla první česká světice – Ludmila.

Bezpáteřní vražedkyně české vládnoucí šlechty prováděla „řemeslo“ s vlastní synem

Zdroj: 4H4 Photography / Shutterstock

Podle zábavného průvodce českými dějinami Čeští panovníci v kostce (Knížata, králové, prezidenti) autorů Marie Procházkové a Tomáše Novotného byl Spytihněv (vládl 895 – 915) horlivým stoupencem a podporovatelem křesťanství, především toho západního. Mladší bratr Vratislav I. (vládl 915 – 921) se jako jeho nástupce snažil o sbližování s ostatním západoslovanskými kmeny a pokračoval v horlivém křesťanství, založil mj. kostel sv. Jiří na Pražském hradě.

Pohanka Drahomíra se neštítila ničeho

Také jeho manželka Drahomíra (z pohanského rodu polabských Stodoranů-Havolanů) se musela nechat před svatbou s ním pokřtít. Její křesťanská orientace byla však nejspíše jen přetvářkou, západní křesťanství neměla ráda, bála se, že skrze něj do Čech plyne příliš německý vliv.

Proto ji také popuzovala její tchyně Ludmila (860 - 921), která byla ve styku právě s německými církevními hodnostáři. Navíc vychovávala a ovlivňovala Drahomířina nejstaršího syna a následníka trůnu, Václava, což se Drahomíře rovněž pramálo líbilo.

Nejdřív vykázala tchyni z Prahy na její hradiště Tetín, ale moc to nepomohlo. Proto se odhodlala k radikálnímu řešení. Vyslala za Ludmilou vrahy, kteří ji uškrtili.

Drahomíra si pak přivlastnila Ludmilin majetek a na nějaký čas taky vládu za nezletilého Václava. Svými činy se ovšem do historie zapsala mnohem výrazněji než její manžel Vratislav.

Milovaná babička

Nejstarší potomek Vratislava I. a Drahomíry, Václav I. (později český kníže a světec vládl 921 - 935) od dětství velmi lnul ke své babičce Ludmile, která měla na starosti jeho výchovu. Vedla vnuka ke zbožnosti - Václavovým učitelem byl nejdřív slovanský kněz, později se vzdělával i v latině, píší autoři publikace.

Když zemřel Václavův otec, kníže Vratislav, bylo mladému následníkovi teprve čtrnáct. Ludmila se za něj prozatím ujala vlády, jako to udělala kdysi v případě svých synů, jenže teď tvrdě narazila. Poručnickou moc si totiž nárokovala Václavova matka Drahomíra, a to tak vehementně, že nechala nepohodlnou tchyni na jejím hradisku Tetíně nakonec zavraždit.

Když se pak Václav chopil sám vlády, nechal babiččiny ostatky převézt z Tetína do Prahy a pietně uložit, zatímco matku na čas zapudil. Jí ani mladšímu bratrovi Boleslavovi se nelíbilo Václavovo tíhnutí k západnímu křesťanství, a nebyli sami. Zřejmě to jim dodalo sílu, aby se 28. října 935 ve Staré Boleslavi nakonec odhodlali k zavraždění Václava. Ostatně – Drahomíra v tom už měla jistou praxi.

Nový kníže Boleslav dal bratrovy ostatky uložit v chrámu sv. Víta, kde spočívají dodnes. Nedlouho po své smrti začal být Václav pokládán za svatého patrona české země, což platí také dosud, popisují ve své knize Procházková a Novotný.

Krutý Boleslav I. Ukrutný

Mladší bratr svatého Václava vešel do dějin coby nelítostný bratrovrah, odtud také jeho přízvisko. Po zosnování Václavovy vraždy ovládl Boleslav I. (vládl 935 – 972) Pražský hrad a stal se knížetem, pro jistotu ale dál pronásledoval rodinu i rádce a důvěrníky svého bratra včetně řady kněží. Některé nechal zabít, většinou před ním utekli, nakonec z Václavovy éry nezbylo nic, o což právě šlo.