Kdysi býval významným panovnickým sídlem, dnes zůstává Bučovický zámek odlehlým, ale fascinujícím svědkem pozdní renesance v její nejskvostnější a nejpropracovanější podobě. Návštěvníci, kteří do Bučovic zamíří, jsou často překvapeni; před sebou mají dokonalou architekturu, jakou by čekali na náměstích v Mantově nebo Ferraře, nikoli u malého města mezi Brnem a Vyškovem.
Zámek v Bučovicích vznikl na konci 16. století a už od prvního pohledu chytí každého za srdce svou dokonalou kompozicí, monumentalitou a především manýristickou výzdobou, která překonává v mnoha ohledech i slavněji propagovaná sídla. Hlavní budova zámku je uspořádána okolo pravidelného čtvercového nádvoří, jehož tři patra rámují arkády nesené sloupy s precizně zpracovanými hlavicemi, které by mohly konkurovat palácům v italské Vicenze. Každý sloup a každá stěna nesou bohatou výzdobu s ušlechtilými motivy okřídlených tvorů a alegorických výjevů, které do Bučovic přinesli italští mistři – na přání svého mecenáše a stavebníka Jana Šembery z Boskovic.
VIDEO
Krásy manýristické renesance Unikátem, který Bučovice odlišuje od všech ostatních sídel v Česku, je štuk, freska a reliéf v takové koncentraci, že zámek připomíná spíš monumentální galerii než šlechtický dům. Výzdoba je laděna do manýrismu, tedy takové podoby renesance, která si libuje v dramatických gestech, výstředních propracovaných motivech a bohatosti detailu. Při detailnějším pohledu najdete nejen klasické mytologické motivy a znaky dávných pánů, ale i fantastická zvířata, bujaré alegorie a dokonce i šibalské postavičky, které dělají z renesančních fasád živý obrázkový seriál, v němž se každý najde.
Kamenické práce na zámku prováděli Italové usazení v Čechách, Elia Canavale a Antonio Silva. Zdroj: Shutterstock Opravdové srdce zámecké architektury však představuje nádvoří s kašnou, která je sama o sobě uměleckým dílem evropského významu. Fontána uprostřed dvora není jen pouhou ozdobou – je to celý svět symboliky a řemeslného mistrovství, které tehdy tvořily opačnou tvář jinak strohých a přísných obranných sídel. Dvojice postav, vodní proudy a detaily v kameni jsou výsledkem dlouhé práce zručných řezbářů a kameníků, kteří dokázali zhmotnit evropskou renesanci v její čisté a původní podobě.
Přesvědčte se sami Interiéry zámku nemají v Čechách a na Moravě obdoby – ačkoliv většina našich zámků proslula barokním či empírovým zařízením, v Bučovicích vás čeká opravdu renesanční ráj na zemi. V sálech jste svědky bohatství dřevořezby, nástěnných maleb, vykládaných stropů a ornamentů, které přežily staletí téměř beze ztráty barvy i smyslu. Nejznámějším prostranstvím je Jelení sál, jehož vyzdobený strop nese šedesát plastik jeleních hlav v životní velikosti. Každá je jiná, každá má nejen vlastní podobu, ale i charakter a výraz.
Je příznačné, že právě Bučovický zámek je studentům architektury ve světě představován jako učebnicový příklad manýristického šlechtického sídla. Italské vlivy tu jsou patrnější než kdekoli jinde v českých zemích, prostory jsou navrženy stejně velkoryse, ale současně s důrazem na každý detail, jak tomu nasvědčuje i propracovaná zahrada nebo geometrie samotného dvora.
Jedná se o vzácnou připomínku epochy, kdy sem proudili umělci, řemeslníci i sběratelé, zdejší interiéry i arkády braly dech návštěvníkům ze zahraničí – a na rozdíl od leckterých slavnějších památek se Bučovice nikdy nedočkaly masového náporu turistů.
Objevte genius loci bučovického zámku a jeho okolí. Zdroj: Shutterstock Dnes je zámek, přestože byl dlouho ve stínu slavnějších konkurentů, skutečným pokladem pro každého, kdo umí ocenit krásu renesančního umění a architektury. Prohlídky, které tu dnes probíhají, vám dovolí ocitnout se v dobové atmosféře při pohledu na fresky, reliéfy i nádherné původní parkety a výhled ze zámeckých oken na klidné moravské město. A pokud jste ještě neviděli zdejší nádvoří, kde jemný šum vody z fontány pod arkádami vytváří genius loci, který nelze ani popsat, ani vyfotit, musíte jej prostě zažít.
Kdo hledá místo plné umění, noblesy, zapomenuté krásy a inspirace, najde v Bučovicích klenot evropského významu. Možná proto je v zahraničních učebnicích architektury vždy vyzdvižen hned po boku italských vzorů.
Zdroje: kudyznudy.cz, hrady.cz, YouTube.com