Írán byl dlouhá léta izolovaný od většiny světa a musel se potýkat s řadou sankcí. To se projevilo rovněž na výzbroji jeho jinak mohutných ozbrojených sil, které lze z nemalé části považovat za zastaralé. Ale domácí vojenský průmysl projevil značnou invenci a v některých oblastech se mu podařilo vyprodukovat docela zajímavé, kvalitní a nebezpečné systémy. Redakce Armádního Zpravodaje vybrala 8 „top“ zbraní a složek vzbuzujících respekt. Na druhou stranu, ne všechny jsou tak silné, jak Írán tvrdil, ačkoliv podceňovat je není na místě.
Shahab-3 Balistická raketa středního doletu vyvinutá na základě severokorejské technologie, jak uvádí GlobalSecurity , existuje v několika variantách. Liší se třeba velikostí hlavice, která může mít i 1 tunu . Používá kapalné palivo, takže manipulace s ní náročná, a ke všemu nemá ani vysokou přesnost. Její dolet je potom udáván mezi 1 350 až 1 600 kilometry.
Qasem Basir Jedna z nejnovějších íránských balistických raket středního doletu používá moderní pohon na tuhé palivo. Její deklarovaný dosah je až 1 200 km, uvádí DefenceSecurityAsia , ale může být i o něco větší. Má disponovat hlavicí o hmotnosti asi 500 kilogramů a během svého letu a sestupu k cíli manévrovat, což ji činí ještě mnohem hůře sestřelitelnou. Navíc by měla být i velice přesná, ale přesnost není nikde veřejně deklarována.
Khorramshahr Balistická raketa středního doletu postavená na technologii severokorejské Hwasong-10, oproti níž má být však zmenšená, uvádí Wikipedia . Její dosah je až 2 000 km a unese hlavici o hmotnosti až 1 800 kg , což znamená schopnost napáchat při dopadu rozsáhlé škody. Používá takzvané hypergolické palivo, což ji umožňuje připravit k odpalu během krátké chvíle.
Sejjil Jedna z nejmodernější íránských balistických raket středního doletu používá moderní tuhé raketové palivo, uvádí ArmyRecognition . Existuje ve více verzích, kdy ta nejmodernější má být schopna zasahovat cíl na vzdálenost až 2 500 kilometrů a unést hlavici o hmotnosti 700 kilogramů; má být navíc i velice přesná. Redakce Armádního Zpravodaje našla i zprávy o vývoji varianty Sejjil-3, jejíž dolet by mohl být až 4 000 kilometrů, tedy až do Evropy.
Shahed Jde o rodinu sebevražedných íránských dronů, které existují v několika variantách – nejznámější je HESA Shahed 136. Jedná se o dron s tlačným vrtulovým pohonem, k němuž Wikipedia uvádí dolet až 2 500 kilometrů, ale v reálu bude o něco nižší . Unese hlavici o hmotnosti asi 50 kilogramů a používá satelitní navádění, díky čemuž může zasáhnout cíl s relativně vysokou přesností. Hlavně méně chráněné cíle jsou jím značně zranitelné.
Khalij-e Fars Íránská nadzvuková kvazibalistická protilodní střela na tuhé palivo, k níž Wikipedia uvádí, že má dolet až 300 km a nese hlavici o hmotnosti 650 kg, což jí umožní potopit nebo poškodit i větší typy plavidel , soudí Armádní Zpravodaj. Její přesnost je minimálně 10 metrů, ale jiné zdroje uvádí ještě lepší hodnoty. Umístěna je na podvozku nákladního automobilu, takže ji lze snadno přemístit na potřebnou pozici, a také ji to činí hůře zničitelnou.
Bavar-373 Íránský systém protivzdušné obrany dlouhého dosahu existující v mnoha variantách. Nejmodernější má obsahovat střely s doletem až 300 kilometrů a radar s dosahem až 600 kilometrů , uvádí MilitaryWatchMagazin e. Írán tvrdil, že dokáže detekovat a zničit i letouny se schopností stealth a další cíle, ale o jeho schopnostech panují značné pochybnosti. Pravdou totiž je, že minimálně proti letounům Lockheed Martin F-35I Adir neuspěl.
Proxy skupiny Íránský režim podporoval a podporuje různé nestátní aktéry často považované za teroristické skupiny, s jejichž pomocí může vyvolat problémy mimo své území. Známými jsou třeba Hamás a Hizballáh, ale jejich síla je nyní významně redukována . Vedle toho má značný vliv i na šíitské milice v Iráku, a hlavně pak na Hútíje v Jemenu. Wikipedia uvádí, že ovládají část země a podnikají útoky na lodní přepravu směřující do Suezského průlivu.
VIDEO
Útok Hútíjů na loď v Rudém moři