<p>Měl se stát prvním ruským rychlovlakem, ale nakonec byl pravděpodobně využit k útokům na mezinárodní delegaci. Řeč je o Aerovagonu, železničním vozem vybaveným leteckým motorem a vrtulí, který měl za úkol zrychlit železniční dopravu. <strong>Prvním konstruktérem, kterému se podařilo vytvořit takový vůz, byl Němec Otto Steinitz v roce 1919.</strong> Jeho prototyp, nazvaný Dringos, disponoval leteckým motorem, dvěma vrtulemi a dosahoval rychlosti až 120 km/h. Bohužel, kvůli vysoké spotřebě paliva se nedostal do sériové výroby a zůstal pouze v prototypové fázi. Přesto tento pokus inspiroval sovětského inženýra Valeriana Abakovského, který pracoval v železniční dílně v Tambovu ve 20. letech 20. století. </p> <h2>Rychlovlak s vrtulí</h2> <p>Abakovského úpravy zahrnovaly zúžení přední části kabiny do tvaru klínu a mírně zkosenou střechu, aby vůz byl aerodynamický. Aerovagon byl také poháněn leteckým motorem a měl dvoulistou vrtuli. V zadní části byl prostor pro přepravu 25 cestujících a <strong>vlak dokázal dosáhnout rychlosti až 140 km/h</strong>. V roce 1921 byly zahájeny jízdní zkoušky a vše probíhalo úspěšně, což vedlo k nasazení Aerovagonu na hlavní železniční tratě. 24. července téhož roku byl vlak představen delegátům Komunistické internacionály a zahraničním soudruhům, kteří se s ním měli projet z Moskvy do Tuly a zpět. </p> <h2>Náhoda, nebo atentát?</h2> <p>Atmosféra ve voze byla veselá, plná zpěvu a oslav. Nicméně v 18:35, asi 111 kilometrů za Moskvou, došlo ke katastrofě, když Aerovagon vykolejil. Deník Pravda později zveřejnil článek s titulkem „Katastrofa na Kurském tahu,“ ve kterém bylo uvedeno, že<strong> sedm z dvaceti dvou pasažérů při nehodě zahynulo, včetně konstruktéra Valeriana Abakovského</strong>. Oficiální vyšetřování ukázalo, že nehoda byla způsobena špatným stavem železniční trati. Nicméně syn Fjodora Sergejeva, Arťom, kterého později adoptoval Josif Stalin, tvrdil v roce 2007, že smrt delegátů byla plánovaným atentátem a nehodu zinscenoval ruský revolucionář Leon Trockij.</p> <div class="article-image-wrapper"> <figure class="wp-block-image size-large is-resized"><img loading="lazy" src="https://imagedelivery.net/k-X15uEmlF-8_1kEFgAMbg/b1b962c9-7560-4e66-7257-960b5c643000/public" alt="" class="wp-image-177620" width="839" height="560" /> <span><span class="article-image-wrapper-i">i</span><span class="article-image-wrapper-author">Zdroj fotografie: Public Domain</span></span></figure></div> <h2>Osud rychlovlaku</h2> <p>Vůbec nejvyšším vrcholem výroby vrtulkových rychlovlaků byl takzvaný Schienenzeppelin, který spatřil světlo světa v roce 1930. Zkoušky začal téhož roku a v červnu roku 1931 už uháněl po kolejích rychlostí 230 km/h.<strong> I přes to se však velké slávy tento vlak nedočkal. </strong>Byl vybudován pro obrovskou rychlost, které však nebylo možné využít, protože koleje pro tak rychlé vlaky nebyly v té době přizpůsobeny. Navíc obří vrtule na čumáku vlaku nebyla zrovna bezpečným prvkem, který by na peronu neohrožoval cestující čekající na vlak.</p>
