VIDEO: Jihlavou prochází ponocný, troubí na volský roh a vypráví o vánoční době

„Odbila šestnáctá hodina, chval každý duch Hospodina a jeho syna Ježíše Krista. Svatý milý Floriáne, ochraňuj nás od věčného ohně, opatruj světlo a oheň, ať není žádnému z nás škoden. A vy všichni odpočiňte si s pánem Bohem,“ zpívá ponocný s příchodem večera poté, co zatroubí na pravý volský roh. Ten má totiž výhodu, že na rozdíl od trumpety nezamrzne. V dobovém kostýmu je Marek Skřivánek , známý jihlavský průvodce organizace Brána Jihlavy. Kromě opravdu teplého kabátu má beranici a návleky na boty, jen palčáky tentokrát nemá, není zase až taková zima.

Jak následně vysvětluje, ponocný byl v minulosti významnou postavou. Každou hodinu ohlašoval troubením čas a hlídal bezpečný spánek Jihlavanů. „V roce 1890 jim byla zvýšená mzda, měli 65 krejcarů za jednu noc a o pět krejcarů ji zvýšili. Starosta argumentoval tím, že sice plní svou práci výborně, ale že si mohou ještě přes den přivydělávat,“ nabízí průvodce pohled do historie. V té době bylo ponocných deset, ale nechodili všichni, střídali se. Ještě v roce 1905 bylo v Jihlavě ponocných šest, tři z nich se jmenovali Franz. „I já jsem svému ponocnému dal jméno Franz, česky František, za Rakouska-Uherska to bylo v německých rodinách jedno z nejčastějších jmen,“ říká Skřivánek.

Návštěvníci komentované prohlídky se dozví zajímavosti o Jihlavě i o adventní době. Například proč se říká Štědrý večer. „Podle církevního zvyku začíná den po setmění. Jakmile se setmí 24. prosince večer, už je vlastně další den, a to by se měl do jesliček betlému dát Ježíšek,“ vysvětluje ponocný s tím, že Tři králové se samozřejmě přidávají ještě o dva týdny později.

Po zastávce u kostela svatého Jakuba Většího skupinka lidí zastavuje před Stříbrným domem a mluví se o měšťanech. „V měšťanských rodinách se svátky slavily velice intenzivně. Už od svatého Ondřeje, to je 30. listopadu, chodili koledníci. Pikantní historka je z 18. století, kdy se ve vrchnostenské zprávě dochovala informace, že rychtář přistihl ženu kožešníka s tovaryšem při nemravných činnostech. Měla výmluvu, že on přišel na koledu a ona mu neměla co jiného dát,“ baví přihlížející ponocný Franz.

Při chůzi se jihlavský průvodce baví s příchozími, v jedné ruce má halapartnu, v druhé lucernu. Při každém zastavení začíná povídání zatroubením na volský roh. „Nebylo důležité, jestli zní roh čistě nebo falešně, ale podstatné bylo, jestli má ponocný silný hlas, aby bylo slyšet, že tady je a nad městem dohlíží,“ vysvětluje průvodce a na hradbách vypráví o Luckách nebo o postavě svatého Ambrože. „Ten nabízel dětem perníčky z košíčku a kdo si ho chtěl vzít, toho švihnul berlou. Mělo to být pokušení, kterému mají děti odolat. Četl jsem ale, že tuto tradici jeden skanzen obnovil a dětem se to hrozně líbí, když dostanou berlou. Tak to musí být jen symbolické,“ uvažuje nahlas Marek Skřivánek.

Komentované procházky s ponocným budou probíhat i během období Vánoc, například na svatého Štěpána, mezi vánočními svátky a rovněž i na Nový rok. Termíny a další informace jsou na stránkách dojihlavy.cz . Dále se věnuje tématu, jak se dříve nezadané dívky snažily přivolat ženicha. „Třesu třesu bez, řekni ty mi pes, kde je můj milý dnes,“ odříká básničku, ale dodává, že na vesnici se často ozvali psi ze všech stran. Druhá možnost byla, že si ve skupině dívek každá vzala kus chleba, šly k vepřům a od které si prase vzalo chléb jako první, ta se měla nejdříve vdát. „Některé ale šidily, namočily chléb do sádla a podobně,“ usměje se ponocný s tím, že vdávání chtivé dívky si občas pomáhaly menším podvodem.

Krátké zastavení je také u svítící sochy ježka. „Iglau je Jihlava, Igel je německy ježek. Když se zakládala Jihlava, někdo tady šlápl na ježka a zakřičel: Igl, au, tedy Ježek, au. A proto máme ve znaku ježka, je to roztomilé zvířátko,“ popisuje známou pověst ponocný s tím, že při vyhlášení Basilejských kompaktát v roce 1436 před radnicí byli podáváni pečení ježci. Pravděpodobně však nešlo o pokrm, byla to jen ukázka.

O štědrovečerním menu se pak hovoří na další zastávce u kláštera minoritů. Odpověď dětí, že na štědrý večer jí „kuřízek“, komentuje seniorka účastníci se procházky výkřikem „Fuj.“ Česká tradice je zkrátka kapr. „První světová válka znamenala úbytek všeho, i masa, proto se začal na štědrovečerní tabuli objevovat kapr. Uchytilo se to tady a na Slovensku, v ostatních zemích tento zvyk moc není,“ nabízí pohled do zahraničí průvodce.

Dále hovoří také o zavěšování stromků ke stropu, které bylo dříve praktické z důvodů prostorových i proto, že děti nedosáhly na ovoce zavěšené na větvích. Jak se také účastníci procházky dozvídají, adventní věnce i vánoční hvězda jsou modernější tradice z devatenáctého a dvacátého století.

„Odbila pátá ranní hodina, vstávej, vstávej duše věrná a poklekni na kolena, pomodli se k Hospodinu, za svou čest i spásu. Amen,“ oznamuje ponocný Franz v parku Gustava Mahlera a tím mu končí služba. „Díky Josefu Ladovi a jeho krásným kresbám vnímáme to povolání idylicky, ale ona to byla opravdu náročná a těžká služba, ti lidé při ní mohli i zahynout,“ uzavírá Marek Skřivánek s tím, že ponocní chodili Jihlavou do začátku dvacátých let minulého století, pak byli nahrazení četnictvem.

Zemřela Anna Rusticano, italská zpěvačka známá i v Československu

Nejnovější video Andreje Babiše pobouřilo internet: To, jak se chová k asistence, je dokonalou ukázkou jeho povahy

Kolik stojí nejlevnější nová Škoda? Vyjde na 220 tisíc Kč, nemá rádio a jméno jí dal učitel, který ani neumí česky

"Jen popsal Fialovo dědictví". Okamura žehlí ministrova slova o muniční iniciativě

Vytetovat si můžete nechat prakticky cokoli: Tyhle věci vám ale žádný tatér neschválí