Tlaky a šikana už byly za hranou, říká ke své rezignaci ředitelka libereckého divadla

Demisi jste podala v polovině listopadu, od té doby nějaká doba uplynula. Nerozmyslela jste si to od té doby?

Nerozmyslela. I když se přiznám, že poslední dny mě všechny možné úvahy na toto téma velice zaměstnávají. Mé rozhodnutí nebylo spontánní, velmi jsem o všech okolnostech, než jsem rezignaci podala, přemýšlela. Každopádně ty osobní důvody, které jsem uvedla jako důvod rezignace, stále platí. Ta situace trvá už mnoho let, vyřešit ji nedokážu a žít v ní také nedokážu. Proto musím odejít. Takže odpověď na Vaši otázku: Ne, nerozmyslela, ale děkuji, že se ptáte.

Ptám se proto, že poté, co jste ohlásila svou rezignaci se udála spousta věcí na vaši podporu. Městu, jako zřizovateli divadla, přišel dopis od vašich kolegů, kteří vám podporu vyjádřili. Na začátku minulého týdne vám podporu vyjádřila i celá rada Liberce. I ve veřejném prostoru je cítit, že lidé by opravdu chtěli, abyste v divadle zůstala. Jak to vnímáte?

Všechny tyhle okolnosti jsem před svým rozhodnutím brala v potaz. Věděla jsem, že má rezignace velmi rozvibruje divadelní organizmus. A přiznám se, že oznámit tento fakt mým nejbližším kolegům bylo velmi těžké - de facto jsem to oplakala. Dneska (v pátek 21. listopadu – pozn. redakce) jsme si přečetla, že panu náměstku Langrovi byl poslán další dopis s podpisy zaměstnanců, kteří se za mě postavili, to jsem nečekala, to se přiznám. Proto mi teď víří v hlavě spousta myšlenek, protože ta podpora samozřejmě také znamená odpovědnost.

Nutí vás tedy právě ta velmi silná podpora kolegů, města i veřejnosti zvažovat stáhnutí té rezignace?

Já jsem na to rozhodnutí samozřejmě nebyla sama, mám rodinu, a můj rezignační dopis vyšel z mnoha rozhovorů a situací právě v rodinném kruhu. Svou zodpovědnost směřuji primárně vůči své rodině, která bude na mých osobních miskách vah vždy převažovat.

Ve veřejném prostoru mimo divadlo lidi moc nechápou, co se všechno dělo, stalo a proč to takhle vygradovalo. Mohla byste to vysvětlit?

Ano, rozumím a pokusím se to stručně nastínit. Býti ředitelem třísouborového divadla je krásná práce. V mnoha ohledech velmi náročná, ale pro mě osobně velmi smysluplná. Ta náročnost se projevuje v několika rovinách – ať je to zpochybňování kultury jako takové a s tím související podfinancování, práce s mnoha desítkami lidí, s různými motivacemi. Ale pořád to člověku dává smysl a to je důležité. V našem libereckém divadelním prostoru se k této práci přidal ještě jeden úkol a to je každodenní vzdorování „střelbě“, jež si klade za cíl „sestřelit“ současné vedení a možná i celé divadlo. Já osobně jsem tomuto extrémnímu tlaku vystavena pět let. A protože, jak už jsem řekla, tu situaci nedokážu vyřešit, rozhodla jsem se, že už to stačilo, že z té situace prostě vystoupím.

Kdy jste k tomu rozhodnutí vystoupit z ní dospěla?

Myslím, že to bylo v momentě, kdy mi během pár posledních týdnů řeklo několik lidí nezávisle na sobě: „Lindo, ty seš tak statečná, já už bych to prostě nevydržel/nevydržela.“ A já si odpověděla: „A proč bych to měla vydržet já? Já jsem tu situaci nezpůsobila a nechci v ní žít.“ Mám odpovědnost především vůči sobě, nechci se za nějaký čas probudit nemocná, jenom proto, že někdo jiný je nešťastný. Ano, teď je to velmi osobní. A kdyby se celá ta věc neprobírala na sociálních sítích a nerozpoutala se košatá diskuze, neměla bych potřebu o tom mluvit do médií. Proto jsem taky podala rezignaci až ke konci července. Nechtěla jsem odcházet s žádným „virválem“. Nepotřebuju bouchnout dveřmi a odcházet středem. Mám to divadlo strašně ráda, chci ho předat v dobré kondici. Ano, kdybych teď zabouchla dveře, tak se mi velmi uleví, ale vím, že pro divadlo by se situace jen zhoršila. Jak jsem už ale říkala - zároveň je pro mě neudržitelné v té situaci dál zůstávat.

Veřejně se hovoří o tom, a náměstek primátora Ivan Langr to i na sociálních sítích napsal, že tím člověkem, který na vás vytváří dlouhodobý tlak hraničící s šikanou, je bývalý šéfdirigent Martin Doubravský. Jak to vůbec vzniklo, ta situace, která to asi všechno odstartovala? Kdy to celé začalo?

Budu říkat prosím pouze fakta. Ono to bylo v našem divadle horké už dávno předtím, než jsem se stala ředitelkou DFXŠ. Již v roce 2019 jsem uvažovala o odchodu, protože prostředí v operním souboru bylo velice nezdravé, toxické, nesouhlasila jsem se způsobem řízení, který velmi často pracoval s formou manipulace, nátlaku, netransparentnosti a tak dále. Na podzim roku 2020 jsem byla tehdejší ředitelkou DFXŠ oslovena, abych převzala šéfování operního souboru. Já jsem tuto nabídku přijala, protože jsem věděla, jaké jsou její důvody šéfovskou pozici personálně obměnit. Vnímala jsem to, vzhledem k tehdejším souvislostem, o kterých nemá právo hovořit, jako pochopitelný a nevyhnutelný krok. Od té doby jsem byla podrobována velmi silné kritice a zpochybňování veškerých kompetencí či rozhodnutí, právě ze strany bývalé šéfa opery. Čelila jsem silnému tlaku, na který jsem, přiznám se, však nechtěla nikterak reagovat, protože jsem byla v jiném stavu a nestálo mi to za to. Můj zástupce podobné situace prožíval v době, kdy jsem byla na mateřské dovolené, situace se stupňovala po mém opětovném návratu do divadla. K druhé straně nebyla možnost se nikterak komunikačně dostat, nebylo možné se domluvit. Každý krok byl zpochybňován, vše, co se stavělo, bylo druhou stranou bořeno.

Jakým způsobem?

Probíhalo to, a vlastně stále probíhá, poměrně kreativní formou. Víte, nemluvíme tady o zpětné vazbě z očí do očí, o rozhovoru, který může být nepříjemný, ale navede vás třeba na lepší cestu. Mluvíme tu o rozšiřování manipulativních emailů, polopravd, demagogií. Také je důležité si uvědomit, že druhá strana byla ve vedení divadla skoro 20 let. Tvořila prostředí, podmínky, vnitřní rétoriku. Budovala strach. Strach, který je v našem divadle mimochodem cítit stále.

Zhoršila se celá situace ve chvíli, kdy jste se stala ředitelkou?

Ono se to tak jako zhoršovalo postupně. Mnoho věcí, přiznám se, bylo a je za hranicí mé fantazie. Již mnohokrát jsem si říkala: za tuto hranici už nepůjde. A mnohokrát jsem se spletla. Každopádně, po mém příchodu do ředitelské kanceláře jsem provedla organizační změnu, kde jsem zrušila pracovní pozici, kterou zastával bývalý operní šéf. Nutno říci, že jak ústně, tak písemně, jsem mu nabídla jinou pracovní pozici, která byla v souladu s jeho zkušenostmi, vzděláním i praxí, a nebyla nikterak dehonestující. Tato nabídka byla odmítnuta. A druhá strana výpověď napadla u soudu.

Ten soud divadlo nedávno prohrálo. Jak to vnímáte?

Samozřejmě, prohraný soud je extrémně nepříjemná záležitost a nechci ji nikterak zlehčovat. Na druhou stranu – DFXŠ není jediné divadlo, jediná příspěvková organizace, která kdy prohrála soud. Důležité je, že celý tento příběh není o prohraném soudu. Tato prohra je střípek celé mozaiky. DFXŠ a jeho vedení je již několik let pod neustálou „kontrolou“ této strany. Jakmile se něco podaří, šup, hned přijde udání a následně kontrola. Jakmile zavedeme nový předpis, nový řád, nové nařízení, šup, udání, a kontrola. Nedokážu spočítat, kolik jsme toho za poslední tři roky museli absolvovat, kolik kontrol hostit, kolik, někdy i nesmyslných opatření zavést – aby právě i tato opatření byla znovu napadena a kritizována.

Postavila se za vás celá rada Liberce, jako zřizovatele divadla. Není způsob, když o vás jako ředitelku stojí, aby pomohli té, dalo by se říci šikaně, zamezit?

Kreativita druhé strany spočívá také ve schopnosti zůstávat stále v mezích zákona. Na této situaci je nejnáročnější její komplexnost. V DFXŠ bych mohla otevřít celý jeden úvazek, který by se touto problematikou zabýval. Já osobně bych se mohla věnovat celé dny všem těm otázkám, podnětům odborové organizace, která byla touto stranou účelově založena, mohla bych celé dny reagovat na dopisy, které druhá strana rozesílá novinářům, politikům, kolegům. Mohla bych celé dny vysvětlovat, proč se má toto chování nazvat šikanou. A také jsem to dělala. Každý den jsem tuhle otravnou práci dělala, místo toho, abych se věnovala divadlu.

Linda Hejlová Keprtová na listopadové premiéře tanečního divadla o životě slavné mexické malířky 20. století Frida.

Když jste tedy zvažovala odchod z té situace, tedy z pozice ředitelky divadla, měla jste jako člen své rodiny, kterou musíte pomáhat zajišťovat a živit, připravenou cestu, kterou se vydáte dál? Nebo ta situace prostě došla tak daleko, že jste se rozhodla pro rezignaci bez ohledu na to, že nemáte žádnou jinou práci zajištěnou?

Je to ta druhá varianta, nic zajištěného nemám. Ale v tuhle chvíli je to pro moji rodinu nepodstatné. Ne, že bychom byli milionáři, ale zkrátka v tuto chvíli jsou důležitější věci, než že každý měsíc přijde ředitelský plat, takže jsme si řekli, pojďme do toho. A můj manžel mě v tomhle rozhodnutí velmi podporuje. Myslím, že čekal, že to vzdám dřív.

Je něco, co vám ta situace přesto, že končí vaší rezignací, dala do života?

Celý můj ředitelský mandát byla obrovská škola. Cesta, která mě, pokud pominu situaci, kterou jsem zde popisovala, velmi těšila. Zároveň jsem si mohla na vlastní kůži ověřit, jak moc je naše společnost stále konzervativní. A byť se všichni snažíme tvářit pokrokově, jsem si naprosto jistá, že v celém příběhu hraje obrovskou roli to, že Linda Hejlová Keprtová je žena a druhá strana je muž. Kdyby byla naše pohlaví „vyrovnanější“, možná se tady nemáme o čem bavit.

Rozhodla jste se pro odchod až po konci této divadelní sezóny. Chcete ji ještě dokončit a vašeho nástupce, který vzejde z výběrového řízení, s postem ředitele ještě začít seznamovat. Co byste tomu novému řediteli, nebo nové ředitelce, chtěla předat?

Především bych chtěla předat DFXŠ v dobré kondici. Protože i přes všechny „nářky“, které jsou stěžejním tématem tohoto rozhovoru, jsem na práci, kterou jsme s mým týmem za poslední tři roky odvedli, velmi pyšná.

Otázka závěrem, zůstanete v divadle na nějaké jiné pozici?

Respektuji, že každý ředitel má právo přivést si svůj tým, respektuji, že každý ředitel má právo nastolit svou vlastní vizi. I proto nechci setrvávat v DFXŠ na jiné pozici, nebylo by to zdravé pro nikoho. A zcela osobně se domnívám, že po mém odchodu z DFXŠ ty nejsilnější ataky z té druhé strany oslabí, protože se zkrátka odpáře ta osobní rovina vůči mně. A doufám, že se celému divadlu uleví. Zasloužilo by si to!

Charlotte Ella Gottová je zamilovaná a rodině už představila přítele

"Trapná kulišárna". Babišovi se rýsuje úplně jiná volba než prohození Turka a Macinky

Chris Hemsworth se vážnému onemocnění staví čelem. Důležité je, čím jsme si společně prošli, říká k novému pořadu

Analytici vracejí nadutý Kreml na zem: V Doněcku je to jinak, mlha nebude věčně

Bude to letos Škodovka? Startuje anketa Auto roku, horké želízko v ohni má také BMW