Tápu, jak se postavit k synovu prospěchu ve škole. Bojím se mu říct svůj názor, přiznává Petra

Sdílet

Matka se učí s malým synem

Zdroj: Shutterstock

Známky jsou už dlouho předmětem diskuzí, protože nejsou vždy spravedlivé a na děti vyvíjejí zbytečný tlak. A v nakládání se školním prospěchem tápou i mnozí rodiče. Co je ještě dobrá známka na vysvědčení, jak moc děti tlačit do jedniček nebo jak s nimi o školních výsledcích hovořit? V tom by si ráda udělala jasno i maminka osmiletého Matyáše.

„Samozřejmě, že by mě těšilo, kdyby Maty opět přinesl krásné vysvědčení. Kterého rodiče taky ne? Navíc babička s dědou z manželovy strany jsou na tohle zatížení a už mu slíbili za „samé biče“ nějakou odměnu. Jenže já už teď tuším, že tam bude dvojka minimálně z češtiny. Nejde mu moc úhledně psaní a pokulhává i ve čtení, přestože to celkem trénujeme. Prostě je spíš počtář a mně to tak přijde v pořádku. Každý jsme zkrátka dobrý na něco jiného. Jen nevím, jaký postoj k jeho prospěchu přesně zaujmout,“ přiznává Petra, která by nejraději na dvojkou mávla rukou. No a co, jsou důležitější věci, než známky ve škole. Hlavně že je kluk zdravý a spokojený. Jenže na druhou stranu má obavu, aby si její syn nevyložil vše po svém.

„Když mu řeknu, ať si kvůli špatné známce nedělá starosti, že se z toho svět nezboří, co když začne mít školu na háku? Proč by se tolik učil, když špatné hodnocení nikoho nerozhází? Jenže ani naopak to není žádná výhra. Jak to asi dopadne, když ho budu nutit do nošení samých jedniček? Nechci být taková matka, co své dítě nervuje, stresuje a učí ho jet hlavně na výkon,“ váhá Petra a jedním dechem dodává: „Hlavně mi neraďte, abych zvolila zlatou střední cestu. To sice hezky zní, ale vůbec netuším, jak by taková zlatá střední cesta měla vypadat v praxi. Pořádně se uč, ale když přineseš špatnou známku, tak to nevadí? To bych pochopila u nějakého dítěte s dobrou sebemotivací. Ale co u kluka, kterého učení nebaví a raději by si hrál venku?“ ptá se maminka s tím, že by ve výchově nerada udělala chybu.

O vyjádření jsme poprosili psycholožku a mentální koučku Pavlu Köhling:

To, že je dnešní doba extrémně zaměřená na výkon, není pochyb. Tlak na výkony se posouvá stále více do nižšího věku. Už malé děti jsou v některých předškolních zařízeních u nás i v jiných zemích posuzovány a hodnoceny podle toho, co umí a co neumí. Už tam někde začíná výkonnostní spirála. Přeborníci v této oblasti jsou například Japonci a Číňané, kteří vystavují “vysvědčení” i dvouletým dětem.
Výkonnostní tlak na děti ve škole je stále diskutovaným tématem. Ovlivňuje totiž prokazatelně jejich duševní zdraví a celkový vztah ke vzdělávání. Studie ukazují, že nadměrný důraz na výkon a známky může vést k úzkosti, stresu a snížené motivaci k učení.
Motivovat, ale nepřetěžovat. Učitelé jako vzdělaní pedagogové, by měli umět odhadnout, kde se dítě právě nachází, co je pro něj ještě motivující a co už je přetěžování. V prvních ročnících základní školy by si děti měly v první řadě zvyknout na všechno nové, na novou strukturu dne, na prostředí školy, na nové lidi, kteří jsou kolem nich, na spolužáky a učitele. Měly by se do ní těšit a odcházet s pocitem, že tam bylo dobře. V tomhle ohledu hrají velkou roli učitelé. Zejména začátku je extrémně důležité, s jakými emocemi si dítě školu spojí.
Chápu, že si Petra dělá starosti, jaký postoj k učení a prospěchu zaujmout. Ale ona si vlastně odpověděla sama: “Nechci být taková matka, co své dítě nervuje, stresuje a učí ho jet hlavně na výkon“. Pro Petru bude nejdůležitější, že její jsyn chodí do školy rád a je spokojený, že tam má nové kamarády a že zvládá učení a plní úkoly podle svých možností.
Bohužel výkonnostnímu tlaku budeme v našem dymanickém světě opakovaně vystaveni. Jednou z důležitých obran proti tomuto tlaku, je být fyzicky a psychicky fit. K lepšímu mentálnímu zdraví přispívají i metody a techniky mentálního tréninku. V některých zemích se vážně uvažuje o integrování těchto metod do výuky. Třeba tak, že před testem proběhne jednoduché cvičení na snížení strachu a napětí.

Pavla Köhling je psycholožka a mentalní koučka. Pracuje jako psycholožka a poradkyně ve Vzdělávacím a poradenském centru v Rakousku.

Současně pomáhá v rámci koučingu s posilováním mentálního zdraví a osobnostním rozvojem dětem i dospělým.

Vystudovala psychologii na Masarykově Univerzitě v Brně. Při práci se svými klienty využívá metod rodinné terapie, vychází ze systemického a narativního přístupu a uplatňuje také principy case managementu.

Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.