<p><a target="_blank" rel="noopener noreferrer">Letušky</a> si často musí nasadit masku profesionality i ve chvílích, kdy by nejraději odešly z paluby nebo cestujícího posadily zpět na zem dřív, než se letadlo odlepí. <strong>„Tahle práce je z velké části o přetvářce,“ </strong>shodují se ženy a muži, kteří v letectví působí. A není to proto, že by si na něco hráli – je to nutnost. Udržet klidnou atmosféru ve stísněném prostoru několika metrů nad zemí vyžaduje víc než jen školení a vyžaduje železné nervy.</p><p>Na <a target="_blank" rel="noopener noreferrer">palubě letadla</a> totiž není místo pro hádky. Pokud by se palubní personál nechal unést emocemi stejně jako někteří cestující, situace by se mohla velmi rychle vymknout kontrole. A to je něco, co si žádná posádka nemůže dovolit. Mimo dosah uší a očí veřejnosti ale masky padají. </p><div>Unknown block type "googleAd", specify a component for it in the `components.types` option</div><h2>S úsměvem se chovat ke všem stejně</h2><p>Jedna ze zkušených letušek, která létala jak pro české, tak zahraniční aerolinky, přiznává, že nejvíce vyčerpávající bývají lety s českými turisty. Mnozí si podle jejích slov stále myslí, že<a target="_blank" rel="noopener noreferrer"> jídlo v letadle je samozřejmostí </a>– nárokem, který jim náleží automaticky. Vzpomíná na časy, kdy cestovní kanceláře servírovaly svým klientům nadstandard, na který si zvykl i běžný pasažér. </p><p>Dnes je ale situace jiná. Aerolinky snižují náklady, jídlo a nápoje nejsou v základní ceně letenky a pro mnoho cestujících je to stále nepřekvapivě velké překvapení. „Lidé často reagují podrážděně, někdy i hrubě. Některé výrazy byste opravdu nechtěli slyšet.“ Palubní personál je ale školený, jak tyto situace řešit – s klidem, bez emocí. I když to někdy znamená velkou dávku sebezapření.</p><h3>Pivo, prosím. A ještě jedno</h3><p>Podle letušek ale nejde jen o jídlo. Česká klientela je známá i svou náklonností k alkoholu. Zaznamenaný rekord? Deset piv během šestihodinového letu do Dubaje. Personál musel záměrně zpomalit obsluhu, aby nedošlo k tomu, že cestující vystoupí v cílové destinaci v podnapilém stavu. </p><p>Opilý pasažér je totiž jedním z největších rizik každého letu – a to nejen kvůli možné agresi, ale i kvůli vlastní bezpečnosti. Mnozí Češi si však stále myslí, že pokud už si koupili letenku, náleží jim vše ostatní automaticky. Voda, svačina, alkohol, deka. Jenže realita je dnes jinde. Pokud chcete jídlo, objednáte si ho. Pokud ho nechcete, nic neplatíte. A mnohdy je to i praktičtější. Neplatit za něco, co byste stejně nepozřeli.</p><div>Unknown block type "googleAd", specify a component for it in the `components.types` option</div><h3>Sklopená sedačka a nohy přes opěrku </h3><p>Zlozvyků českých pasažérů je ale víc. Jedním z nejčastějších je sklápění sedačky bez ohledu na to, kdo sedí vzadu. Na dlouhém letu to sice dává smysl – změna polohy pomůže proti bolesti zad – ale pokud je za vámi někdo s notebookem nebo jídlem, můžete mu tím způsobit opravdu nepříjemnou situaci. </p><p>Letušky doporučují: zeptejte se. Slovo mohu často změní celou dynamiku letu. Do toho přidejte sundávání bot – dalším nešvarem, který české cestující provází. Ponožky na opěrce nebo bosé nohy přes uličku nejsou jen estetický problém, jsou i hygienickým a kulturním. Pokud potřebujete ulevit nohám kvůli oběhovým problémům, existují řešení.</p><p>Větší prostor u nouzového východu nebo dohoda se spolucestujícím o výměně místa. Žádná jiná profese si nenese takovou kombinaci elegance, diplomacie, a vnitřního sebezapření jako právě ta, kterou si mnozí představují jako dovolenou v oblacích. Letušky ale nežijí v iluzích. Ví, že úsměv někdy znamená klid na palubě a že v duchu by nejraději otevřely nouzový východ a na chvíli si odskočily. Samy.</p>
