<p>K návštěvě salonu jsem se dlouho odhodlávala. Už při předchozích návštěvách mi vadilo, že se pracovnice mezi sebou neustále baví vietnamsky, zatímco klientky kolem sedí v tichu a nevědí, zda je řeč o nich. Ten pocit odcizení mi byl nepříjemný, ale tentokrát jsem si řekla, že se nenechám rušit a užiju si chvíli klidu.</p><p>Jenže sotva jsem usedla do křesla, začalo to nanovo. Šeptání, smích, pobavené pohledy. Člověk nemusí znát jazyk, aby mu došlo, že nejsem zrovna chválena. Jenže o to horší je zjištění, že se k vám nechovají hezky, protože moc dobře víte, co říkají. A to někteří od běžné Češky skutečně nečekají, protože vietnamština není vůbec jednoduchý jazyk a naučit se ho není lehké.</p><h2>Zaslechla jsem víc, než by chtěly</h2><p>Já ho umím díky své práci, ale nikdy by mě nenapadlo, že ho ještě někdy využiju. A už vůbec ne v Česku. Jak jsem ale pochopila, vyplatí se znát alespoň základní fráze méně běžných jazyků.</p> <figure> <img src="https://imagedelivery.net/k-X15uEmlF-8_1kEFgAMbg/0c54d870-d878-400a-ea6d-ca5b064ea600/public" width="689" height="459" alt="Pomlouvaly mě u nehtů a smály se. Netušily, že rozumím každé slovo. Moje odpověď je umlčela." /> <figcaption> <div>Pomlouvaly mě u nehtů a smály se. Netušily, že rozumím každé slovo. Moje odpověď je umlčela.</div> <div>Shutterstock</div> </figcaption> </figure> <p>Tentokrát jsem ale nebyla jen bezmocnou zákaznicí, která se musí smířit s tím, že si o ní někdo něco povídá. Nejdřív jsem poslouchala mlčky. Jedna z nich komentovala můj vzhled, druhá se smála, že mám prý ruce jako dělnice. Zprvu mě to bodalo, pak už jsem se jen dusila vzteky. Sedět tam a neříct nic by znamenalo nechat si dál šlapat po důstojnosti.</p><p>V ten moment jsem se rozhodla. Zvedla jsem hlavu, podívala se jim přímo do očí a plynulou vietnamštinou jim oznámila, že všemu rozumím a jejich chování je neslušné. V tu chvíli ztuhly. Najednou bylo po smíchu a v salonu zavládlo naprosté ticho.</p> <figure> <img src="https://imagedelivery.net/k-X15uEmlF-8_1kEFgAMbg/32001c32-7bae-42ea-f580-5f57dacf8100/public" width="689" height="459" alt="Smály se mi za zády při manikúře. Jakmile jsem jim odpověděla vietnamsky, nezmohly se na slovo." /> <figcaption> <div>Smály se mi za zády při manikúře. Jakmile jsem jim odpověděla vietnamsky, nezmohly se na slovo.</div> <div>Shutterstock</div> </figcaption> </figure> <h3>Nejde jen o mě, ale o každého zákazníka</h3><p>Jedna z nich jen tiše zašeptala omluvu, druhá se začala tvářit, že vlastně nic neřekla. Ještě před chvílí sebevědomé a pobavené ženy se na mě dívaly s rozpaky, skoro až s úctou. Celý zbytek procedury proběhl v tichu a bez jediného slova navíc.</p><p><strong>Zajímavý článek: </strong><a href="https://www.trendysvet.cz/clanek/dovolena-egypt-pribeh" target="_blank" rel="noopener noreferrer">Dovolená u pyramid se změnila v horor. Za třídenní pobyt v nemocnici zaplatil víc než 120 tisíc korun</a></p><p>Od té chvíle jsem si uvědomila, jak nepříjemně se musí cítit i ostatní zákaznice, které vietnamsky nerozumí a netuší, jestli se jich řeči náhodou netýkají. Nejde jen o to, že mě pomlouvaly. Pro mě je to důkaz, že by se v práci s lidmi mělo mluvit otevřeně a s respektem.</p><p>Když se měly možnost podívat na mě ne jako na „cizí zákaznici“, ale jako na ženu, která chápe jejich řeč i myšlenky, okamžitě se jejich chování změnilo. Možná to pro ně byla lekce, že úcta by měla být samozřejmostí – bez ohledu na to, jakým jazykem se mluví.</p>
