Rodina vychovává, učitelé vzdělávají. Mnozí rodiče to neví

Sdílet

Škola je vzdělávací institucí, která by měla člověka skutečně vzdělávat. V současné době je tomu mnohdy ale bohužel úplně jinak. Mohou za to pochopitelně rodiče. Právě oni totiž zanedbávají výchovu svých dětí a do školy posílají jedince, již se prostě a jednoduše neumí chovat. Je to smutné, ale je to tak. Fenomén současnosti je bohužel takový, že mnozí rodiče přehrávají svou odpovědnost za výchovu dětí na učitele. Ti jsou ale ve škole od toho, aby učili, nikoli aby umravňovali děti, jež jsou z domu navyklé prachobyčejné anarchii. Když toto všechno jako učitel denně sleduju, zrovna příjemné mi není.

Zlobivé dítě

Zdroj: Pixabay

Dobrý den, prosím a děkuji jako cizí slova

Mnohé děti by potřebovaly slovník cizích slov, aby dokázaly vyslovit zmíněná kouzelná slovíčka. Dříve se v rodině za nezdravení a neděkování dávaly běžně facky. Dnes to podle moderní výchovy není možné a děti by se vlastně tímto jen týraly. Děti dnes ani často neví, co to vlastně slovník cizích slov je. Tak jako tak ale musí za dítětem stát rodič, který mu bude neustále připomínat, a to mnohdy i drsně, že musí zdravit a být slušné. Dokonce jsem kdysi měl známé, kteří k nám chodili pravidelně večer posedět a jejich děti si s našimi pohrát. Když jejich děti přišly, neřekly ani ono bú. Rodiče na to nic. Tady to prostě a jednoduše začíná. Mnozí mladí rodiče už bohužel ani nechápou, co je slušnost. Když ráno jako učitel stojím na dozoru, mnohé děti jen přehlížejí a nedokážou pozdravit. Selhali rodiče, jednoznačně!

Rodič a dítě

Foto: Pixabay

Promiňte? To se tak nějak nenosí

Omluvit se? To se tak nějak nenosí. Kolegyně ve škole, která stála na dozoru, by mohla hovořit. Dítě jí stouplo na nohu. Když ho pokárala, řeklo jí, že na tom místě neměla stát. Zdá se vám to jako drzost? Ne, běžná záležitost. Pokud rodič své ratolesti uhýbá a uhne jí i v chápání prostoru a intimních zón, pak není co řešit. Učitel to nenapraví.

Dochvilnost jako známka cti

Jak může nějaké dítě zaspat opakovaně za sebou? Kdybych ho měl jako rodič dokopat do školy, tak prostě zaspávat nebude. Nelze. Pokud ano, nedostane telefon, nedostane kapesné, nedostane nic. Žádné benefity se konat nebudou.

Každý učitel nemůže být Igor Hnízdo

Trochu svou větu poopravím. Žádný učitel nemůže být Igor Hnízdo. Tělesné tresty jsou totiž zakázány. Bohužel i v rodinách se doporučuje, abychom děti ani neplácli, ale jejich omyl jim vysvětlili. Myslíte si, že dvouleté nebo tříleté dítě chápe naše vysvětlování? Ani náhodou, potřebuje jednu přes zadek a příště už to neudělá. Žádnou silnou ránu, jen obyčejnou výchovnou. Rodiče vysvětlovači jsou tragičtí.

Učitelé rodičovskou výchovu podporují, ale nesuplují

Pokud přijde rodič do školy a řekne učiteli, že si má v hodinách udělat pořádek, je úplně mimo. Jasně, existuje bohužel dost učitelů, kteří nedokážou zaujmout, neumí učit. To ale neopravňuje rodiče, aby nevychovali své děti. Vychované dítě si ani k sebehoršímu pedagogovi nic nedovolí. Rodičovské nadávání na pedagogy je jenom jakousi absenci sebereflexe a ukazování vlastní slabosti.

Hlavně motivovat a chválit, nikoli kritizovat a trestat

Přesně to je styl moderní výchovy, kdy rodiče ze svých dětí dělají sebevědomé namachrovnce. Bohužel to takto mnohde je. Co vás posouvá dopředu? Chvála? Samozřejmě že nikoli. Dopředu posune jen věcná kritika. Té se mnozí rodiče bojí, a proto jsou jejich děti nevychované a křehké. Systém ničemu moc nepomáhá. Bohužel. Slovní hodnocení, asistenti pedagogů pro lenochy, absence zvláštních škol a tak dál. Učitelům se ještě shora od hlupáků na ministerstvu hodí klacky pod nohy.

Rodina vychovává, učitelé vzdělávají. Mnozí rodiče to neví

Okamura, jak ho neznáte. Novináři jsou překvapení, opozice zaskočená

„Agáta neudrží tajemství, proto jsem jí to neřekla,“ ozvala se Koktová po útěku z oslavy

Kdo mu to řekne? rýpla si legenda. V Kanadě nechápou Rulíkovy výroky o sudích

Cesta, ze které nebylo návratu: skutečný osud fenky Lajky

Dám vám sto tisíc, vždyť je to běžné. Místo na ministerstvu financí chtěl získat úplatkem, nakonec skončil před soudem