Retro jídelna: Vzpomínáte, jak voněla UHO? A proč byly obědy za socialismu nezapomenutelné

Ať už jste obědy milovali, nebo obcházeli jídelnu obloukem, jedno je jisté, zapomenout se na ně nedá. Ale na druhou stranu je třeba uvést, že pro sociálně slabé rodiny byly školní jídelny možností, jak dopřát dítěti jedno teplé jídlo denně. Dokonce si děti mohly jít přidat, pokud jim porce nestačila. To vše za pár korun, které měly i chudší rodiny, aniž by je museli podporovat sponzoři. Další výhodou bylo to, že se děti učily neplýtvat jídlem. O to se staraly dohlížející a nenávidění učitelé.

Vítejte v době, kdy se jedlo podle norem a guláš měl pět kousků masa Školní jídelny byly během socialismu výkladní skříní státního stravování. A zároveň nutností. Stát chtěl, aby děti jedly teplé jídlo, ať pocházejí odkudkoli. A tak se koncem 40. let začaly rodit první moderní jídelny, které v 70. a 80. letech fungovaly s chirurgickou přesností: vše bylo spočítané na gramy, centilitry a kalorie, protože normy byly svaté.

A děti? Ty se naučily dvě věci:

Buchtičky se šodó byly dar z nebes. Drožďová polévka byla zkouška charakteru a odvahy. Království UHO a polévkových klasik Kdyby měl socialismus svůj gastronomický symbol, byla by to UHO – univerzální hnědá omáčka. Ta se dokázala přizpůsobit všemu: knedlíkům, masu, rýži, těstovinám, náladě i politické situaci.

K tomu polévky, které se staly legendami:

Drožďová polévka byla zdravá, (šťastnější ji znali jen z doslechu), ale normy nešlo obejít. Fazolová polévka byla často kritizována, ale hodně záleželo na kuchařkách. To stejné platilo o hrachové polévce. Rajská, která dokázala mít 20 odstínů červené podle kuchařky na směně byla všeobecně neoblíbená. To byla opravdová zkouška odvahy. Podle dobových norem ale jídla měla být výživná, vyvážená a pestrá — a tedy bylo zcela běžné, že se střídaly „lehčí“ dny, kdy děti dostaly špenát nebo krupicovou kaši, s dny „svátečními“. A tím svátečním jídlem nebylo nic jiného než buchtičky se šodó. Fronta na ně byla delší než na mandarinky o Vánocích. Vítané byly i kynuté knedlíky s ovocem, pečené kuře, rizoto nebo zapečené těstoviny. S hovězím to bylo horší, nešlo ukrojit a nechutnalo dobře. Naštěstí ho na talíři nebylo moc a když učitelka u okýnka, kde se vracely talíře, trvala na jeho konzumaci, jednoduše skončilo pod stolem.

moderní školní jídelna současnosti | Zdroj: Monkey Business Images / Shutterstock Přesto měly školní jídelny zvláštní kouzlo Měly specifickou vůni a pro velkou část dětí nižších ročníků to byla tečka za školním dnem. Honem zhltat jídlo a když děti nemusely do družiny, prchaly ven za dobrodružstvím.

I pravidelnost a jistota jídla měla význam pro rodiče. Děti si nemohly odskočit koupit nezdravé jídlo do blízkého řetězce. Žádné nebyly! Rodiče věděli, že dítě dostane teplé jídlo.

Jak socialismus učil děti jíst a jak přežít požadavky státu Podle archivních materiálů byly školní jídelny organizované s téměř vojenskou precizností. V normalizačním Československu fungovalo přes 8 000 jídelen, které denně krmily většinu školáků. Jídelní lístky byly sestavované tak, aby přesně seděly s výživovými normami ministerstva, žádný hamburger, žádná sladká limonáda. Zato se „doporučovalo“ jíst luštěniny, vnitřnosti, ryby, obilné kaše, zeleninu. To vše zapíjet čajem. A kdo dojedl, šel si pro kompot. Ten byl věrný společník mnoha chodů: meruňkový, višňový, jablečný a dětmi tolerovaný, protože byl sladký.

Mohlo by vás zajímat: Retro kuchyňský trend, který znovu ožívá

Konec éry: Proč tyto socialistické jídelny zmizely? Po roce 1989 se stravování začalo měnit. Místo státních norem přišla pestrost, místo jednotných receptur přišla kreativita (je otázkou, zda to dětem prospělo), místo UHO výběr z několik chodů.

Hlavně skončilo centrálního plánování – některé školy si polepšily, jiné jídelny nejsou moc oblíbené.

S modernizací kuchyní, změnou legislativy a příchodem nových surovin se vytratila typická uniformita, která socialistické jídelny definovala. Školy se však potýkají s nedostatkem personálu, který by dokázal z mála uvařit chutný pokrm. Přibývá také rodin, které si „lepší školní jídlo“ nemohou dovolit. Pomoc často odmítají kvůli studu.

školní jídelna | Zdroj: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons Vzpomínky, co voní po šodó a po dětství Školní jídelny socialismu nebyly dokonalé. Měly svoje chyby, zvláštnosti i kulinářské experimenty, které se už nikdy nevrátí, ale zároveň byly místem, kde jsme se poprvé naučili jíst něco, co nám nechutnalo, zažili jsme nejdelší fronty na sladké jídlo, ochutnali chutě, které se doma nevyskytovaly.

A hlavně bylo školní stravování kulisou dětství, na kterou vzpomínáme stejně jako na další akce, jako byl vstup do pionýra, pionýrská shromáždění, práce na pozemcích, kde jsme jako děti z úrody nic neměli, na pochodová cvičení nebo cvičení chemické ochrany. A nepleťte se, jako děti jsme všichni tyto akce milovali, stejně jako častá úmrtí prezidentů Sovětského svazu. A proč? Odpadly otravné hodiny vyučování!

Zdroje článku: ct24.ceskatelevize.cz , poznatsvet.cz , nespechej.cz

Ze střeženého soukromí Martina Hofmanna: Svatba s ruskou podnikatelkou, bydlení v luxusní čtvrti a slavná nevlastní dcera

Pavel Landovský se před smrtí přiznal k zabití několika lidí. Trauma si nesl celý život

VIDEO: Svědek nevěřil vlastním očím. Vlčice použila dosud nevídaný lovící trik

Sedm věci z babiččiny skříně, které prodáte na Vinted za desetitisíce

Hvězda MMA ohromila fanoušky odvážnými fotkami v bikinách. Dakota Ditcheva má tělo modelky