Proč se motorkáři vždy zdraví? Sami vlastně netuší pravý důvod. Pravda překvapí i řidiče aut

| 4 min

Sdílet

Pozdravit je slušnost, odpovědět na pozdrav je povinnost. Tohle staré přísloví motorkáři evidentně znají, tak jako řidiči japonské automobilky.

Proč se motorkáři vždy zdraví? Sami vlastně netuší pravý důvod. Pravda překvapí i řidiče aut

Zdroj: Zdroj: Depositphotos

Letos vám nadělíme víc než Ježíšek!

Hrajte s námi o předplatné HBO, knížky i další ceny každý týden, ale hlavně o velkou vánoční výhru 15. prosince - 300.000 Kč.

Vše o soutěži

Není mnoho věcí, které by na silnici působily tak samozřejmě, a přitom v sobě skrývaly tolik nepsaných pravidel, jako jsou vztahy mezi motorkáři. Třeba pozdrav mezi jezdci na jednostopých motorových vozidlech. I když se na první pohled může zdát, že jde jen o letmé mávnutí rukou, ve skutečnosti je za tím mnohem víc. Kus historie, špetka rebelství, notná dávka sounáležitosti a možná i trocha té motorkářské hrdosti, která se nedá koupit v žádném obchodě s doplňky.

Motorkář potká motorkáře a ruka se dvěma prsty jde nahoru

Když potkáte na silnici dva motorkáře, kteří si vymění krátký pozdrav, nejde o žádné tajné znamení nebo domluvenou schůzku na parkovišti, ale o tradici, která má kořeny hluboko v minulosti. Kdybyste byli na jejich místě? Jedete krajinou, vítr vám sviští kolem helmy, motor si spokojeně brumlá a najednou proti vám jede další motorkář. Co uděláte? Zvednete ruku, dva prsty, nebo jen decentně kývnete rukou? A proč to vlastně děláte?

To je otázka, na kterou se pokusím najít odpověď, protože motorkářský pozdrav není jen o gestu, ale hlavně o pocitu, že patříte do party, kde se na sebe můžete spolehnout. Teď trochu historie, protože bez ní by to nebylo ono. Pozdrav motorkářů má kořeny už v době, kdy byly motocykly spíš výsadou několika málo nadšenců a silnice patřily hlavně koňským povozům. Tehdy bylo na silnici tak málo motorek, že když už jste nějakou potkali, bylo skoro povinností dát najevo, že jste na jedné lodi, nebo spíš na dvou kolech. Ono slíbené historické okénko věnuji někomu, kdo se jmenuje (či jmenoval) Barry Sheene.

Byl to v 70. letech minulého století motocyklový závodník. Ne ledajaký, šlo o superhvězdou motocyklových závodů. Vyhrál 23 Velkých cen a dva tituly mistra světa. Byl legendární i tím, jak boural a co přežil, po vážných nehodách ho držely pohromadě šrouby a hřebíky. Přesto pokračoval ve své kariéře až do roku 1984. Fanoušci ho milovali, dokázal strhnout dav. Nadšenci motorsportu obdivovali a sledovali nejen jeho agresivní styl jízdy, ale i jeho humor. Počátky motorkářského pozdravu tedy sahají až do závodů v 70. letech 20. století.

Motocyklový závodník s pozdravem dvěma prsty začal

Právě britský motocyklový závodník Barry Sheene používal znak V ze dvou prstů při předjíždění soupeřů a jako pozdrav davu během vítězných kol. Dnes je tento motorkářský pozdrav nedílnou součástí motorkářské scény. Ale jak zdravit správně? Samozřejmě neexistují žádná pevná pravidla. Motorkáři se obvykle zdraví tak, aby pravá ruka mohla zůstat na plynu, používá se tedy levá. Je také lépe viditelná pro protijedoucí cyklisty kvůli pravostrannému provozu. Znamení se tvoří ukazováčkem a prostředníčkem, když míjíte druhého motorkáře.

Někteří řidiči na pozdrav jednoduše zvednou jeden prst. Ukazováček, prostředník samozřejmě nepoužívají. Další varianta? Někteří jezdci jednoduše zvednou jeden nebo dva prsty, zatímco ruku drží na řídítkách. Pro některé to vypadá uvolněněji, pro jiné to působí bezpečněji. V rámci rušných ulicích v centrech měst anebo ve vysokém tempu na (německých) dálnicích se zdravení často nepraktikuje. Nejde o neslušnost, ale o bezpečnost.

Zdraví se i řidiči osobních aut, tradičně majitelé značky Subaru

Motorkářský pozdrav je spíše vyhrazen pro okresní silnice. Dnes už písmeno V neznamená vítězství, ale jednoduše přání šťastné cesty. Bezpečnější také je, když jedou na motorce dva, že nezdraví jezdec vpředu, nepouští řídítka. Ale ruku na pozdrav zvedne spolujezdec vzadu. Někdy mohou také motorkáři zdravit tak, že zvednou nohu. Obvykle tak děkují při projíždění městkou kolonou, když potřebují mít obě ruce na řídítkách.

Jde spíše o poděkování, ale může jít i o pozdrav. Tradice přežila až do dnešních dnů, i když dnes už motorkářů jezdí po silnicích tisíce a někdy by člověk musel mávat rukou každých pět minut. Ale pořád to dělají. Proč? Protože motorkářství není jen o stroji, ale hlavně o lidech, kteří za řídítky sedí. A kdo někdy seděl na motorce, ten ví, že to není jen dopravní prostředek, ale životní styl.

Právě pozdrav je jedním z těch malých rituálů, které tenhle styl dotvářejí. Vzájemný pozdrav funguje i mezi řidiči aut. Typicky mezi majiteli značky Subaru. Ti se navzájem zdraví, bez ohledu na model nebo ročník auta, které řídí. Mávají tak na sebe vzájemně lidé ze starého SUV řady Forester a zánovního Subaru STI. Myšlenka je podobná, jde o vyjádření vzájemné sounáležitosti.

Proč se motorkáři vždy zdraví? Sami vlastně netuší pravý důvod. Pravda překvapí i řidiče aut

Supertsunami. Aljaškou se prohnala vlna vysoká půl kilometru, v Thajsku umírali Češi

Zelenskyj čelí skandálu. Obraz demokratické Ukrajiny se rozpadá, Brusel kroutí hlavou

Češi se baví nad fotkou Václava Klause s prezidentským párem. „Nejhorší jsou staří zahořklí dědkové,“ zní komentáře

Dcera Ondřeje Vetchého roste do krásy. Rebeka má talent po tátovi a půvab po mamince

Někdo zaplatil 29 milionů za registrační značku. Brit prodal 1 F a padl aukční rekord