O psovi jakožto o domácím mazlíčkovi uvažovali už dlouho. Když o toho svého před osmi roky přišli, nemohl ho žádný jiný nahradit. Teď už čas zlomené srdce odvál a oni byli připraveni na nového chlupatého parťáka. Proto když se k nim začátkem července jeden takový sám od sebe přidal, brali to jako znamení.
„Byl to jezevčík, stejně jako náš Boreček. A hrozně milý, přítulný a k tomu i zajímavě zbarvený. Děti si ho okamžitě zamilovaly, nám dvěma to trvalo asi o minutu déle. Přidal se k nám na lesní cestě a už od nás neodešel. Bylo zřejmé, že se toulá už delší čas. Koukaly z něj kosti, měl hlad. Napadlo nás, že jde o dalšího nešťastníka, kterého se majitelé zbavili před prázdninami. A tak nás děti ani nemuseli moc přemlouvat, abychom ho odvezli s sebou domů,“ popisuje seznámení se s Bingem, jak mu děti začaly říkat, Marcela.
Psa cestou domů vzali k veterináři, který ho vyšetřil, odčervil a zkusil načíst čip. Nepodařilo se, a tak si zvíře spolu se spoustou ne zrovna levného krmení odvezli domů. „Stavili jsme se ještě v obchodě pro pelíšek, misky na krmení, obojek, vodítko, pamlsky… Neptejte se mě, kolik nás ten den Bing stál. Ale hřálo nás u srdce, že v tom lese nepošel, ale našel nás,“ svěřuje se Marcela, do jejíž rodiny nový domácí mazlíček okamžitě zapadl. Doprovázel je na všech jejich cestách. Jedna z nich vedla i na osmdesát kilometrů vzdálený hrad. Když se procházeli po jeho nádvoří, najednou k nim přiběhla cizí paní a vrhla se k Bingovi. Říkala mu ale Alfíčku.
„Hned na nás vyrukovala, že máme jejího psa. Jako bychom jí ho ukradli, nebo co! Bylo ale znát, že si nevymýšlí. Bing, tedy vlastně Alf, se k ní také měl. Nebylo pochyb o tom, že to je jeho původní panička. Když jsme jí vysvětlili, jak se věci semlely, jen pokývala hlavou s tím, že jim pes utekl z auta na parkovišti nedaleko místa našeho nálezu. Asi ale chytil nějakou stopu, takže už ho v přilehlém lese nenašli. Mohl to být happy end o shledání s původní paničkou, ale pro nás nebyl. Hlavně pro děti to byla doslova tragédie, když si ho odnášela. Nám zůstalo jen to vodítko,“ líčí nepříjemnou událost Marcela, která ztrátu oplakala také. Teď doma koukají na prázdný pelíšek a litují, že si zvíře ponechali.
„Kdyby se to stalo příště, odvážím ho rovnou do útulku. Tohle nám trhá srdce. Ano, pořídíme si svého psa. Ale to nic nemění na tom, že je nám po Bingovi smutno. Měli jsme ho měsíc a půl!“ teskní Marcela a lituje i nemalé finanční částky, kterou na péči o psa vynaložila.
Co na nález psa říká zákon?
V případě opuštěných zvířat zaniká vlastnické právo majitele zvířete okamžikem, kdy svého domácího mazlíčka opustí. Přivlastnit si ho pak může každý, jak povoluje zákon (§ 1045 zák. č.89/2012). Jenže současně s tím uvádí, že: „se má za to, že si každý chce podržet své vlastnictví a že nalezená věc není opuštěná. Kdo věc (zvíře) najde, nesmí ji bez dalšího považovat za opuštěnou a přivlastnit si ji“.
Proto pokud se vám nepodaří nalézt majitele odchyceného zvířete, svůj nález neprodleně ohlaste obci, na jejímž území k němu došlo, jak nabádá zákon č. 89/2012 Sb.: „Je-li nalezeno zvíře, u něhož je zjevné, že mělo vlastníka, oznámí nálezce nález bez zbytečného odkladu obci, nelze-li z okolností poznat, komu má být vráceno.“ Obec má pak povinnost se o zvíře postarat.
Postarat se o něj můžete i vy, ale jen se svolením obce, kterou musíte požádat, abyste si mohli zvíře ponechat v prozatímní péči, musí vám k tomu dát obec svolení. Jinak riskujete střet se zákonem. „Kdo nález neoznámí a ponechá si nalezené zvíře, vystavuje se možnosti postihu podle Zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění, nebo podle Zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákon, v platném znění,“ varuje Animal rescue.
Zvíře totiž není po odchytu automaticky vaše. Jeho majitel má celé dva měsíce na to, aby se o ně přihlásil. V případě, že zvíře skončí v útulku, tato lhůta se prodlužuje na měsíce čtyři. Pokud to v dané době nestihne, teprve tehdy pozbývá práva na své zvíře. A vy si ho můžete ponechat.
Pokud do nalezeného zvířete investujete kromě svého času i peníze, rozhodně si ponechte účtenky. Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči v § 42 stanovuje, že náklady na odchyt zvířete a dočasnou péči o ně je chovatel odchyceného zvířete povinen nahradit osobě, která tyto náklady vynaložila.
Zdroj informací: Animal rescue, Zákony pro lidi
Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Související články