Pokud je vám 60+, na tuto věc byste si měli dát pozor hned teď

Sdílet

Když moje babička poprvé zapomněla, jak se jmenuje její oblíbená vnučka, všichni jsme to smetli ze stolu. Jenže právě tenhle přístup – to tiché přehlížení, to nepohodlné mlčení – je možná nejnebezpečnější ze všeho.

Zdroj: unsplash

Demence, zejména její nejčastější forma Alzheimerova choroba, není nevyhnutelný osud stáří. Je to nemoc. A jako každá nemoc má své varovné signály, rizikové faktory a – což je klíčové – způsoby, jak její nástup oddálit.

Čísla, která by nás měla znepokojit

Podle dat Alzheimer’s Association trpí demencí přibližně jeden z devíti lidí starších 65 let. Po osmdesátce riziko prudce stoupá – u lidí nad 85 let čelí nějaké formě demence už třetina populace. V České republice se odhady pohybují mezi 150 000 až 200 000 lidmi s diagnostikovanou demencí. A kolik případů zůstává nerozpoznaných, protože rodiny příznaky bagatelizují nebo se za ně stydí?

Nejde přitom jen o statistiku. Za každým číslem stojí konkrétní člověk – někdo, kdo postupně ztrácí schopnost vařit své oblíbené jídlo, orientovat se v čase, poznávat tváře těch, které miloval celý život.

Co vlastně spouští ten tichý rozklad?

Věk je samozřejmě hlavním rizikovým faktorem, ale zdaleka ne jediným. Vysoký krevní tlak, cukrovka, obezita a vysoký cholesterol – nemoci, které běžně spojujeme se srdcem – mají přímý dopad i na zdraví mozku. Každé poškození cév znamená méně kyslíku pro mozkové buňky.

Pak jsou tu faktory, o kterých se mluví méně. Dlouhodobý stres a deprese působí jako urychlovač kognitivního úpadku. Sociální izolace – tak častá u starších lidí, zejména po ztrátě partnera – je pro mozek stejně toxická jako kouření. A genetika? Ano, hraje roli, především varianta genu APOE-e4, ale není to rozsudek. Životní styl dokáže genetickou predispozici významně ovlivnit.

Signály, které bychom neměli přehlížet

Existuje rozdíl mezi tím, když občas zapomenete, kam jste položili klíče, a situací, kdy opakovaně nevíte, k čemu klíče vlastně slouží. Alzheimer’s Association definuje deset varovných příznaků, které by měly vést k návštěvě lékaře:

Ztráta paměti narušující každodenní život – opakované dotazy na totéž, zapomínání nedávných událostí
Problémy s plánováním – náhlé potíže se zaplacením účtů nebo dodržením receptu
Zmatenost v čase a prostoru – dezorientace i na známých místech
Potíže s řečí – hledání slov, problémy sledovat konverzaci
Zakládání věcí na neobvyklá místa bez schopnosti zpětně rekonstruovat, co se stalo
Změny nálady a osobnosti – úzkost, podezíravost nebo apatie bez zjevné příčiny

Klíčové je jednat včas. Včasná diagnostika sice Alzheimera nevyléčí – zatím na to medicína nemá nástroje – ale umožňuje zahájit léčbu, která zpomalí progresi, a především dává rodině čas se připravit.

Co skutečně funguje jako prevence

Světová zdravotnická organizace i neurologické společnosti se shodují na několika pilířích, které prokazatelně snižují riziko demence nebo oddalují její nástup:

Pohyb – a nemusí jít o maraton. Stačí 150 minut středně intenzivní aktivity týdně. Procházky, plavání, tanec. Cokoli, co zvedne tepovou frekvenci a prokrví mozek.

Strava – středomořská dieta bohatá na zeleninu, ryby a olivový olej opakovaně vychází ve studiích jako ochranný faktor. Naopak nadměrný cukr a průmyslově zpracované potraviny mozku škodí.

Mentální stimulace – učení nových věcí, ať už jde o jazyk, hudební nástroj nebo třeba šachy, buduje takzvanou kognitivní rezervu. Mozek, který se neustále učí, má více záložních cest.

Sociální kontakt – možná nejpodceňovanější faktor. Pravidelné setkávání s lidmi, smysluplné rozhovory, pocit sounáležitosti – to vše chrání mozek stejně účinně jako léky.

Spánek – během hlubokého spánku se mozek zbavuje toxických proteinů včetně beta-amyloidu, který se hromadí u Alzheimerovy choroby. Sedm až osm hodin kvalitního spánku není luxus, je to nutnost.

Cena, kterou platíme všichni

Demence není jen osobní tragédie. Je to společenský problém s ekonomickými dopady v řádu miliard korun ročně – náklady na zdravotní péči, sociální služby, ztrátu produktivity pečujících rodinných příslušníků. Pečovatelé o lidi s demencí patří k nejvíce ohroženým syndromem vyhoření, často bez dostatečné podpory systému. A přesto se o demenci stále mluví šeptem, jako by šlo o něco zahanbujícího. Možná je čas to změnit.

Místo závěru: otázka, kterou si musíme položit

Když se podívám na statistiky a pak na své blízké, napadá mě jediné: Co kdybychom přestali čekat, až se něco pokazí? Co kdybychom o zdraví mozku mluvili stejně otevřeně jako o cholesterolu nebo krevním tlaku? Co kdybychom prevenci brali vážně dřív, než první příznaky donutí rodinu hledat pomoc?

Pokud je vám 60+, na tuto věc byste si měli dát pozor hned teď

Jílek dojel na patnáctistovce šestnáctý. Prohrál jsem už na startu, zlobil se na sebe

Prachařova partnerka Sarah Haváčová v tichosti zmizela z divadla, které vede Rybová

„Hodilo se jim to,“ říká o rozvodu Koktových jejich kamarád s tím, že jde jen o peníze

Hygienici bijí na poplach kvůli kosmetice. Tyto výrobky denně používají statisíce Čechů, hrozí vážné komplikace

Kdo mu to řekne? rýpla si legenda. V Kanadě nechápou Rulíkovy výroky o sudích