Pod hladinou zůstaly stopy, které neměly být nalezeny. Vše začalo 23 jadernými výbuchy na jediném ostrově

| 3 min

Sdílet

Testy jaderných zbraní jsou nesmírně nebezpečné, obzvláště povrchové. Kontaminují okolí výbuchu a radioaktivní spad se může větrem šířit velmi daleko.

Pod hladinou zůstaly stopy, které neměly být nalezeny. Vše začalo 23 jadernými výbuchy na jediném ostrově

Zdroj: Zdroj fotografie: Public Domain

Již v listopadu 1945 začaly Spojené státy plánovat testy nových jaderných zbraní a potřebovaly místo, kde je uskutečnit. Nakonec jejich zrak padl na atol Bikini. Byl ideální. Dostatečně vzdálený od jiných oblastí, ale mohl sem doletět bombardér. USA ho kontrolovaly, byla zde malá populace 167 lidí, které šlo snadno vystěhovat. A nacházela se tu laguna, kde mohly kotvit lodě. Následnými testy se stal atol velmi známý. Celkem jich tu bylo provedeno 23. Níže jsou fakta, která o něm nemusíte vědět.

První puma minula cíl

První test se na atolu uskutečnil 1. července 1946 a nesl označení Able. V laguně byly rozmístěny lodě, na jejich palubách byla i zvířata, která měla vědcům sloužit k výzkumu vlivu radioaktivity na živé organizmy. Puma shozená z bombardéru B-29 však cíl minula o více než 500 metrů. Exploze potopila jen pět plavidel a zabila asi třetinu zvířat.

Druhý test vytvořil tsunami

Při druhém testu 26. července 1946 chtěli vědci vyzkoušet, co se stane, pokud puma exploduje pod hladinou. Nechali ji proto vybuchnout v hloubce asi 30 metrů. Exploze vytvořila bublinu horkého plynu, která expandovala do všech stran. Na dně vznikl kráter a gejzír vody nad hladinou vytryskl přibližně do výšky 1,5 kilometru. Vytvořil asi 30 metrů vysokou vlnu, které zalila plavidla a kontaminovala je radioaktivitou.

Testy mohli sledovat Sověti

Ačkoli soupeření SSSR a USA začalo hned po válce, u testů Američané povolili mezinárodní pozorovatele včetně sovětských. Byl zde přítomen třeba Simon Peter Alexandrov, který se podílel na sovětském výzkumu jaderné pumy. Ten se například domníval, že přítomností pozorovatelů z komunistické země se je USA snaží jadernou zbraní především zastrašit. To samé se pak snažila v Sovětském svazu tvrdit i média.

Testy byly i odvolány

Třetí test plánovaný na duben 1947 měl otestovat výbuch v ještě větší hloubce. Nakonec se neuskutečnil. Největším problémem bylo, že Spojené státy v té době neměly dostatečný počet jaderných bomb, aby s nimi mohly plýtvat na pokusné výbuchy. Úsilí mělo být soustředěno hlavně na vývoj menších bomb s vyšší účinností. Další testy na atolu se tak začaly provádět až v roce 1954.

Vědci výbuch špatně odhadli

Třetím výbuchem na atolu byl test Castle Bravo 1. března 1954. Jednalo se o vodíkovou pumu, ve které bylo použito deuterium lithia. Vědci předpokládali sílu výbuchu 6 megatun. Velice se spletli, protože neodhadli některé dopady nové konstrukce a exploze měla sílu 15 megatun. Způsobila obrovské škody a radioaktivní spad z ní kontaminoval posádku japonské rybářské lodi Daigo Fukuryu Maru. Jeden z jejích členů na následky ozáření nakonec zemřel.

Atol je stále neobyvatelný

Ačkoli původním obyvatelům bylo slíbeno, že se po skončení testů budou moci vrátit domů, stále zde žít nemohou. Vědci sice v 60. letech prohlásili území za obyvatelné a lidé se mohli vrátit, ale později se ukázalo, že se v jejich těle hromadí vysoké koncentrace cesia-137. Po 10 letech proto byli zase převezeni pryč. Ani dnes není území pro dlouhodobý pobyt bezpečné. Od roku 2010 je zařazeno na seznam světového dědictví UNESCO jako připomínka děsivé síly jaderných zbraní.