Pracovala jsem jako řidička taxíku, tak začíná příběh paní Elišky, která nám napsala do naší redakce. Jen se vozí a lidi za to platí nesmyslné částky, pomyslí si někteří. Jenže práce taxikáře není jen černobílá. Obzvlášť, když jste žena.
Paní Eliška (jméno bylo redakcí změněno) nám zaslala svůj příběh, který není o konkurenčním boji taxi služeb v Praze. Eliška popisuje přímo své osobní zkušenosti a zážitky zpoza volantu v autě, které má na střeše nápis TAXI. Někdy to bývá úsměvné, jindy se bojíte o život.
Pracovala jsem jako řidička taxíku Paní Eliška jako řidička taxíku jezdila po Praze tři roky. Skončila, když už se v práci začala bát. Nepopírá ale, že měla chuť skončit mnohem dřív.
„Práce mě bavila. Je to taková rozmanitá práce. Nikdy nevíte koho a kam povezete. Netušíte, jakou bude mít váš cestující náladu. Bude si chtít zákazník povídat? Budeme cestou mlčet? Bude se cestující chovat slušně? Takové a podobné otázky se vám honí hlavou, když nastupujete na svoji směnu,“ začíná příběh paní Elišky.
Paní Dana popsala, jak ji ochranka v obchodě neprávem zostudila. Podle advokátky nejsou policisté „Bylo mi devětadvacet. Taková odrostlá puberťačka, jak říkává moje máma. Když jsem ve svém zaměstnání skončila pro nadbytečnost, rozhodovala jsem se co dál. Svobodná, bezdětná. Chvíli jsem uvažovala o tom, že si rozšířím řidičák a půjdu na kamion, ale kamarád mě uvrtal do taxikaření. Vyřídila jsem si k tomu vše, co bylo potřeba a po čase jsem nastoupila. Nemusím říkat, že ze začátku jsem byla dost nervózní.“
Foto: Pixabay, ilustrační foto, práce taxikáře Práce taxikáře má svá úskalí Paní Eliška práci taxikářky brzy přišla na chuť. Neměla sice moc ráda noční jízdy a vyloženě nesnášela víkendy večer, ale jinak jí práce bavila. „Večerní jízdy někdy bývaly peklo. Vozit opilý zákazníky, není žádný med. Velmi rychle jsem taky pochopila, jak se mám do práce oblékat. Velké výstřihy a tílka, na které jsem do té doby byla zvyklá, jsem vystřídala za volná trička ke krku. Někteří lidé dovedou být v taxíku pěkně dotěrní. Stalo se mi nejednou, že jsem dostávala návrhy. Někteří muži si práci řidičky taxíku pletli s eskortní službou,“ popisuje paní Eliška.
„Co kdybychom si tu cestu trochu zpříjemnili? Slýchávala jsem občas. Nebo mi rovnou nabízeli, že si za cestu připlatí, když budu přítulná. Nejsem puritán a nějaké to flirtování mi nevadí, ale musí to mít hranice. Když mi jeden zákazník začal mávat peněženkou před obličejem a že můžu jít s ním na hotel, vysadila jsem ho. Sice se pak omlouval, ale už to bylo moc,“ rozepsala se paní Eliška.
„Taky se mi stalo, že jsem naložila dva muže do auta a ve zpětném zrcátku jsem pak viděla, jak si prohlíží zbraň jednoho z nich. Vezla jsem je kousek, trvalo to zhruba patnáct minut, ale přišlo mi to jako věčnost. Ve finále byli oba moc milí a dostala jsem i slušného tuzéra, ale strach jsem tenkrát měla,“ popisuje jeden z dalších zážitků ze své práce taxikáře paní Eliška.
Většina lidí se dělí o své starosti Paní Eliška zmiňuje situace, kdy jí běhal mráz po zádech, ale popisuje také situace, kdy si se svým zákazníkem poplakala, nebo se zase pro změnu od srdce zasmála. „Hodně lidí si v taxíku s řidičem povídá. Vozím zákazníky na jednání k soudu, na pracovní schůzky, ale třeba i na nákup. Vezla jsem takhle i mladou holčinu, která se jela do nemocnice rozloučit se svojí babičkou. To bylo hodně smutný, ale slečna celou cestu vzpomínala na zážitky z dětství, když jezdila k babičce a to jí vlastně pomohlo nesesypat se z toho.
Vezla jsem také ženicha, který zaspal na vlastní svatbu. Frajer měl vypnutý mobil, takže se mu nikdo nedovolal. Když se vzbudil, kouknul na hodiny a před domem mávnul na taxíka. V autě zapnul mobil a to byla serenáda, jak mu pípaly esemesky. Když jsem ho vysazovala před úřadem, čekalo tam na něho celé procesí. Ještě se mě ze srandy ptal, jestli mu nechci jít dělat ochranku před budoucí tchýní. Za půl roku se ukázalo, že svět je opravdu malej. Toho pána jsem vezla pak ještě jednou. Pospíchal se svojí ženou do porodnice. Jeho manželka teprve začínala mít bolesti, tak nechtěli volat sanitku. Pán si mě pamatoval. Celou cestu do porodnice jsme se smáli, to byla naprosto perfektní jízda.“
Pracovala jsem jako taxikářka, zpovědník i psycholog K práci taxikáře by se paní Eliška už nevrátila. V současné době čeká miminko. Od té doby, kdy pracovala jako taxikářka, uběhly dva roky. Ačkoliv na své působení v taxislužbě nevzpomíná ve zlém, moc dobře se jí vybavují situace, kdy by nejraději auto nechala uprostřed křižovatky a utekla.
Zdroj: Autorský text – zpracováno na základě podkladů od čtenářky
The post Paní Eliška se živila jako řidička taxíku. O svých zážitcích by mohla napsat knihu, viděla snad vše appeared first on In-lifestyle.cz .