Okáč skalní obýval slunné svahy a kamenité stráně napříč Českou republikou. S tím, jak se po druhé světové válce zásadně změnilo zemědělské využívání krajiny, upustilo se od hospodaření na špatně přístupných svazích kopců, zmizel i tento dříve běžný motýl.
Tito nenápadní motýli potřebují k životu mozaiku plošek bez vegetace a rozvolněné trsy trávy kostřavy. Bez volné pastvy ovcí a koz na těžko dostupných místech postupně vymizeli téměř z celé republiky. Zůstala poslední populace na Rané v Českém středohoří.
V roce 2015 byli okáči skalní ze specializovaného odchovu vypuštěni na další vhodná místa v Českém středohoří. „Jejich počty se stále zvyšují, velikost populace se odhaduje již na více než pět tisíc motýlů. Proto jsme se rozhodli pro obdobný postup v Českém krasu,“ vysvětluje Václav John z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
Národní přírodní památka Kotýz nebyla AOPK ČR vybrána náhodou. Leží poblíž míst, kde se okáči v Českém krasu naposledy vyskytovali.
Foto | Ondřej Nitsch / AOPK ČR
„Kromě housenek chystáme i vypouštění dospělých motýlů,“ pokračuje Václav John. K němu by mělo dojít zhruba v druhé polovině července.
Proč je lepší vypouštět jak housenky, tak dospělé jedince? „U dospělých jedinců může být teoretické riziko ztráty orientace nebo i opuštění lokality. Motýl se vylíhne ve skleníku a následně je přemístěn někam, kde to ‚nezná‘. Naproti tomu housenka dokončí vývoj na lokalitě, zakuklí se a motýl se líhne přímo na místě,“ popisuje dále odborník hlavní rozdíl mezi dvěma způsoby reintrodukce. Je podle jeho slov vždy lepší využít více strategií.
Optimistický předpoklad pro vytvoření soběstačné populace okáčů skalních na Kotýzu je podle Václava Johna 3-5 let. „Populace by měla komunikovat se sousední NPP Zlatý kůň a měla by dosahovat velikosti alespoň 1500-2000 motýlů ročně,“ uvádí.
Dříve než housenky přišli koně
Než dojde k samotnému vypouštění housenek nebo dospělých jedinců je nezbytné nejprve vybranou lokalitu připravit. Často je potřeba například vyřezat náletové dřeviny, vyhrabat vrstvy staré trávy nebo udržovat travnaté porosty pomocí šetrného kosení a pastvy.
Příprava lokality Kotýz proto trvala několik let. Důležitou roli v ní hrála pastva koní. Ukázala se totiž jako ještě efektivnější než pastva smíšeného stáda koz a ovcí.
„Tím, že koně jsou větší a těžší, lépe narušují půdní pokryv a vytváří drobné plošky s velmi řídkou vegetací," vysvětluje Václav John. Právě takové plochy jsou pro vývoj housenek okáče důležité. „Současně se soustředí na vypasení travin, takže na lokalitě pasené koňmi je obvykle dostatek kvetoucích bylin. Oproti tomu kozy a ovce se nejdřív soustředí na vypasení kvetoucích rostlin (často bobovitých) a teprve až poté i na traviny," popisuje další rozdíly.
Aby se na Kotýzu okáčům dařilo, bude lokalita potřebovat péči i nadále. Také v dalších letech na ní bude probíhat pravidelná pastva. Možná dojde i ke zvětšení rozlohy vhodného biotopu.
Sledovat se bude také úspěšnost návratu okáčů. „Předpokládá se pravidelný monitoring, jednou za cca 3 roky doplněný zpětnými odchyty pro lepší odhad velikosti populace,“ uvádí Václav John.
Foto | Václav John / AOPK ČR
„Míra úspěšnosti přežití u hmyzu je velmi nízká, samičky kladou stovky vajíček, ale stádia motýla se obvykle dožijí jen jednotky z nich,“ dodává.
Jak se odchovávají housenky
Okáč skalní je jeden z našich nejtěžších druhů na odchov. „Vyžaduje každodenní minimálně hodinovou mravenčí práci, kontrolu housenek a další,“ popisuje uvádí Václav John. Je podle něj potřeba denně dodávat čerstvý materiál a kontrolovat přítomnost parazitů nebo infekce. I drobné opomenutí této pravidelné výměny a kontroly podle něj často vede k vysokým ztrátám.
Specializovaný odchov housenek má na starosti Český svaz ochránců přírody JARO Jaroměř.
Odchovat okáče skalního je alchymie, uvádí na svých sociálních sítích. „Nestačí totiž jen nakrmit housenky trávou. Je třeba napodobit podmínky jako v přírodě, aby se motýli v odchovu sladili s těmi volně žijícími – líhli se, pářili i kladli vajíčka ve stejnou dobu,“ vysvětlují ochránci přírody.
Někdy podle nich stačí i taková „banalita“, jako ranní rosa, a nastává problém s plísní. „To, co jiným housenkám svědčí, může být pro housenky okáče skalního fatální,“ píší.
Okáči podle nich sice nejsou vybíraví v jídelníčku. „Kromě své oblíbené kostřavy ovčí si dají i třtinu, jílek nebo sveřep. Zato jsou extrémně nároční na prostředí – potřebují slunné stráně s řídkou vegetací,“ vysvětluje ČSOP JARO na Instagramu.
Vajíčka kladou samice v srpnu a září. Přibližně za dva týdny se vylíhnou housenky, které se živí trávou kostřavou. Přezimují a zakuklí se až následující červen. Kukly motýli opustí zhruba po čtyřech týdnech.
Foto | Ondřej Nitsch / AOPK ČR
„Samčí housenky se kuklí dřív – takže v přírodě se nejdřív objeví samci, kteří pak netrpělivě čekají na samičky,“ sdílí zajímavost ochránci přírody. Shromažďují se na vrcholcích kopců. Dospělý motýl se může dožít až 60 dní.
Okáč skalní je druh úzce vázaný na pastvu. „Historicky profitoval z existence druhů, jako je zubr, kůň tarpan nebo pratur, které jsme však v krajině vyhubili. Jejich funkci však suplovala velmi rozšířená pastva domácích zvířat,“ objasňuje Václav John. „Teprve od první poloviny 20. století, kdy pastva v krajině postupně mizí, začal zánik populací okáče u nás. Proto je obnova pastvy tak důležitá,“ pokračuje.
Dalším specifikem okáče je, že jde o druh nejranějších sukcesních stádií, krátkostébelných trávníků a míst s velmi řídkou vegetací. Na zánik pastvy proto reaguje dříve než jiné druhy. „Samozřejmě vyhovuje mu tradiční pastva, nikoliv stav, kdy na se na malém území vyskytuje obrovské množství dobytka, z takových lokalit také mizí,“ dodává Václav John.
Právě druhy vázané na raně sukcesní stádia stepních biotopů patří mezi nejohroženější druhy u nás. „Okáč skalní je tedy deštníkovým druhem, díky jehož ochraně pomáháme i mnoha dalších ohroženým druhům živočichů a rostlin. V Českém krasu jde například o okáče metlicového (Hipparchia semele), lišejníkovce malého (Setina roscida) nebo přástevníka mařinkového (Watsonarctia casta).
Za posledních 60 let u nás vyhynulo 19 druhů denních motýlů, polovina zbylých 142 druhů je ohrožená. „Současná podoba krajiny, která je na jedné straně obhospodařovaná příliš intenzivně a na druhé straně zarůstá, jim nevyhovuje,“ uvádí Karolína Šůlová, mluvčí Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
„Místně to může být i špatně nastavený režim seče nebo zalesňování cenných travnatých území. Některé chladnomilné druhy mizí z nižších a středních poloh v souvislosti s klimatickou změnou,“ vyjmenovává další důvody Václav John.
Foto | Ondřej Nitsch / AOPK ČR
Úspěšně obnovit výskyt okáče skalního se už českým ochráncům přírody povedlo na několika místech v Českém středohoří. Kromě Rané se jim daří i na Dlouhé hoře, v přírodní rezervaci Čičov a objevují se i na dalších kopcích, uvádí ministerstvo životního prostředí. Nyní ekologové vypouští tohoto motýla v CHKO Český kras a snaží se o vznik tamní populace. Tyto dosud regionální aktivity se nyní postupně přetváří na celostátní záchranný program.
Okáč skalní by se díky tomu měl navrátit do dalších historických oblastí výskytu, jako je CHKO Český kras, Mohelenská hadcová step nebo CHKO Pálava.
„Naší prioritou se samozřejmě udržet přírodu ve stavu, kdy poskytuje domov co nejširšímu spektru rostlin a živočichů. V případech, kdy se to nedaří, přicházejí na řadu speciální opatření,“ konstatuje František Pelc, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Záchranných programů nyní běží už čtrnáct. Díky nim se z naší přírody nevytratil třeba hvozdík písečný český, daří se zvyšovat počty syslů či užovek stromových.
Návrat okáče skalního financuje evropský projekt PROSPECTIVE LIFE. Ten umožňuje zaměřit péči na širší spektrum ohrožených druhů, včetně volně žijících opylovačů. „Přinese na čtyři desítky nových záchranných programů, programů péče a regionálních akčních plánů,“ uvádí František Pelc.
Přípravu záchranných programů či regionálních akčních plánů pro ohrožené druhy zajišťuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Záchranné programy následně schvaluje Ministerstvo životního prostředí. Aktivní nástroje druhové ochrany podporuje v současnosti společný projekt obou institucí PROSPECTIVE LIFE (101104621 – LIFE22-IPN-CZ-PROSPECTIVE LIFE).
„Během následujících deseti let chceme zvrátit negativní trend u nejohroženějších druhů realizací vhodné péče o stovky lokalit v České republice ve spolupráci se zemědělci a lesníky, eliminací negativních vlivů a aktivním zapojením veřejnosti. Zaměříme se také na to, jak zlepšit stav krajiny s cílem uchování a zvýšení biodiverzity,“ vysvětluje hlavní cíle projektu PROSPECTIVE LIFE Pavel Pešout z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
LIFE – program pro lepší život
Projekt
PROSPECTIVE LIFE je realizován za přispění evropského programu LIFE.
Program LIFE je finanční nástroj Evropské unie, který podporuje aktivity související se zlepšením životního prostředí a klimatu. Od roku 1992 pomohl financovat a realizovat více než 5 500 projektů za téměř 6 miliard euro napříč celou Evropou.
Jeho dlouhodobým cíle je přispět k přechodu na udržitelné, oběhové, energeticky účinné hospodářství založené na energii z obnovitelných zdrojů, které je neutrální z hlediska změny klimatu a odolné vůči změně klimatu, k ochraně, obnově a zlepšování kvality životního prostředí, včetně ovzduší, vody a půdy, a k zastavení a zvrácení úbytku biologické rozmanitosti a k řešení degradace ekosystémů.
Česká republika začala využívat program LIFE po svém vstupu do Evropské unie v roce 2004. Od té doby se uskutečnily na území naší republiky desítky projektů za stovky milionů korun, které významně pomohly při ochraně životního prostředí. Program se stal i u nás významnou součástí podpory projektů v oblasti ochrany přírody a krajiny, životního prostředí a klimatu.
Ekolist.cz
Lifee.cz|
GolfDigest.cz|
Žena.cz|
Zprávy - Aktuálně.cz|