S notnou dávkou nadsázky se říká, že vnoučata jsou odměnou za to, že jsme ve vypjatých situacích nezabili svoje děti. Paní Marie má dvě dospělé dcery a celkem pět vnoučat. Jedna dcera si ze své mámy udělala plnohodnotnou chůvu. Marie se ale nedala.
Příběh paní Marie je o tom, jak někdy dovedou být vlastní děti nevděčné. Hlídání vnoučat rozhodně není povinnost.
Nejsem chůva Paní Marie šla do předčasného důchodu. Těšila se, jak spolu se svým manželem konečně budou žít sami pro sebe, užívat si zahrádku, procházky s pejskem a občas se potěší návštěvou vnoučátek. Občas. Jenže jedna z dcer paní Marie občasné návštěvy u babičky a u dědečka přeorganizovala tak, že ze svojí mámy, babičky svých dětí, udělala neplacenou chůvu na plný úvazek.
Dvě dcery a každá jiná Mám dvě dcery. Starší má dvě děti, které už chodí do školy na druhý stupeň. Bydlí od nás sto kilometrů, ale jednou za měsíc přijede, zeptá se, zda něco nepotřebujeme. Vnoučata od starší dcery třeba jednou za dva měsíce zůstanou na víkend, pár dní tu stráví o prázdninách. Mladší dcera, to je jiná liga. Děti má tři. Nejstarší po prázdninách půjde do čtvrté třídy, pak má ještě druháčka a dvouletého prcka. Jsou to zlatíčka, ale někdy je jich prostě plno.
„Moje mamka se po letech znovu zamilovala.“ Když se pan Karel dozvěděl více, ihned poznal, že šlo o podvod Mladší dcera (říkejme jí třeba Eva, pozn. redakce) od nás bydlí jen dvacet minut autem. Do té doby, než se narodilo nejmladší vnouče, byly naše vztahy v pořádku. Jenže, když jsem před třemi lety šla do důchodu, přihnala se Eva na návštěvu a hned spustila. „Mami, to je super. Až se nám teď narodí to třetí, tak budeš moct hlídat. To bych se mohla pak i dřív vrátit do práce,“ já na ni tenkrát koukala a myslela jsem si, že vtipkuje.
„Vždyť víš, že ti pohlídáme. Však jsme hlídali, i když mamka chodila do práce,“ s úsměvem tehdy říkal můj manžel, jinak pyšný dědeček.
Stala se ze mě neplacená chůva na víkendy Když se narodila Emilka, páté vnouče a vytoužená holčička, byli jsme všichni šťastní. Malé byly dva měsíce, když se ozvala Eva, že by chtěla pohlídat. Kluky jsem u sebe měla, když byla Eva v porodnici, i každý víkend jsem je hlídala, aby si Eva odpočinula. Tahle žádost mě ale trochu zaskočila. Maličká mi prostě přišla moc maličká na hlídání přes noc. Když ale Eva naléhala, souhlasili jsme.
Foto: Freepik, rodina, ilustrační foto V noci jsem zjistila, že už jsem přeci jenom stará. Emilka neměla pevně daný režim. Usnula v jedenáct. V jednu jsem ji lahvičkou krmila, znovu za dvě hodiny a tak to šlo až do rána. Při snídani mi málem spadla hlava do hrnku, jak jsem byla nevyspalá. „Jak spinkala? Dobře, že jo? Doma spí celou noc. Teda někdy,“ drmolila Eva, když si druhý den přijela pro děti. „A nechceš je tu do neděle? Bylo by to fajn,“ zkusila to, ale neuspěla. To jsme s manželem odmítli.
Další víkend se situace opakovala a tak to šlo snad pět víkendů po sobě. Starší dcera s klukama přijela jeden víkend na kávu, ale rozumně všichni odjeli domů. Eva mi děti vrazila každý víkend a já i manžel jsme začali být unavení.
Po čase už to nebyly jenom víkendy Když bylo Emilce něco přes rok, přiřítila se Eva jak velká voda. „Mami, bomba zpráva! Od neděle za měsíc bych mohla nastoupit do práce,“ říkala mi a v očích jí plály plamínky, jako kdyby mi říkala, že vyhrála ve sportce. „No, to je hezké, ale jak to uděláš s dětmi? U vás ve městě jsou jesle?“ Ptala jsem se. „No to nevím, já myslela, že mi s tátou pohlídáte. Starší budou přeci ve škole a v družině, jen si vždy ráno v sedm vyzvedneš Emilku a ve čtyři si ji vyzvednu. Jedno dítě přeci zvládnete,“ hlaholila Eva a já měla pocit, že už to má předem rozhodnuté.
Podívala jsem se na manžela a ten jen pokrčil rameny a sklonil hlavu zpátky k novinám. „Evo, ne. Nezlob se na mě, ale nebudu tvoje neplacená chůva. Co vím, tak ty do práce nemusíš, není to tak dlouho, co ses tu chlubila, jak se máte dobře. Za poslední rok jsme se ti s tatínkem nahlídali až dost. S tím je taky konec. Ráda ti děti pohlídám třeba jeden víkend v měsíci, ale pochop, taky už máme svůj věk,“ řekla jsem dceři po chvíli. Mluvila jsem tiše a klidně.
Eva ale vylítla jako čert z krabičky a z mých několika posledních vět si vzala to nejpitomější, co mohla. „Jo tak neplacená chůva. Tebe žere, že ti za hlídání neplatíme? Jako že budu platit za to, že hlídáš vlastní vnoučata? Mami, to přeci nemyslíš vážně,“ ječela Eva a já najednou nevěděla, co říct.
Neplacená chůva vážně nestála o peníze V tu chvíli se ozval můj manžel, táta Evy. „Brzdi, Evo. O peníze tu přeci nikomu nejde. Ty si ale neuvědomuješ, že rodič jsi tady ty. Máš krásné děti, tak se o ně starej. Kdykoliv budeš muset třeba k doktorovi, nebo po úřadech, pohlídáme. Pohlídáme i, jak maminka říkala, jeden víkend v měsíci, ale to je všechno. My jsme děda a babička. Nemáme povinnost ti hlídat děti,“ řekl vcelku rázně manžel naší dceři.
Eva zbledla. Beze slov vystřelila z našeho domu a neřekla ani ahoj. Neozvala se dva týdny. Pak mi zazvonil telefon. „Babi, můžeme přijet na kafe?“ Ptal se mě po telefonu zeť, manžel Evy. Odpoledne přijeli a bylo to fajn. Eva sice moc nemluvila, ale byl klid. Když odjížděli, odjížděli i s dětmi. „Mami, myslíš, že bys nám za týden pohlídala děti ze soboty na neděli? Neboj, pak do konce měsíce určitě ne,“ zeptala se mě Eva mezi dveřmi. „To víš. že jo. Přivez je,“ odpověděla jsem a usmála se na ni. Objala mě a nasedla do auta.
Od té doby to funguje. Vnoučata občas pohlídáme. Není to nijak často, takže vlastně hlídáme rádi. Neplacenou chůvu už ze sebe ale neudělám. Ono všechno má své meze.
Zdroj: Autorský text, Podklady od čtenářky
The post „Nejsem neplacená chůva,“ ohradila se paní Marie před dcerou. Ta s požadavky na hlídání překročila meze appeared first on In-lifestyle.cz .