„Rozhodně si nemyslím, že když se páru narodí dítě, mělo by pro ně být středobodem vesmíru, a jejich partnerský život by se tím pádem měl odsunout na druhou kolej. S manželem jsme se rozhodli, že nechceme skončit jako někteří naši známí, kteří rozhodně nejsou partnery, ale už jen rodiči. I proto dáváme syna často na hlídání, a dokonce bez něj trávíme i dovolenou,“ popisuje Sára.
Manželé se během let setkali s tím, že je mnozí jejich kamarádi a známí kvůli tomuto přístupu odsoudili. Pochopení pro ně dokonce nemají ani někteří rodinní příslušníci.
„Na první dovolenou bez Šimona jsme vyrazili, když mu byl necelý rok. Tři dny ho hlídala moje mamka a další čtyři potom tchyně. Samozřejmě se mu na začátku stýskalo, ale zvládnul to docela v pohodě a jsem ráda, že jsme ho už v tak malém věku začali zvykat na to, že rodiče nejsou prostě pořád přítomní,“ vysvětluje Sára.
Už tehdy některé její kamarádky nechápaly, jak mohla nechat malé dítě týden na hlídání a odletět do ciziny. Sára si myslela, že postupem času to všichni přestanou řešit, ale to se spletla.
„Nedávno nám tchyně vpálila, že nechápe, jak můžeme jet k moři bez Šimona. Dřív prý dokázala pochopit, že malé dítě z cestování nic nemá a pro rodiče je to zbytečný stres, ale teď už je ve věku, kdy by si to u moře užil. Všechny ostatní rodiny prý také na dovolenou jezdí s dětmi. Já si ale myslím, že je úplně mimo. Prostě chceme s manželem svůj týden klidu u moře a basta. Šimonovi se jinak věnujeme, jezdíme s ním na výlety apod. Nevím, proč by mě měl někdo kvůli týdnu v zahraničí odsuzovat,“ uzavírá Sára.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka:
Každý partnerský vztah začíná dyádou - já a ty.
Děti, které jsou vytoužené, plánované i milované jsou zkratka osoby, které do původního vztahu "přibydou".
S příchodem dětí a změnou dyády v rodinný systém, se logicky stava,, že díky intenzivnímu nastavení na péči o dítě ubývá čas a prostor na pěstování párového vztahu. A přesně tak jak říká Sára, stáváme se hlavně rodiči a Původní já a ty je na vedlejší koleji nebo časem zcela vymizí. O vztah je potřeba pečovat a párový vztah poctivě sytit.
Chápu, že se mnohým rodičům, kteří jsou nadšeně ukotvení ve svých rolích nelíbí, když doporučuji dopřát si čas pouze na sebe a na partnera, treba i na občasný úkor dítěte. Rodičovství je vzácný dar avšak jeho úloha spočívá kromě péče a výchovy i v ukazování zdravých vzorců partnerství.
A to je do života děti, kteří budou jednou dospělí, úžasný vklad do jejich budoucího partnerství. Často diskutovaný syndrom prázdného hnízda je právě tou tvrdou platbou za to, že rodič nezdravě uvízne v závislosti na dítěti a jeho odchod do dospělého života nevnímá jako skvěle odvedené poslání, ale jako prázdnotu a samotu. A to je právě to, co hrozí, když z párového vztahu zmizí dynamika a citová vazba, která se veškerá přenesla jen do rodičovství.
Sára je mnohými nepochopená a její zodpovědnost ke vztahu je možná chápána jako sobectví. Ale pro vztah dělá správnou a zdravou věc. Neznám zdravého rodiče, který by si nepotřeboval občas od dítěte odpočinout. A zrovna tak prospívá dítěti,bezpečná separační zkušenost a zážitek jiného pristupu i pravidel.
Mnoho rozvodu a nevěr má právě kořen ve skutečnosti, že se z bývalých partnerů stali pouze mamky a taťkové...
Bc. Karin Emily je terapeutka s psychoterapeutickým výcvikem, arteterapeutka a speciální pedagožka.
Pracuje 10 let jako psychoterapeutka pro pacienty s roztroušenou sklerózou na neurologickém oddělení FNKV Praha a vede soukromou praxi.
Vzdělání a odbornost: Vystudovala VŠ – obor speciální pedagogika. Pražská psychoterapeutická fakulta. Výcvik BIG SUR s5 – skupinová forma – dynamická a hlubinně orientovaná psychoterapie (supervize Doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc.). Výcvik neverbálních technik (sekce muzikoterapie, psychoterapeut. spol. ČLS) – lektor PhDr. Jitka Vodňanská (muzikoterapie, arteterapie, práce s tělem). Výcvik vedení skupin v rámci sociálně psychologického výcviku. Supervize PhDr. Iva Veltrubská. Spoluautor metodiky k tomuto pilotnímu projektu. |
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz
Související články