CENTRUM.CZ > Život cestovatele > 23. 6. 2025, 04:09

Moravská Sahara láká na zážitek jako z pouště, ale Češi ji nechali upadnout v zapomnění

Sdílet

Uprostřed jihomoravské krajiny, kde byste čekali vinohrady a dubové lesy, se rozkládá něco nečekaného – úzký pás písku, který připomíná poušť. Nejen vzhledem, ale i atmosférou. Moravská Sahara, jak se místu přezdívá, není výtvorem přírody samotné. Je výsledkem staletého tance mezi člověkem a krajinou. A její příběh stojí za to poznat.

Zapomenutý poklad uprostřed Moravy: Váté písky lákaly davy, teď je čeká smutný osud. Co se tu vlastně stalo?

Zdroj: Foto: redakce

Letos vám nadělíme víc než Ježíšek!

Hrajte s námi o předplatné HBO, knížky i další ceny každý týden, ale hlavně o velkou vánoční výhru 15. prosince - 300.000 Kč.

Vše o soutěži Pravidla soutěže

Na první pohled to vypadá jako chyba v krajině. Mezi borovicemi se klikatí pás písků, který se táhne 5,5 kilometru dlouho a jen kolem 60 metrů široký. Jmenuje se to Váté písky, ale lidé z okolí tomu říkají jinak, a to Moravská Sahara. A není to jen poetická přezdívka. V létě tu slunce praží jako v pravé poušti, vítr zvedá jemný písek a kolem zní jen ticho.

Tato přírodní památka, těsně navázaná na železniční trať mezi Bzencem a Moravským Pískem, hostí vzácné druhy rostlin i živočichů, které jinde v Česku prostě nenajdete. A za její vznik může člověk. Přesněji řečeno jeho zásahy, omyly i snahy něco napravit.

Když Morava ještě tekla jinudy

Musíme zpátky až do středověku. Ve 13. století byla zdejší krajina ještě zelená a bohatá – říčka Morava tu zavlažovala dubové lesy, a celé území neslo jméno Dúbrava. Jenže ve 14. století se krajina začala měnit. Lidé začali kácet stromy, zakládat pastviny a vinice. Dřeviny, které držely půdu pohromadě, zmizely a s tím se odhalilo, co leželo pod nimi. Jemný, sypký písek, přivátý větrem už v době ledové.

Krajina se začala měnit rychleji, než by kdo čekal. Vítr se opřel do odkrytého písku a ten se začal volně šířit okolím. Postupně pohlcoval pole, stezky, trávníky a až z kdysi zelené oblasti zůstalo jen vyprahlé, větrné nic. Začátkem 19. století už lidé mluvili o moravské poušti. Kraj byl zpustlý, rostla zde jen řídká tráva a pro někoho to byla tak trochu krajina konce světa. Právě tady se ale objevil člověk, který se rozhodl, že s tím nenechá přírodu ani člověka napospas.

Jan Bedřich Bechtel, nadlesní z Bzence, začal sázet stromy. Nešlo to hned, ale nakonec uspěl. Borovice, které snesly písek i sucho, se tu uchytily, později je doplnily břízy, olše a duby. Les rostl. Už v roce 1849 pokrýval 2000 hektarů, a v dalších letech se rozšířil až na 5000 hektarů. Poušť byla zkrocená. A dnešní turisté se díky tomu mohou procházet lesem, který voní pryskyřicí, ale stále ukrývá písek pod nohama.

Poušť zrozená z lidských rukou

Přesto malý kousek písečné krajiny přežil. Paradoxně díky železnici. Parní vlaky, které tudy kdysi projížděly, sem tam způsobili požár. Tyto požáry likvidovaly nově rostoucí vegetaci a udržovaly tak v okolí trati prostor otevřený, bez většího porostu. Díky tomu si část území uchovala svůj unikátní pouštní charakter. Dnes už vlaky takové škody nenapáchají. Ale díky přírodní památce Váté písky si stále můžete udělat představu, jak tahle krajina vypadala před dvěma sty lety.

Celou lokalitou vede naučná stezka, která vás v klidu provede krajinou, kde se střídají písky, řídké porosty a ticho. Stezka má šest zastavení a začíná i končí u nádraží v Bzenci. Přesně tam, kde je i pomník Jana Bedřicha Bechtela. Je to nenápadné místo, ale s velkým příběhem. Trasa měří osm kilometrů a pokud budete mít štěstí (a trochu ticha), uvidíte dudky, lelky, ale i kudlanky nábožné.

Moravská Sahara stojí za návštěvu

Na zemi se mihnou chránění střevlíci, a písek pod nohama vám připomene, že jste opravdu na nefalšované české poušti. Když budete cestovat po jižní Moravě a program vám bude přetékat vinnými sklípky a historickými městy, udělejte si čas i na procházku tady. Není to typická turistická atrakce. Nenajdete tu davy ani stánky se zmrzlinou.

Ale najdete tu něco, co v Česku není samozřejmostí – tichý prostor s vlastním příběhem. Moravská Sahara není jen přírodní kuriozita. Je to připomínka toho, jak moc umíme krajinu ovlivnit a někdy i napravit. A je to také důkaz, že i malý pruh písku může v sobě skrývat kouzlo, které vám zůstane v paměti ještě dlouho po návratu domů.

Moravská Sahara láká na zážitek jako z pouště, ale Češi ji nechali upadnout v zapomnění

Pro herečku může být botox "smrt". Kdo si nechal píchat, kdo ne a kdo toho lituje?

Páteční relax: čtěte, bavte se a hrajte o 300 000 Kč

Ví, o čem mluví? Trump otevřel Pandořinu skříňku, varují experti na jaderné zbraně

„Mám obrovský průšvih,“ reaguje Andrej Babiš na kritiku jeho chování na Pražském hradě

Koktová dala dceři napít z koňakové skleničky. „Tohle už je na sociálku,“ zuří Binias