<p>Když manžel přišel s tím, že bychom letos konečně mohli k moři, byla jsem nadšená. Po třech letech jsme si to zasloužili. Jenže ještě než jsme stihli vybrat destinaci, ozvala se jeho maminka s tím, že by ráda jela taky. Prý už dlouho nikde nebyla a moře by jí udělalo dobře na klouby. </p><p>V tu chvíli mi ještě nedošlo, co všechno to znamená. V duchu jsem si říkala, že to nějak zvládneme, že přece týden s tchyní u moře nemůže být tak zlé. Jenže jsem se spletla. První náznaky přišly už při plánování. Chtěla vybírat hotel podle sebe, tvrdila, že my jsme ještě mladí a jí už se nechce chodit daleko na pláž. </p><p><strong>Zajímavý článek: </strong><a href="https://www.trendysvet.cz/clanek/dalaman-turecko-dovolena" target="_blank" rel="noopener noreferrer">Objevili jsme nejlepší destinaci pro podzimní dovolenou. V říjnu má moře 25 °C a pláže jsou téměř prázdné</a></p><h2>Tchýně rozhodovala o naší dovolené</h2><p>Zatímco já snila o apartmánu u moře, ona trvala na velkém komplexu s bufetem, klimatizací a animacemi pro děti. Nakonec jsem ustoupila, protože jsem nechtěla, aby mezi námi vzniklo napětí ještě před odjezdem. Jenže to byl teprve začátek. Cesta autem trvala přes patnáct hodin. Manžel seděl za volantem a jeho maminka se usadila vedle něj, já vzadu s dětmi. </p><p>Už po první hodině jsem věděla, že to bude dlouhý den. Neustále mu radila, kudy jet, kdy zastavit, dokonce mu podávala kapesníky a připomínala, že má pít. Mně se mezitím snažila radit, jak mám uklidnit děti, co jim dát k jídlu a proč by neměly mít zapnutý tablet, protože to prý kazí oči. Když jsem se konečně odvážila něco říct, jen se na mě podívala přes rameno a poznamenala, že ona už taky nějaké děti vychovala. </p> <figure> <img src="https://imagedelivery.net/k-X15uEmlF-8_1kEFgAMbg/45dea495-adff-444e-d6b5-216589058200/public" width="689" height="459" alt="Tchyně trvala, že pojedeme k moři společně. Po týdnu jsem pochopila, proč se jí manžel vždycky vyhýbal." /> <figcaption> <div>Tchyně trvala, že pojedeme k moři společně. Po týdnu jsem pochopila, proč se jí manžel vždycky vyhýbal.</div> <div>Shutterstock</div> </figcaption> </figure> <p>V tu chvíli jsem raději mlčela. První den u moře vypadal jako sen. Slunce, teplo, moře, děti nadšené. Jenže už u snídaně se ukázalo, že tchyně má svá pravidla. Nechápala, proč si manžel dává sladké, prý to není zdravé. Mně vytkla, že jsem dítěti dovolila pomerančový džus, protože prý je to samý cukr. Když jsem si po obědě chtěla lehnout k bazénu, přišla za mnou s tím, že bych měla raději jít s dětmi do vody, že mladí dnes neumějí být s dětmi. </p><p>Všechno jsem přecházela, snažila se být milá, ale s každou další hodinou jsem cítila, jak ve mně roste napětí. Manžel byl většinu času zticha. Když jsem si mu postěžovala, jen se ušklíbl a řekl, že je rád, že to konečně vidím na vlastní oči. Prý proto už s ní roky nikam nechce jezdit. </p><p><strong>Zajímavý článek: </strong><a href="https://www.trendysvet.cz/clanek/dovolena-chorvatsko-seniori" target="_blank" rel="noopener noreferrer">Senioři objevili levnou dovolenou u moře. V září jezdí jedině sem, najdou tady klid a velmi nízké ceny</a></p><p>Snažila jsem se být chápavá, ale zároveň jsem nechápala, proč to neřekl hned. Vždyť jsme mohli jet sami a užít si to bez hádek a výčitek. On jen pokrčil rameny a řekl, že kdyby odmítl, tchyně by to brala jako zradu. Třetí den přišel zlom. Ráno jsem se rozhodla, že půjdu s dětmi sama na pláž, abych si od tchyně trochu odpočinula. Když to zjistila, urazila se, že ji nechci vzít s sebou. </p><h3>Manžel jen mlčel a nepomohl</h3><p>Prý jsme rodina a měli bychom být spolu. Nakonec přišla stejně a celé dopoledne mi vykládala, jak bych měla dětem mazat záda, kdy jim dát napít a proč by neměly běhat po písku. Po obědě jsem měla chuť sbalit kufry a odjet. Místo odpočinku jsem cítila jen únavu a napětí. A když jsem večer slyšela, jak manžel s maminkou v kuchyni řeší, že bych měla být víc trpělivá, měla jsem chuť křičet.</p><p>Čtvrtý den jsem pochopila, že tchyně bere dovolenou jako test, jestli jsem pro jejího syna dost dobrá. Neustále ho chválila, jak všechno zvládá, a mě nenápadně srovnávala. Když uvařil kávu, řekla, že by se mi mohl občas ukázat, jak se to dělá správně. Když jsem dala děti spát později, poznamenala, že „u nich doma“ chodily děti do postele včas. Bylo to nekonečné. </p> <figure> <img src="https://imagedelivery.net/k-X15uEmlF-8_1kEFgAMbg/21af0bcd-1231-4814-c26a-de619f6fab00/public" width="689" height="459" alt="Lucie chtěla rodinnou dovolenou u moře. Po pár dnech s tchyní pochopila, proč ji manžel varoval." /> <figcaption> <div>Lucie chtěla rodinnou dovolenou u moře. Po pár dnech s tchyní pochopila, proč ji manžel varoval.</div> <div>Shutterstock</div> </figcaption> </figure> <p>A já se přistihla, že každý den počítám hodiny do odjezdu. Závěrečný večer jsem seděla na balkoně, poslouchala moře a přemýšlela, proč mě to tak vyčerpalo. Předtím jsem si myslela, že jsem trpělivý člověk. Ale týden s tchyní mě donutil přehodnotit všechno. Nešlo jen o maličkosti, ale o ten neustálý pocit, že nejsem dost. Že musím dokazovat, že zvládnu být matkou, manželkou i dcerou v jednom. A že i když se snažím, nikdy to nebude podle jejích představ.</p><p>Když jsme se vraceli domů, manžel na parkovišti u dálnice tiše řekl, že mě obdivuje. Prý nechápe, jak jsem to vydržela. Usmála jsem se, ale uvnitř jsem cítila smutek. Protože jsem si uvědomila, že pokud se něco nezmění, už nikdy s ní nikam jet nechci. Dovolená, na kterou jsem se tolik těšila, se proměnila v zkoušku nervů. A já konečně pochopila, proč se manžel pokaždé snažil podobným výletům vyhnout.</p><div><strong>Zdroje:</strong> <p>autorský text, příběh čtenářky Lenky</p></div>
