Lékař paliativní péče popsal, co lidé zažívají těsně před smrtí. Děje se to tak často, že už to nepovažuje za náhodu

Smrt v rodině je nesmírně nešťastný okamžik. Mnohdy ale nejbližší rodině způsobuje výrazně větší bolest a utrpení to, co tomu předchází, tedy když vidí, že jejich milované osobě není pomoci a zároveň je sužovaná bolestí, strachem z neznáma a odevzdáním. Poznatky z medicíny a pokrok jdou sice stále kupředu a výkony, které lékaři provádí, vyžadují neskonalý obdiv, ale ne vždy je bohužel pacientovi možné pomoci. Potom přichází na řadu paliativní péče.

Andělé na zemi Synonymem pro paliativní péči je hospic. Základním úkolem je pak zmírňování bolesti a poskytování služeb, které maximálně usnadní fyzické a duševní rozpoložení nejen samotného pacienta, ale také jeho nejbližších, jak uvádí web OsobníAsistence . Velký zřetel je brán na důstojnost a respekt vůči nemocné osobě.

První hospic vznikl v roce 1847 v Lyonu a založila jej Jeanne Garnierová, píše web Umírání . Už v době středověku se o nevyléčitelně nemocné staraly sestry v klášterech, nicméně v 19. století získalo doprovázení pacientů při umírání formální názvosloví.

Výzkumník a hospicový lékař Christopher Kerr z amerického velkoměsta Buffalo zasvětil paliativní péči celou svou kariéru. V rámci výzkumu také zkoumal, co lidé zažívají těsně před tím, než vydechnou naposledy. A to konkrétně na 1400 vážně nemocných osobách všech věkových skupin . Výsledky byly překvapivé. Naprostá většina lidí totiž zažívala sny a vize o své minulosti v naději, že najdou útěchu a pomoc, jak se vyrovnat s vlastním životem a záležitostmi, které je trápily.

i Zdroj fotografie: Piqsels Celkem pan Kerr zkoumal 1400 pacientů. Zatímco někteří potřebovali uzavřít bolestnou kapitolu svého života a chtěli se omluvit lidem, kterým způsobili bolest, jiní formou vize a snu dosáhli své nirvány. Zkušenost muže, kterému na chvíli přestalo bít srdce a byl na okamžik „na druhé straně“, přibližuje příspěvek DámskéhoDeníku. „Myslím si, že toto zkoumání je velmi zajímavé. Tatínek takto umíral v hospici, obklopen rodinou a přáteli . Celému kolektivu sester a lékařů patří obrovské díky, jsou to skvěli lidé,“ napsala svou zkušenost paní Monika N. z Vsetína.