Kvíz: Milovaná letní klasika Na samotě u lesa. Jak moc znáte jednu z nejslavnějších chalupářských českých komedií?

Sdílet

Na samotě u lesa

Zdroj: Redakce

Komedie z roku 1976 natočená Jiřím Menzlem a s naprosto hvězdným obsazením si získala srdce lidí po dlouhé generace. Pamatujete si ještě na legendárního dědu Komárka, trochu roztržitého tatínka Oldřicha nebo vykutáleného zedníka Lorence, který sice: „cihlu do ruky nevezme, ale odborník je to na slovo vzatej“? Vyzkoušejte své znalosti v našem kvízu.

Když v létě prší a stužky vody pomalu stékají po střechách, jen málokomu by se nevybavila legendární hláška: „Chčije a chčije,“ dědy Komárka. Film Na samotě u lesa patří ke zlatému fondu české kinematografie a dodnes baví. Režisérská dvojice Jiří Menzel a Zdeněk Svěrák (ten spolu s Ladislavem Smoljakem napsal i scénář) zde spojila to nejlepší z českého humoru, svérázného venkova a jemné satiry v podobě touhy po trošku sobeckém vlastnictví chalupy, které ale nakonec má úplně jiný závěr. Hlavní roli dědy Komárka, který „po chalupě netouží“ a přesto se z ní pořád nechce odstěhovat, si zahrál nezapomenutelný Josef Kemr. Ale nebylo to jen tak. Kvůli roli se musel naučit sekat kosou, aby ji vůbec dostal. Z filmu se stala nejen kultovní komedie, ale i sbírka legendárních hlášek. Každý si vybaví: „To jsou blechy psí, ty na člověka nejdou“. Možná trochu překvapující, protože z filmu to tak nevypadá, je to, že natáčení probíhalo na dosti místech. Chalupa byla poblíž Radešic kousek od Prčic a na Svatém Janu v okrese Příbram zase pohřeb a rvačka v hospodě. Mlýn rodiny Zvonových najdete v obci Rabyně – Nedvězí. Celkově se nejvíc natáčelo na Benešovsku a v okolí Sedlčan. Film získal několik ocenění, například Stříbrný Hugo v roce 1976, Čestné uznání Mezinárodní federace filmového tisku 1976, Cena za režii ve filmu v roce 1977.

Něco málo z děje filmu

Manželé Lavičkovi touží po útěku z města a sní o vlastní chalupě. Společně se svými dětmi tráví léto v Loukově u známého, který jim slíbí pomoc při hledání vysněného stavení. Nakonec si zamilují malebnou chalupu starého pana Komárka, který s prodejem sice souhlasí, ale ještě to chvíli potrvá a zatím si Lavičkovi mohou u něj pronajmout jednu místnost. Rodina na chalupu jezdí stále častěji, poznávají venkovský ráz života, zvykají si na místní obyvatele i dědu, který se jeví být nesmrtelný. Čas plyne a s prodejem to stále nevypadá. Mezitím se ale pro ně chalupa stává skutečným útočištěm, jen trochu jiným, než si mysleli.