Konflikt trval jen krátký okamžik, ale otevřel bránu smrti. Následky na lidských životech byly děsivé

| 3 min

Sdílet

Nazývat tuto válku válkou je skutečně velkorysé. Byla velmi jednostranná a extrémně krátká. Její dopady však byly obrovské.

Konflikt trval jen krátký okamžik, ale otevřel bránu smrti. Následky na lidských životech byly děsivé

Zdroj: Public Domain

Obsah článku

Nejkratší válka v dějinách trvala jen něco mezi 38 a 45 minutami (záleží na tom, kterému zdroji se rozhodnete věřit). Jednalo se o až zbytečný konflikt mezi Zanzibarem, respektive jeho velmi tvrdohlavým sultánem, a Britským královským námořnictvem. Odehrála se v roce 1896 a měla velký dopad na otrokářské praktiky té doby.

Zanzibar jako překladiště otroků

V 19. století byl Zanzibar jedním z největších trhů s otroky v Africe, podle odhadů se tam prodávalo a nakupovalo až 50 000 otroků ročně. Otroci byli dováženi převážně ze střední Afriky a odváženi do jiných částí světa, včetně arabských zemí a Indie. Celosvětově sice byla snaha o omezení otroctví, ale na Zanzibaru bylo ještě v 80. letech 19. století přeprodáno přibližně 25 000 až 30 000 zotročených lidí. Důvodem byly samozřejmě finance, Zanzibar sice bohatl i na vývozu koření a slonoviny, ale nejvýnosnější byl stále obchod s otroky.

Zanzibarský sultán na obchodu s otroky osobně bohatl, neměl tedy sebemenší zájem na tom, aby tato praxe skončila. Britové mu sice situaci komplikovali častými nájezdy na lodě podezřelé z převozu otroků, ale zastavit otrokářství se jim nijak významně nedařilo.

Zanzibar byl britským protektorátem a sultán dosazenou loutkou

V roce 1890 došlo mezi Británií a Německem k dohodě o rozdělení vlivu v Africe. Zanzibar se tak stal de facto britským protektorátem. Britové si logicky chtěli dosadit svého sultána, který by jim jednak pomohl ukončit obchod s otroky, jednak obecně plnil britské příkazy a bez problémů spolupracoval. V roce 1893 se tak sultánem stal Hamad bin Thuwaini, který všechny britské předpoklady beze zbytku splňoval.

Diplomacie dělových člunů

Klid však netrval dlouho. Thuwaini vládl pouhé tři roky, než nečekaně zemřel. Podle některých zdrojů byl otráven svým synovcem Chálidem bin Bargašem, který okamžitě zaujal jeho místo jako další zanzibarský sultán. Bargaš byl ovšem zcela z jiného těsta než jeho strýc, který šel Britům takříkajíc na ruku.

Když Bargaš odmítal spolupracovat a plnit britské příkazy, přistoupili Britové k oblíbené technice 19. století, tzv. diplomacii dělových člunů. Přijeli k pobřeží, namířili na palác kanóny válečných lodí a zdvořile požádali nového sultána, aby do 9 hodin následujícího rána palác opustil. Bargaš to však rozhodně neměl v úmyslu, navíc nevěřil, že by Britové skutečně palbu spustili.

Nejkratší válka v dějinách zajistila ukončení otroctví

Bargaš tedy místo odchodu vytáhl těžká dělostřelecká děla a kolem paláce rozmístil asi 3 000 obránců, jednalo se však spíše o civilisty a otroky než o vycvičené vojsko. Vzkázal Britům, že rozhodně nikam nepůjde, a v klidu vyčkával. Jaké asi muselo být jeho překvapení, když Britové svůj slib splnili. Všech 5 válečných lodí královského námořnictva zahájilo úderem deváté ranní palbu a neúnavně ostřelovalo jak samotný palác, tak i přilehlý harém.

O zhruba půl hodiny později se nad palácem objevila bílá vlajka a bombardování bylo zastaveno. I za tak krátkou dobu si válka vyžádala mnoho obětí. Zabito bylo asi 500 zanzibarských obránců a jeden britský námořník. Bargaš sám z paláce utekl ihned po zahájení palby. Britové na jeho místo dosadili jiného sultána, který obchod s otroky s okamžitou platností zakázal.