Když zatřásli restaurátoři soškou apoštola z Pražského orloje, vypadl starý vzkaz. Z obsahu jim bylo do pláče

Představte si tu chvíli, pracujete na opravě nejslavnějšího orloje na světě a najednou objevíte něco úplně nečekaného. Přesně tohle zažil tým restaurátorů při poslední renovaci Pražského orloje. Když opatrně sundávali figurku apoštola, aby ji vyčistili, vysypal se z ní malý svitek papíru. Co v něm našli, je prostě k nezaplacení.

Pražský orloj skrývá mnohá tajemství, zdroj: Shutterstock Když se historie ozve sama Pražský orloj se opravuje už celá staletí. Každá generace restaurátorů musí vyměnit opotřebované díly a postarat se o ty slavné figurky apoštolů. Při poslední renovaci, která byla jedna z nejnáročnějších za dlouhé roky, se stalo něco neobvyklého.

Když tým demontoval sošku svatého Tomáše, uslyšeli uvnitř cosi chrastit. Nebyl to žádný poklad – jen obyčejný kus papíru srolovaný do trubičky. Ale když ho opatrně rozbalili a začali číst, čekalo na ně překvapení.

Čtěte také : Země má dvojče. Vědci objevili planetu v obyvatelné zóně, která by mohla lidem poskytovat stejný komfort jako naše planeta

Byl to ručně psaný vzkaz od kolegů, kteří orloj opravovali před desítkami let. Ale nečekejte žádné technické instrukce nebo pracovní poznámky.

Dopis plný lásky k řemeslu Text byl napsaný jednoduše, ale bylo z něj cítit obrovskou lásku k práci. Restaurátoři z minulosti popisovali, jaká je to čest pracovat na tak významném díle. Psali, jak každé ráno vstávali s vědomím, že pokračují v práci svých předchůdců.

Čtěte také : Stáli Vikingové za smrtí Svaté Ludmily? Historici znovu otevřeli prastarou záhadu a pravda konečně vyplula na povrch

Nejvíc je dojalo, když četli o tom, jak při práci mysleli na všechny lidi, na turisty i na Pražáky, kteří kolem orloje procházejí každý den. A nejkrásnější byla část věnovaná budoucím kolegům. Autoři věděli, že jejich práce nebude trvat věčně, a prosili následovníky, aby k orloji přistupovali se stejnou úctou.

Tradice, o které nikdo nevěděl Po prohledání ostatních figurek vyšlo najevo něco úžasného, podobné vzkazy byly ukryté skoro ve všech apoštolech! Každá generace restaurátorů si tu zanechala svůj odkaz. Někde jen podpis a datum, jinde celé dopisy plné emocí.

Nejstarší vzkaz našli z roku 1865, napsaný krásným písmem. Mistr Josef, který se o orloj staral už třicet let, psal o tom, jak se svět mění, ale orloj zůstává a fascinuje lidi stejně jako před staletími.

Restaurátoři tak objevili tajnou tradici, o které nikdo nic nevěděl. Ukázalo se, že každý, kdo kdy na orloji pracoval, cítil potřebu zanechat vzkaz pro své následovníky.

Slzy současných restaurátorů Když si současný tým všechny dopisy přečetl, mnoha z nich se objevily slzy v očích. Najednou jim došlo, že nejsou jenom řemeslníci, kteří opravují starý stroj. Jsou pokračovateli tradice, která trvá už staletí.

„Nikdy jsem se necítil tak propojený s prací,“ vzpomínal později jeden technik z týmu. „Když jsem si uvědomil, že se dotýkám stejných míst jako všichni ti chlapi přede mnou. Všichni jsme chtěli to samé, aby ten orloj fungoval dál.“

Nejmladší členka týmu se rozplakala nad dopisem restaurátorky z padesátých let, která psala o tom, jak těžké bylo pracovat na orloji za komunismu bez kvalitních materiálů, ale přesto všichni dělali maximum.

Vzkaz do budoucnosti A tak se rozhodli, budou v té tradici pokračovat. Sedli si a napsali svůj vlastní dopis. Popisovali v něm, jaké to je opravovat orloj dnes, s moderními nástroji a technologiemi, o kterých si jejich předchůdci mohli nechat zdát. Ale zároveň jim psali, že to hlavní se nezměnilo. Že k tomu orloji cítí stejnou úctu jako oni.

Na konci dopisu poděkovali všem, kdo se o orloj starali před nimi. A slíbili, že tu štafetu předají dál. Jejich vzkaz schovali zpátky do sochy svatého Tomáše spolu s kopiemi všech starších dopisů, aby budoucí restaurátoři věděli o této krásné tradici.

Proč tyto vzkazy tak dojímají Možná se ptáte, proč obyčejné pracovní poznámky dokážou dospělé lidi rozplakat. Je to jednoduché, ukazují, jak moc lidem záleží na tom, co dělají. V době, kdy většina z nás jen „odslouží“ svou směnu, je dojemné číst o lidech, kteří svou práci opravdu milovali.

Každý z těch vzkazů dokazoval, že restaurátoři neviděli svou práci jen jako zaměstnání. Byl to pro ně závazek, vůči historii, vůči městu, vůči všem, kdo orloj obdivují. Věděli, že jejich práce má smysl.

A možná právě proto Pražský orloj funguje už přes šest set let. Není to jen díky dobrým materiálům nebo chytrému mechanismu. Je to především díky lidem, kteří se o něj starají s láskou. Každý věděl, že pracuje na něčem větším, než je on sám. A tohle vědomí předávali dál, prostřednictvím svých tajných vzkazů.

Zdroje: aktualne.cz , Wikipedia , dotyk.cz