Jenovéfa na přání

| 4 min

Sdílet

Někdy se tak stane. Na našem předvánočním setkání v Domě U Minuty jsem se konečně osobně seznámila s Míšou Příbovou. A když jsme si povídaly, přišla řeč i na patronku Paříže sv. Jenovéfu. Její oblíbenkyni.

Jenovéfa na přání

Zdroj: i60.cz

Sv. Jenovéfa a její Paříž. FOTO: Wikipedia Française, volné dílo

Jenovéfa na přání

3. 1. 2026

A já Michaele slíbila, že o ní napíšu. Jenovéfa slaví 3. ledna, takže je čas. Míšo, pro tebe...

V originále se jmenovala se Geneviève. Zastavila nájezd Attily, zvaného Bič Boží. Taky zachránila své město před hladem, když je o pár roků později obléhali Frankové. Přes to všechno ji po staletích smetla francouzská revoluce. I když už tehdy - za zásluhy o město - byla patronkou Paříže. Při té příležitosti přišla o svůj kostel a hrob. Za dobré skutky se často platí. Jak vidno, ani u svatých to není jinak...

"Svatá Geneviève pase své ovečky", 1821, obraz Élisabeth Vigée Le Brun (Wikimedia Commons)

Svatá Jenovéfa. Narodila se roku 422 v Nanterre. Od dětství byla velmi pracovitá. Pomáhala doma, pásla ovce, spřádala vlnu a tkala. A byla horlivou křesťankou. Když jí zemřeli rodiče, odešla do Paříže, protože měla volání. Bylo jí jen patnáct let. Navázala na to, co doma dělala odmalička - hlásala víru a křesťanskou lásku. Modlila se a prosila ostatní, aby i oni více věřili a modlitbou děkovali Bohu. Pořád někomu pomáhala a dělala dobré skutky. Lidé si toho ale moc nevážili. Spíš Geneviève považovali za obtížnou bláznivou vizionářku.

Názorový veletoč nastal, když se k Paříži blížil Attila s hordami svých Hunů. Naštěstí měla Jenovéfa konkrétní vidění, jak se z prekérní situace dostat. Svolala pařížské ženy a s nimi se tak usilovně vytvale modlila a postila, až obávaný Bič Boží Paříž minul a vydal se směrem na Orléans.

Od té doby byla Jenovéfa místní celebritou. Takže, když Paříž obléhal franský král Childerich I. a všichni tam hladověli, zase pomohla. Sama samotinká se vydala na loďce po Seině. Všichni v okolí už Geneviève znali, a tak pro ni nebyl problém vyprosit u venkovského lidu jedenáct lodí plně naložených obilím. A pak dokonce přesvědčila Childericha, aby propustil všechny zajatce.

Svatá Jenovéfa byla také velkou ctitelkou sv. Diviše. Pařížského biskupa a mučedníka, kterého pohanští Galové sťali roku 286. A tenhle svatý Denis si od té doby nosí vlastní hlavu před sebou. A všichni ho tak sochají a malují. A Jenovéfa tomuhle budoucímu spolupatronovi Paříže založila kapli. Na místě, kde podle legendy Denis padl a konečně vypustil duši. Až poté, co z místa popravy odkráčel s vlastni hlavou v podpaží. Na trase dlouhé cca 6 km prošel tehdejší vesnicí Monmartre a dál cestou, která se dnes jmenuje Rue des Martyrs. Ulice Mučedníků. Nakonec odevzdal svou hlavu zbožné ženě a zhroutil se. A právě tady, nad kaplí, kterou Jenovéfa založila, vyrostl po staletích historicky první gotický chrám - Saint-Denis.

Typické zobrazení sv. Denise/Diviše. Socha ze 13. století v bamberské katedrále

Sama Geneviève, když přišel její čas, zemřela v poměrně požehnaném věku. Na tu dobu. Stalo se tak 3. ledna roku 502 nebo 512. Přesně se neví. Pohřbili ji v kostele sv. Petra a Pavla, který byl později přestavěn a vysvěcen na chrám sv. Geneviève.

Kult svaté Jenovéfy rostl a rostl. Když roku 1130 kosil Pařížany mor, lidé vyzvedli její ostatky a v prosebném zoufalství s nimi šli městem. Přišel zázrak. Mor ustoupil a nemocní se začali uzdravovat. A tak papež Inocenc II. nedlouho poté nařídil, aby byla památka sv. Jenovéfy každoročně slavena. Tak se i stalo.

Když po dalších stovkách let přišla Francouzská revoluce, bylo rázem po vděčnosti. A tak byl roku 1791 v masovém obrazoboreckém šílení chrám sv. Jenovéfy poničen a její ostatky spáleny. Místo posledního odpočinku patronky Paříže bylo brzy na to zplanýrováno a přestavěno. Na Panthéon. Prostě - revoluce...

Do zapomnění ale Geneviève nikdy neupadla. Ve víru dalších historických událostí jí zůstal pařížský lid vždycky vděčný. To málo, co zbylo z jejích ostatků, uložili kněží a věřící (spolu s pozůstatky původního sarkofágu) do skleněné rakve v kostele St. Etienne-du-Mont. Kousek od Panthéonu. Jenovéfa má také nádhernou sochu v Notre-Dame. A v Panthéonu, který byl zpočátku pro její památku zkázou, jsou dnes nástěnné malby s výjevy ze života světice.

Náhrobek Jenovéfy v kostele St-Etienne-du-Mont (Rytina, Le Mond Illustré 1873)

Sv. Jenovéfa je také patronkou žen, pastýřek a pastýřů, vinařů, kloboučníků, pomáhá proti válce, suchu, moru, horečce a při očních nemocech. Bývá zobrazována jako panna s andělem a knihou, jako pastýřka s beránky, se dvěma klíči, vřetenem nebo se svíčkou, kterou se pokouší zhasit malý ďáblík.

Jenovéfa na přání

„Takové poučování odmítám.“ Ukrajinský šéf diplomacie má pro Macinku ostrý vzkaz

Vémola plánoval dopředu: nájmy, sponzoři a rodinný účet mají držet rodinu nad vodou

Kam se poděl Kadyrov? Pokud se potvrdí zvěsti, má Putin problém

„Našel si plochou holku,“ vyzradila na Karlose Vémolu Ornella Koktová

Češi po zpackané první třetině zničili Švýcary. Čeká je ale přetěžké semifinále