Jak se dorozumívali naši předkové? První písmo je stále velkou neznámou

| 2 min

Sdílet

Ve všech učebnicích dějepisu se dozvídáme prakticky jediné: prvním písmem svého druhu byla hlaholice neboli stará církevní slovanština. Může se zdát, že předtím naši…

arkona slovane svantovít

Zdroj: Náš REGION | Všude doma

Ve všech učebnicích dějepisu se dozvídáme prakticky jediné: prvním písmem svého druhu byla hlaholice neboli stará církevní slovanština. Může se zdát, že předtím naši předkové písmo neměli a byli snad hluchoněmí. Jaké jsou tedy varianty předchozího zaznamenávání myšlenek našich předků? Staroslověnština liturgický jazyk nebyla ve velkomoravském období žádnou novinkou. Všechny slovanské kmeny spolu komunikovaly, společenství fungovala a posvátné obřady probíhaly v původním jazyce. Po příchodu Cyrila a Metoděje začali Slované používat jako písmo Hlaholici. Ta ale pravděpodobně nebyla prvním písmem, kterým Slované zaznamenávali svou komunikaci. Bohužel, díky křesťanskému ničení všeho předešlého, všeho pohanského, se nám mnoho dokladů nedochovalo.

Runy jako první písmo

Předkřesťanské slovanské písmo se dnes označuje také jako slovanské runy, runové písmo či runice. Mělo být používáno do doby přijetí křesťanství. Doposud jedinými, ač nepřímými, důkazy o existenci písma jsou zmínky v raně středověkých zdrojích. V 9. století bulharský mnich a spisovatel Černorizec Chrabr ve svém spise O písmenech zmiňuje, že před přijetím křesťanství užívali Slované systém, který nazývá „črtami a zářezy“ pomocí něhož věštili a počítali. Biskup a kronikář Dětmar z Merseburku popsal chrám pohanských Slovanů v Retře a ve svém popisu se zmínil i o tom, že tamní sochy slovanských bohů byly popsány jmény. „Stěny svatyně zdobí z venku podivuhodné vyřezávané obrazy bohů a bohyň, uvnitř stojí ručně vyřezávaní bohové, odění strašnými helmami a štíty s vyrytými jmény každého jednotlivého z nich.

Jsou slovanské runy skutečně slovanské?

Důkaz run jako prvního písma Slovanů se opírá i tři základní předpoklady. Identifikuje Venety se starými Slovany, interpretuje staroseverského vendarunir jako „Venétské runy“ a pravost nálezů z Retry. Logicky lze předpokládat, že tak obrovská společenství jako byla ta slovanská, která putovala Evropou, byla schopná přežití v odlišných klimatických podmínkách a v neposlední řadě, která byla schopná prorazit až do Byzance, měla dozajista svůj způsob komunikace a zápisu. Proto tedy zpochybňování kronikáře Dětmara z Merseburku aj. není logické. Proč by kronikář lhal, když byl z nově příchozí náboženské elity a naopak, je možná až s podivem, že v době ničení všeho pohanského ještě podal takové významné svědectví. Zdroj: Slovanský kruh, Rodná víra, Slovanská kultura