Ivan Trojan se uklidňuje u police s trofejemi. Vytočí ho obyčejné záchodové prkénko

| 2 min

Sdílet

Herec Ivan Trojan přiznal boj s nejistotou a skutečnost, že se doma uklidňuje pohledem na své trofeje. Prozradil, kde mu chybí deset centimetrů a proč v novém filmu Neporazitelní zuřil při natáčení.

Ivan Trojan

Zdroj: herminapress

Herec Ivan Trojan přiznal boj s nejistotou a skutečnost, že se doma uklidňuje pohledem na své trofeje. Prozradil, kde mu chybí deset centimetrů a proč v novém filmu Neporazitelní zuřil při natáčení.

Přestože má doma řadu cen a respekt publika i kolegů, sám o sobě často mluví s pochybnostmi: „Nemám sebedůvěru. Občas se zastavím v obýváku, kde mám polici a na ní ty trofeje. Tak se u ní někdy zastavím a říkám si, že možná nejsem tak marnej, abych se uklidnil a šel pracovat.“

Přestože v herectví je nedostižný, v manuálních pracích selhává. „Nejsem šikula. Legendární u nás bylo, když jsem spravoval prkýnko na záchodě… Takže po hodině marné práce se z koupelny začalo ozývat: Do pr....., já jsem herec a ne instalatér,“ uvedl Ivan Trojan v pořadu 7 pádů Honzy Dědka.

Ani cesta k herectví nebyla úplně přímočará, chtěl být sportovcem a první rok na DAMU si protrpěl. Trojanův vztah ke sportu začal už v dětství. „Táta mě bral na Bohemku a na hokej na Spartu. U Bohemky jsem zůstal.“ Věrnost klubu ho dovedla až na trávník: „Důležité utkání bylo, když Bohemka postupovala do první ligy a oni mi nabídli, abych v posledním utkání za Bohemku nastoupil. Zahrál jsem si jako hráč Bohemky v zápase s Ústím nad Labem.“

Ještě výrazněji se Trojan prosadil v basketbalu. „Ten mi šel, myslím, dobře. Jsem mistr republiky se Slavojem Vyšehrad. Hrál jsem dorosteneckou ligu za Spartu, šel jsem na sportovní gymnázium Nad Štolou, chtěl jsem jít na FTVS, dnes bych asi dělal trenéra.“ S odstupem času připouští, že herectví nebylo jedinou možnou cestou: „Byl jsem profesionální sportovec tak napůl, bral jsem jen studentské peníze, do chlapů už jsem nešel. Kdybych měl o 10 centimetrů víc, nebyl bych herec, ale basketbalista.“

Místo FTVS šel na DAMU. „Začátky na DAMU byly těžké. V prvním půlroce mě to moc nebavilo, a tak jsem se snažil pobavit spolužáky nebo kantory a udělal jsem nějakou blbost, až si začali myslet, jestli nejsem nějakej divnej.“

Filmová kamera ho objevila až v jeho 35 letech v Samotářích a už ho nepustila. Ve svém nejnovějším filmu Neporazitelní spojil své dvě vášně, herectví a sport, hraje tam trenéra parahokejového týmu.

„Těšil jsem se na natáčení, jak si zahraju parahokej. Není to vůbec jednoduchý. Když přišel den natáčení, sedl jsem si do saní, utemoval jsem se, vyjel jsem, spadnul jsem. Narovnal jsem se, vyjel jsem, spadnul jsem. Nechápal jsem, co se děje, když jsem to trénoval.“ Jak se ukázalo, nebyla to náhoda. „Jenže on se režisér Dan Pánek dohodl s trenérem parahokejového týmu, že mi ty rozteče dají stejně, jako mají hráči. Chtěl, abychom všichni vypadali zoufale.“

Výsledkem byla scéna, která sice působí humorně, ale vznikala v bolestech: „Vznikla z toho humorná scéna, která se točila 6 hodin. Byl jsem vzteklej, protože mi zkazili zážitek z toho utkání,“ vzpomínal Ivan Trojan v pořadu Honzy Dědka na Primě.

Ivan Trojan se uklidňuje u police s trofejemi. Vytočí ho obyčejné záchodové prkénko

Vypnutý mobil, zaneřáděná chata. Pět neodpovězených otázek kolem únosu chlapce

Neštěstí v letecké dopravě na Tenerife při srážce dvou velkokapacitních Boeingů 747 Jumbo Jet

14 let od smrti Havla: Olga o jeho milenkách věděla vše. Jitce dokonce navrhla společné bydlení

Nový podvod útočí na WhatsApp. Účet si zloději převezmou bez prolomení hesla

Vánoční soutěž je u konce. A byl to opravdu krásný příběh