<p>Když ho policie zatkla, klidně prohlásil: „Chtěl jsem ji sníst, abych ji měl navždy u sebe.“ S jeho slovy se svět nedokázal vypořádat dodnes.</p><hr /><h2>Chlapec, který se nikdy necítil dost velký</h2><p>Issei Sagawa se narodil roku 1949 do zámožné japonské rodiny. Byl křehký, malý, často nemocný a sám o sobě říkal, že se cítí „neúplný“. </p><p>Už od dětství ho pronásledovaly <strong>fantazie o pojídání krásných žen</strong> – nikdy to nevyprávěl nahlas, ale uvnitř se styděl i fascinoval. V dospělosti odešel do Paříže, kde studoval literaturu. Působil tichým dojmem, nosil oblek, mluvil jemně. Nikdo by v něm nehledal příšeru.</p><hr /><h2>Noc, kdy poezie přestala být krásná</h2><p>V červnu 1981 pozval svou spolužačku Renée Harteveltovou k sobě, aby s ním četla básně. Když se sklonila nad textem, střelil ji zezadu do hlavy malou puškou. Poté ji svlékl, políbil a řekl, že v tom okamžiku cítil „naprostý klid“. </p><p>Její tělo nechal několik dní v bytě, fotografoval ho, a nakonec z něj odřezal části, které snědl. Zbytky zabalil do kufru, ale při pokusu je odnést do parku byl přistižen – z kufru kapala krev.</p><hr /><h2>Francie v šoku, Japonsko v rozpacích</h2><p>Sagawa byl zatčen a přiznal vše s naprostou otevřeností. Tvrdil, že nechtěl vraždit, ale „splynout“ – že to byla forma lásky. </p><p>Psychiatři ho označili za duševně chorého a neschopného stanout před soudem. Byl umístěn do psychiatrické léčebny, ale v roce 1985 ho Francie deportovala do Japonska – s podmínkou, že bude pokračovat v léčbě. </p><p>Japonské úřady ho po několika měsících propustily, protože „neexistovala žaloba vznesená ve Francii“.</p><p>A tak se <strong>vrah a kanibal stal svobodným mužem.</strong></p><hr /><h2>Monstrum, které se stalo celebritou</h2><p>Po návratu do Tokia Sagawa neupadl v zapomnění – naopak. Psalo se o něm, byl zván do talk show, napsal knihy, kreslil erotické ilustrace. <strong>Stal se ikonou absurdního kultu,</strong> symbolem společnosti, která se naučila konzumovat i zlo.</p><p>Sám o sobě říkal: „Jsem příšera, která si přeje, aby ji měli rádi.“</p><p>Jeho sláva byla paradoxní: Japonci ho zároveň nenáviděli i sledovali. Mnozí v něm viděli zrcadlo potlačených tabu, jiní varování, jak snadno může svět proměnit vraha v kuriozitu.</p><hr /><h2>Psychologie hladu</h2><p>Psychologové se shodují, že Sagawa netrpěl běžnou psychopatií, ale <strong>parafilní fixací kombinovanou s extrémní narcistní poruchou</strong>. Jeho čin nebyl motivován agresí, ale představou absolutní kontroly – chtěl „vlastnit“ člověka tím nejintimnějším způsobem. </p><p>Kanibalismus pro něj nebyl o masu, ale o identitě: když někoho sním, stává se součástí mě. To je fascinující i děsivé zároveň – když láska přeroste hranice těla, stává se destruktivní posedlostí.</p><hr /><h2>Kultura, která si s monstrem nevěděla rady</h2><p>Japonská společnost je tradičně založena na hanbě a odloučení. Sagawa byl její noční můrou – muž, kterého nelze popravit ani rehabilitovat. <strong>Média ho proměnila v bizarní celebritu, ale uvnitř zůstal zlomený a sám. </strong></p><p>V posledních letech života (zemřel 2022) žil z invalidního důchodu, nemocný, zapomenutý, ale nikdy se zcela nezřekl svých činů. Tvrdil, že „už by to neudělal“, ale zároveň říkal: „Kdybych mohl Renée znovu vidět, chtěl bych ji znovu sníst.“</p><hr /><h2>Symbol nepochopení</h2><p>Issei Sagawa zůstává jedním z nejděsivějších případů moderní doby – ne kvůli brutalitě, ale kvůli <strong>absenci viny</strong>. </p><p>Představuje extrémní podobu narcismu, v níž člověk ztrácí schopnost vidět druhé jako bytosti, a vnímá je jen jako rozšíření sebe sama. Jeho příběh je varováním, co se stane, <strong>když intelekt není spojen se svědomím</strong> – a kultura místo odmítnutí nabídne mikrofon.</p><hr /><h2>Zabil, aby přestal být malý</h2><p>Issei Sagawaínebyl hladový po mase, ale po spojení. Ale nakonec se stal nejmenším mužem světa – tvorem, který měl všechno, jen ne duši. </p><p>A možná právě proto jeho jméno zůstane v dějinách navždy, jako důkaz, že skutečné monstrum nemusí řvát.</p><hr /><h3>Čtěte i další příběhy <em>Psychologie zločinu:</em></h3><ul><li><p><strong><a href="https://www.centrum.cz/zrod-skutecneho-hannibala-lectera-pribeh-mexickeho-doktora-ktery-ukazal-ze-genialita-a-silenstvi-mohou-mit-stejnou-tvar-f5e732ce-d937-51f5-8310-024f6ae7dc47" target="_blank" rel="noopener noreferrer">Zrod skutečného Hannibala Lectera: příběh mexického doktora, který ukázal, že genialita a šílenství mohou mít stejnou tvář</a></strong></p></li><li><p><strong><a href="https://www.centrum.cz/ed-gein-ghul-z-plainfieldu-kdyz-bolest-matky-vytvori-monstrum-d1e00ce3-ef6c-55ab-870f-934b308810ea" target="_blank" rel="noopener noreferrer">Ed Gein: Ghúl z Plainfieldu – když bolest matky vytvoří monstrum</a></strong></p></li><li><p><strong>Dennis Nilsen</strong> – kontrola nad tělem místo skutečné blízkosti.</p></li></ul><hr /><p><em>Zdroje: Britannica, The Guardian, Psychology Today, CNN, Crime Museum, Medium</em></p>
