<div class="grid-cols-1 grid gap-2.5 [&amp;_&gt;_*]:min-w-0 !gap-3.5"> <p class="whitespace-normal break-words"><strong>Říká se, že pravda je někdy méně uvěřitelná než fikce. No tak tohle je přesně takový případ. V 50. letech Amerika úplně zešílela kvůli komunistům. Stačilo, aby si někdo myslel, že máte rádi Rusy, a byl konec. Zní to jako špatný film, ale bohužel se to doopravdy stalo. Hollywood, město snů a zlatého lesku, se změnilo v místo, kde se všichni báli vlastního stínu. Hvězdy musely utíkat do Evropy, scenáristé psali pod falešnými jmény a celý filmový průmysl se třásl strachem. A to všechno kvůli politické paranoie jednoho senátora.</strong></p> <figure class="wp-figure alignnone"><img src="https://imagedelivery.net/k-X15uEmlF-8_1kEFgAMbg/0fa28e0c-c992-4710-d80a-92d4467e6700/public" alt="Kirk Douglas" width="2000" height="1694" loading="lazy" /><figcaption>Jeden z mála, který se proti McCarthyho tažení postavil, byl Kirk Douglas, zdroj: Shutterstock</figcaption></figure> <h2>Jak to všechno začalo: Když se Amerika zbláznila</h2> <p class="whitespace-normal break-words">Po válce si Američané mysleli, že bude klid. Jenže ne, přišla studená válka a z Rusů se stali největší nepřátelé. <strong>Lidé dostali takový strach z komunismu, že nerozlišovali mezi skutečnými špiony a normálními lidmi.</strong> Do toho přišel senátor Joseph McCarthy s geniální myšlenkou, proč neudělat kariéru na strachu lidí?</p> <p class="whitespace-normal break-words">Hollywood byl jasná volba. <strong>Když se podíváte na film, může vás to ovlivnit víc než tisíc kázání.</strong> Politici dostali strach, že filmoví tvůrci budou lidi převracet na komunismus. Tak se rozhodli udělat v Hollywoodu pořádek po svém.</p> <p class="whitespace-normal break-words">Slyšení, která začala v roce 1947, byla jako z hororu. <strong>Lidé museli žalovat na své kamarády, jinak skončili sami na pranýři.</strong> Představte si, že musíte říct, jestli váš soused sympatizuje s komunisty. A když řeknete ne, tak vás obviní, že lžete. Pěkná past, co?</p> <h2>Prvních deset statečných</h2> <p class="whitespace-normal break-words">Našlo se deset lidí, kteří měli dost odvahy říct: ne, tohle je špatně. <strong>Odmítli vypovídat proti svým kolegům a nechtěli nikomu říkat, co si myslí o politice. </strong>Byli mezi nimi skvělí scenáristé jako Dalton Trumbo nebo Ring Lardner Jr. – prostě profíci, co věděli, co dělají.</p><p><strong>Čtěte také</strong>: <a href="https://vipshow.cz/nejnovejsi-zpravy/liza-minnelli-dcera-judy-garland/petrafedrselova/" target="_blank" rel="noopener noreferrer">Jak se zrodila ta největší showbyznysová dynastie: Liza Minnelli a její boj s odkazem Judy Garland</a></p> <p class="whitespace-normal break-words">Jejich logika byla prostá: Ústava říká, že máte právo mlčet o svých politických názorech. <strong>Bohužel soudci to nechtěli slyšet</strong> a všech deset poslali do kriminálu za <em>pohrdání Kongresem</em>. Tak se jim poděkovalo za odvahu.</p> <p class="whitespace-normal break-words">Filmová studia se vyděsila a udělala nejhorší možnou věc. <strong>Sestavila neoficiální seznamy lidí, se kterými nesměl nikdo pracovat. </strong>Jakmile se tam vaše jméno objevilo, byla vaše hollywoodská kariéra definitivně u konce. Žádné výjimky, žádné odpuštění.</p> <h2>Život ve stínu: Jak přežít bez jména</h2> <p class="whitespace-normal break-words">Co mají dělat lidé, kterým zakážete pracovat pod vlastním jménem? <strong>Najdou si způsob, jak systém obejít.</strong> Dalton Trumbo, jeden z nejlepších scenáristů všech dob, začal psát pod cizími jmény. Dokonce vyhrál Oscara za <em>Římské prázdniny</em>, ale na předávání nemohl jít – oficiálně ten film nenapsal.</p> <p class="whitespace-normal break-words"><strong>Vznikl takový podzemní byznys s talentovanými lidmi.</strong> Fungovalo to tak, že blacklistovaný scenárista napsal scénář, nějaký <em>čistý</em> člověk si půjčil své jméno za část honoráře, a všichni dělali, že se nic neděje. Trumbo takhle napsal desítky filmů, ale musel pracovat za hubičku.</p> <p class="whitespace-normal break-words">Někteří to vzdali a prostě se sbalili. <strong>Režiséři jako Joseph Losey se vystěhovali do Evropy</strong>, kde mohli dělat filmy bez politického tlaku. Často tam natočili svá nejlepší díla. Takže Amerika se vlastně střelila do nohy.</p><p><strong>Čtěte také</strong>: <a href="https://vipshow.cz/nejnovejsi-zpravy/beatles-v-hamburku/michaelapisanova/" target="_blank" rel="noopener noreferrer">Místo, kde se z kluků staly legendy. Co se dělo v Hamburku, když přijeli Beatles, se příštích 100 let nezopakuje</a></p> <h2>Atmosféra strachu: Když se všichni báli všech</h2> <p class="whitespace-normal break-words">Nejhorší na tom bylo, že nikdo nevěděl, kde jsou hranice. <strong>Stačilo, abyste před lety podepsali petici za mír nebo šli na špatnou oslavu.</strong> Dokonce i to, že jste četli určité knihy nebo měli špatné přátele, vás mohlo dostat na seznam. Byla to úplná paranoia.</p> <p class="whitespace-normal break-words"><strong>Herci jako Lee Grant nemohli hrát ve filmech víc než deset let</strong> jen proto, že se jim nelíbila politika vlády. Zero Mostel musel utéct do divadla.</p> <p class="whitespace-normal break-words">Atmosféra byla k nevydržení. <strong>Lidi se báli normálně mluvit, podávat si ruce s <em>podezřelými</em> lidmi,</strong> nebo dokonce číst určité noviny. V Hollywoodu, kde se kreativita a svoboda myšlení považují za základ všeho, se stalo něco nepředstavitelného – všichni se báli myslet.</p> <h2>Konec šílenství: Když McCarthy přestřelil</h2> <p class="whitespace-normal break-words">Naštěstí každá hloupost má svůj konec. <strong>McCarthy udělal chybu, když se pustil do americké armády</strong> a lidé konečně pochopili, kam až tahle hysterie dospěla. Televizní přenos slyšení ukázal McCarthyho jako šílence, který se neuměl chovat slušně ani před kamerami.</p> <p class="whitespace-normal break-words"><strong>Herec a producent Kirk Douglas udělal něco odvážného</strong> – v roce 1960 uvedl ve filmu <em>Spartacus</em> Daltona Trumba pod jeho skutečným jménem. Byl to průlom. Konečně někdo řekl dost a ukázal, že se časy mění.</p> <p class="whitespace-normal break-words">Postupně se seznamy rozpadaly, ale škody už byly obrovské. <strong>Spousta skvělých lidí ztratila nejlepší roky života kvůli politické paranoii</strong> jednoho senátora. Hollywood přišel o spoustu skvělých filmů a Amerika o kus své duše.</p> <h2>Co z toho plyne: Ponaučení do budoucna</h2> <p class="whitespace-normal break-words">McCarthyho éra nám ukázala, jak rychle se může civilizovaná země změnit v místo plné strachu a nenávisti. <strong>Lidé, co tohle zažili, celý život varovali</strong>, ať se to nikdy neopakuje. A měli pravdu – svoboda není samozřejmost.</p> <p class="whitespace-normal break-words">Mnoho filmů z téhle doby získalo na ceně až později. <strong>Díla zakázaných režisérů v Evropě často předčila americkou produkci</strong> svou hloubkou a upřímností. Ukázalo se, že talent si cestu najde vždycky, i v těch nejhorších podmínkách.</p> <p class="whitespace-normal break-words"><strong>Hollywood se z téhle lekce poučil jen částečně.</strong> I dnes můžeme vidět pokusy o politické ovlivňování filmů, i když ne v tak brutální podobě. Příběhy z 50. let nám připomínají jednu důležitou věc – svoboda umění je křehká věc a musíme ji chránit před každým, kdo ji chce zničit. .</p> <p class="whitespace-normal break-words">Zdroje: <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Hollywood_blacklist" target="_blank" rel="noopener noreferrer">Wikipedia</a>, <a href="https://www.britannica.com/topic/Hollywood-blacklist" target="_blank" rel="noopener noreferrer">Britannica</a>, <a href="https://search.library.ucla.edu/discovery/fulldisplay?&amp;context=L&amp;vid=01UCS_LAL:UCLA&amp;search_scope=ArticlesBooksMore&amp;tab=Articles_books_more_slot&amp;docid=alma9948405073606533" target="_blank" rel="noopener noreferrer">UCLA</a></p> </div>