DokonaláŽena.cz4. 7. 2025, 01:00

Exkluzívní autobiografie herecké ikony - Al Pacino: SONNY BOY - PAMĚTI

Sdílet

K fanouškům filmu se právě dostává exkluzivní autobiografie jedné z největších hereckých ikon minulého století.

Zdroj: dokonalazena.cz

Al Pacino v knize popisuje svoje začátky v chudinských čtvrtích, temné dny trávené v ghettech a následnou lásku k hraní, která mu vydržela po celý život a udělala z něj filmovou a divadelní legendu.

Samozřejmě nechybí detaily z natáčení nejslavnějších filmů, v nichž účinkoval, a také jeho názory na život a dobu, ve které vyrůstal.

Součástí knihy jsou také dvě obrazové přílohy, které Al Pacina zachycují v různých obdobích života od útlého dětství až do současnosti.

Ukázky z knihy:

Hrál jsem od útlého dětství. Když mi byly tři nebo čtyři roky, matka mě brávala do kina. Během dne dělala podřadnou práci v továrně, a když přišla domů, jedinou společností byl pro ni syn. Tehdy netušila, že mi návštěvou biografu vytváří budoucnost. Okamžitě jsem přilnul k hercům na plátně. Neměl jsem si v našem bytě s kým hrát a neměli jsme ještě televizi, takže jsem měl spoustu času na přemýšlení o filmu, který jsem právě zhlédl. Procházel jsem v duchu jednotlivé postavy a jednu po druhé jsem doma přiváděl k životu. Naučil jsem se přátelit se svojí představivostí. Když jste spokojení o samotě, je to někdy požehnání, obzvláště pro lidi, se kterými sdílíte život.

Kino Elsmere Theatre na Crotona Parkway v Bronxu bylo řadu let místem, kam jsem chodil sledovat filmy. Těm budovám se říkalo filmové paláce, protože byly bohatě zdobené. Vytesané obličeje vyčnívaly ze zdí a lustry visely vysoko nad hlavami návštěvníků. Opony a koberce zářily červenou a zlatou barvou. Několik hodin v tomto prostoru stačilo na to, abyste zapomněli na fádní, každodenní život. Když mi bylo patnáct let, uviděl jsem tam něco, co jsem nikdy předtím neviděl. Jakoby z dávných časů se tam zjevila skupina herců, kteří předvedli hru Racek Antona Čechova. Kino mělo kapacitu téměř dvou tisíc míst a na hru se přišlo podívat zhruba patnáct lidí, možná dvacet, abych byl velkorysý. Já jsem tam byl s kamarádem Brucem.

Považoval jsem to za úžasné. Neměl jsem to v tom věku s čím porovnat. Zasáhlo mě to jako blesk z čistého nebe. Nevím, do jaké míry jsem tu hru chápal, když jsem uvažoval o neopětovaných citech a tragické osobnosti Konstantina, který je tak frustrovaný v umění a lásce a nespokojený s věhlasem, kterého se mu dostává, že považuje sebevraždu za jediné východisko. Fascinovaly mě ale výkony herců. Do té chvíle jsem si myslel, že jsou básníci lidé s plnovousem až po zem. A náhle jsem sledoval ruskou hru, která mi připadala velmi cizí, vnímal jsem ale její sílu – měl jsem pocit, že jsem se přenesl do světa, který neznám, a viděl se v životech těch fiktivních postav.

Před uvedením Kmotra do kin jsem viděl svoji fotografii v novinách jen jednou. Bylo to v době, kdy jsem hrál ve hře Ind chce Bronx. Byl jsem v Montauku s Martym Bregmanem a nějakým prominentním funkcionářem z New Yorku. Následující den jsem četl The New York Times a objevil fotografii nás tří – Martyho Bregmana, onoho bělovlasého funkcionáře a mě. Na hlavě jsem měl beranici ruského typu a kvůli zraněnému kolenu jsem chodil s holí. Nechápal jsem, na koho jsem hleděl. Byl jsem to vůbec já? Nepoznával jsem se. Cítil jsem něco nového a měl z toho strach. Chtěl jsem vstát a vykřiknout: „To nejsem já! Mám fotku, na které je mi jedenáct let – tady je. Tohle jsem já.“

Sláva dnes znamená něco jiného. Lidé po ní touží, honí se za ní. Domnívají se, že je to jako výhra v loterii. Něčím za ni ale zaplatíte. Kdykoli mluvím se studenty herectví, některý z nich se zeptá: „Čím jste se tak proslavil?“ A já odpovím: „Hrál jsem v Kmotrovi.“ Kdybyste v něm hráli, byli byste také slavní. Reagoval jsem na jeho úspěch tak, že jsem se od toho filmu a svého hereckého výkonu distancoval. Vrazil jsem klín mezi ten film a svoje já. Říkal jsem si, že se mě to netýká. Hrál jsem v něm významnou roli a měl z toho určitý dojem. Skutečným zázrakem byl ale Coppola. On ten film vytvořil...

Alfredo James Pacino (*1940) je americký filmový herec, příležitostně se věnuje také režii. Patří k nejuznávanějším hercům filmové historie. Prosadil se v sedmdesátých letech a od té doby patří k stálým ikonám amerického filmu, kde obvykle ztvárňuje silné autoritativní postavy. Muž, který miluje černou barvu, Shakespeara a operu, zůstává jednou z posledních hollywoodských hvězd, které byly především pozoruhodnými osobnostmi.

Al Pacino: Sonny Boy – Paměti, přeložil Tomáš Piňos, vydává nakladatelství Universum, 320 stran, doporučená cena 499 Kč.

Knihu si můžet zakoupit na www.knizniklub.cz/knihy/764562-sonny-boy-pameti.html.

Reklama

Další články z DokonaláŽena.cz

Tento článek byl publikován ze zdrojů DokonaláŽena.cz

DokonaláŽena.cz propojuje svět péče o sebe s každodenní praktičností. Články jsou přístupné, čtivé a často laděné tak, aby potěšily i povzbudily. Nechybí osobní příběhy, názorové texty ani jednoduché návody, které podporují ženské sebevědomí a rovnováhu. Články z DokonaláŽena.cz oslovují...

Exkluzívní autobiografie herecké ikony - Al Pacino: SONNY BOY - PAMĚTI

Evropa strnula. Kam až dostřelí íránské rakety? A máme se čím bránit?

"Ten hluk vám otřese kostmi." V Londýně hořely sanitky, britský premiér je v šoku

Zemřel majitel Only Fans. Miliardáři Leonidu Radvinskému bylo pouhých 43 let

Čeští senioři vzali útokem nahou seznamku. Téměř třetinu diváků tvoří lidé nad 70 let

Po které uzenině se nejvíc tloustne: Na celé čáře zvítězila tradiční česká pochoutka