<p>Jeho pozůstatky tak byly nalezeny mezi kostmi nohou této zesnulé. Žena krátce před svou smrtí zažila také otevření lebky neboli trepanaci. Tento <strong>vzácný objev byl oznámen týmem </strong>italských archeologů, konkrétně v provincii Emilia-Romagna na východě Itálie. Jednalo se o hrob ženy pohřbené před více než tisíci lety. Kromě ní tu byly i pozůstatky novorozence a v lebce ženy se nacházel velmi úhledně vyvrtaný otvor. Lékaři nabídli i vysvětlení obou podivností.</p> <h2>Přežila zákrok, smrt neznámá</h2> <p>Tato těhotná žena trpěla krátce před smrtí zvýšeným lebečním tlakem. Tehdejší lékaři proto provedli kraniotomii, tedy operační zákrok. Ten pacientka přežila, jen o několik týdnů později však <strong>zesnula, aniž nastal čas porodu</strong>. Po pochování do země vytlačily plyny během rozkladu těla plod z jejího těla. Její stáří odhadují antropologové na 25–30 let, těhotenství bylo asi v 38. týdnu. O tom, že otvor byl <span>operační</span> zákrok, svědčí jeho správný tvar a žádné trhliny.</p> <div class="article-image-wrapper"> <figure class="wp-block-image size-large"><img loading="lazy" width="1000" height="665" src="https://imagedelivery.net/k-X15uEmlF-8_1kEFgAMbg/72038679-d76d-4ad4-b938-3acef6ffa400/public" alt="" class="wp-image-116064" /> <span><span class="article-image-wrapper-i">i</span><span class="article-image-wrapper-author">Zdroj fotografie: Depositphotos</span></span></figure></div> <p>Pokud by šlo o úder, a tedy vraždu, vypadal by otvor rozhodně jinak. Především by kolem něj byly trhliny. Počínající uzdravování tkáně v okolí vrtu ukazuje, že žena žila ještě nejméně dva týdny po tomto zákroku. Přesnou <strong>příčinu smrti se ovšem expertům zjistit nepodařilo</strong>. Nejstarší doklady o provedení tohoto zákroku na lebce pocházejí už z doby kamenné. Máme lebky lidí z doby 7 000 let před Kristem, které mají v hlavách stejně pečlivě vrtané otvory.</p> <h2>Zákrok postupně opuštěný</h2> <p>Archeologové takové našli jak na území moderní Francie, tak i na Altaji a v Jižní Americe. Nejstarší písemné popisy operace tohoto druhu máme pak od řeckých a římských lékařů. Zdá se ovšem, že ve středověké Evropě se k tomuto <strong>zákroku uchýlili lékaři jen velmi zřídka</strong>. Nálezů podobných tomuto italskému je totiž velmi málo. S kombinací kraniotomie a posmrtného „porodu“ se pak badatelé setkali vůbec poprvé.</p> <div class="article-image-wrapper"> <figure class="wp-block-image size-large"><img loading="lazy" width="1024" height="684" src="https://imagedelivery.net/k-X15uEmlF-8_1kEFgAMbg/d6f52464-19d0-413d-ce46-3e5b4070b700/public" alt="" class="wp-image-142463" /> <span><span class="article-image-wrapper-i">i</span><span class="article-image-wrapper-author">Zdroj fotografie: Depositphotos</span></span></figure></div> <p>Doba kamenná není jen časem prvních případů, ale i rozkvětu techniky. Zákrok se používal nejspíš k léčbě bolestí hlavy, lebečních zlomenin a také duševních chorob. Velmi populární se pak kraniotomie stala v Peru. Některé zde <strong>nalezené lebky mají dokonce 5 otvorů </strong>tohoto typu. Dodnes pak existují přírodní národy, které ji provádějí postaru. Její vývoj postupoval metodou pokus omyl, až se naši předkové naučili během vrtání nezranit tzv. tvrdou plenu.</p> <h2>Až na některé regiony prakticky všude</h2> <p>Ta je totiž základní ochranou <span>mozku</span>. Až do doby bronzové byla lebka penetrována bez umrtvení a pomocí kamenných nástrojů. Přežilo asi 30 % pacientů. Středověk i <strong>antický Řím používaly různé kovové nástroje, tzv. trepany</strong>. V roce 1320 doporučil francouzský lékař Mondeville tento zákrok pouze ve třech případech: pro vyděšení přítomných, získání lepšího honoráře nebo udržení dobré pověsti. Mnozí další začali následně poukazovat na jeho zbytečnost.</p> <p>Během prehistorického období je trepanace prakticky kulturní univerzálií. Kromě Antarktidy se s ní archeologové setkali už na všech kontinentech. Beze stop po tomto zákroku je pouze povodí <strong>Amazonky a některé regiony jižní Afriky</strong>. Nebyla známa ve většině vyspělých starověkých kultur jako třeba starověké Číně či Indii. Navzdory slavnému románu Miky Waltariho Egypťan Sinuhet ani ve starověkém Egyptě.</p>
