Po celá desetiletí s sebou diskurz o automatizaci přinášel přísliby prosperity a osvobození lidí od nejúnavnějších úkolů. Ale v roce 2025, kdy se utopický cíl automatizace zdá být blíže než kdy jindy, se narativ obrátil naruby.
Nyní se pod rétorikou technologického pokroku zřejmě skrývá strategie, která zdaleka nepůsobí futuristicky, ale ukazuje se, že už byla tisíckrát viděna: strategie zasévání strachu mezi pracovníky, aby pokorně přijali zhoršení své vlastní socioekonomické situace.
Představování hrozby umělé inteligence jako nevyhnutelné příčiny masového propouštění neslouží jen k ospravedlnění snižování počtu pracovních míst, ale také k tomu, aby miliony zaměstnanců bez náhrady přijaly horší pracovní podmínky, nižší mzdy a větší zátěž.
Strach jako nástroj kontroly
Podle článku, který zveřejnila spisovatelka Anne Lutz Fernandezová, je hrozba masového propouštění v důsledku umělé inteligence reálná, ale je přehnaně nafouknutá a manipulovaná podnikatelskými sektory s cílem zlomit zaměstnance. Skutečným rozvratem není ani tak technologie, ale způsob, jakým je využívána k oslabování práv a zvyšování zisků.
Ze zprávy Pew Research vyplývá, že 52 % amerických pracovníků se obává budoucího dopadu umělé inteligence na zaměstnanost. To není nijak překvapivé, vzhledem k tomu, že generální ředitelé jako Jim Farley (Ford) a Andy Jassy (Amazon) tento strach přiživují apokalyptickými předpověďmi: od nahrazení poloviny všech manažerských pracovních míst až po 20% míru nezaměstnanosti.
Tato prohlášení nejsou neutrální: jak upozorňuje novinářka Allison Morrowová, jedná se o „strategii starou jako věk,“ tedy udržovat zaměstnance v obavách tím, že v nich vyvolávají strach ze ztráty zaměstnání.
A funguje to: podle průzkumů, které cituje MarketWatch, by více než 60 % pracovníků přijalo snížení platu, aby si udrželi práci. Přibližně 53 % by dokonce převzalo větší odpovědnost, aniž by dostalo vyšší plat.
Toxické pracovní prostředí
Tato atmosféra nejistoty nepřináší inovace ani nezlepšuje výkonnost. Studie naopak ukazují, že chronický stres a strach snižují produktivitu. Pro velké podniky to však může být o jednu věc méně, pokud se to projeví ve vystrašených zaměstnancích, kteří méně často hlásí zneužívání nebo se sdružují v odborech.
Diskurz „flexibility“ a potřeby „rekvalifikace“ se navíc používá jako mechanismus individualizace odpovědnosti za technologické změny. Podniky neinvestují do interního školení: jednoduše vyžadují, aby se zaměstnanci s pomocí vlastních zdrojů a času přizpůsobili. Ti, kteří nedrží krok s dobou, jsou bez práce.
Dopad tohoto diskurzu přesahuje hranice pracoviště. Tíhu tohoto tlaku již pociťují i studenti středních a vysokých škol. Více než polovina respondentů nedávných průzkumů uvádí, že se obávají, jak by umělá inteligence mohla ovlivnit jejich šance získat stipendium nebo se dostat na vysokou školu, zejména kvůli konkurenční výhodě, kterou by jim poskytlo intenzivní využívání umělé inteligence jejich vrstevníky.
Případ Indeed-Glassdoor: Příkladné snížení nákladů
Poslední skvělý příklad hromadného propouštění s využitím umělé inteligence jako záminky přinesly společnosti Indeed a Glassdoor, dvě přední světové platformy pro vyhledávání pracovních nabídek, které předvedly „kovářskou dílnu“, když oznámily propuštění 1 300 zaměstnanců v rámci přechodu na strategii „více zaměřenou na AI“.

Zdroj: Youtube.com
Její mateřská společnost Recruit Holdings toto rozhodnutí obhajovala tím, že odvětví lidských zdrojů zahrnuje až 65 % nákladů na manuální práci a že automatizace prostřednictvím AI „zjednoduší nábor“ a tyto náklady sníží.
Debata o dopadu AI na zaměstnanost se však neomezuje pouze na propouštění. Zaměřuje se také na to, jak AI nově definuje dovednosti potřebné na trhu práce. Zpráva společnosti McKinsey uvádí, že do roku 2030 bude muset 75 až 375 milionů pracovníků na celém světě změnit povolání v důsledku automatizace. To zdůrazňuje důležitost dalšího vzdělávání a odborné přípravy, aby bylo možné přizpůsobit se novým požadavkům trhu práce. Společnosti, které neinvestují do vzdělávání svých zaměstnanců, mohou čelit kritickému nedostatku dovedností, což by mohlo ovlivnit jejich dlouhodobou konkurenceschopnost.
Kromě toho zavádění umělé inteligence na pracovišti vyvolává také etické otázky. Stále větší obavy vzbuzuje ochrana soukromí zaměstnanců, transparentnost automatizovaného rozhodování a algoritmická zaujatost. Podniky se musí těmito otázkami zabývat, aby zajistily, že tato technologie bude využívána spravedlivě a nestranně.