Pozornost astronomů se v posledních letech čím dál více ubírá k tzv. bariéře helicity.
Parkerova sluneční sonda NASA, která byla vypuštěna v roce 2018, se vydala blíže ke Slunci než jakákoli jiná sonda a při svém 24. těsném přiblížení dosáhla impozantní rychlosti až 692 000 kilometrů za hodinu. Jejím úkolem je odhalit tajemství sluneční atmosféry, známé jako koróna a odpovědět na otázky, jako například proč je tato vrstva výrazně teplejší než viditelný povrch Slunce, fotosféra. Tento jev je znám jako „problém koronálního ohřevu“.
Tento problém je obzvláště zajímavý: zatímco teplota jádra Slunce přesahuje 15 milionů stupňů Celsia, fotosféra má teplotu přibližně 5 500 stupňů Celsia. Koróna, která je nejvzdálenější a nejvzdálenější vrstvou od jádra, však dosahuje teploty až 2 miliony stupňů Celsia. Pochopení toho, jak toto anomální teplo vzniká a udržuje se, je jednou z velkých výzev sluneční astrofyziky.
Dosud bylo navrženo několik teorií, které by toto anomální přehřívání koróny vysvětlovaly. Dvě z hlavních myšlenek jsou turbulence plazmatu a magnetické vlny známé jako iontové cyklotronové vlny. Každá z nich však má potíže s vysvětlením některých pozorovaných aspektů, jako jsou relativní teploty různých částic nebo množství energie dostupné z vln.
Nedávná studie naznačuje, že „bariéra helicity“ může být faktorem, který výše uvedené teorie spojuje a posiluje, uvádí web IFLScience. Tato koncepce navrhuje, že taková bariéra funguje jako přehrada, která přesměrovává energii plazmatu na iontové cyklotronové vlny a řeší tak nedostatky předchozích samostatných vysvětlení.
Bariéra helicity se vytváří pouze za specifických podmínek, například když je tepelná energie nízká v porovnání s magnetickou energií. Aby tým zjistil její přítomnost, analyzoval, jak se mění fluktuace magnetického pole v závislosti na parametrech slunečního větru důležitých pro vznik bariéry, jako je poměr tepelné a magnetické energie.
Analýza měření odhalila, že fluktuace se chovají přesně podle předpovědi, jak se mění parametry slunečního větru. To umožnilo určit hodnoty pro vznik bariéry, které jsou v blízkosti Slunce běžné.
Tento objev je pozoruhodný, protože podle jeho autorů poskytuje jasný důkaz o přítomnosti bariéry helicity. To pomáhá zodpovědět dlouholeté otázky týkající se koronálního ohřevu, urychlování slunečního větru, turbulentní disipace a spojení mezi fyzikou malých a velkých měřítek v heliosféře.

Zdroj: Youtube.com
Ačkoli se výzkum zaměřuje na naše Slunce, jeho výsledky mají dalekosáhlé důsledky pro studium jiných hvězd a různých oblastí vesmíru, kde existuje bezsrážkové plazma.
Zjištění pomáhá vysvětlit dříve nevysvětlené vlastnosti slunečního větru, jako například to, že protony jsou obvykle teplejší než elektrony. Zlepšuje pochopení turbulentní disipace, což následně umožňuje lépe předpovídat vesmírné počasí.
Kromě toho by tento objev mohl mít praktické využití na Zemi. Pochopení slunečního větru a jeho interakce se zemským magnetickým polem má zásadní význam pro předpověď kosmického počasí, které může ovlivnit satelitní komunikaci, energetické sítě a bezpečnost astronautů ve vesmíru. Schopnost předvídat nebezpečné sluneční bouře by mohla pomoci zmírnit jejich dopady na naši technologii a společnost.
Detekce této helikální bariéry nabízí nejen nový pohled na chování Slunce, ale také rozšiřuje naše znalosti o procesech probíhajících u jiných hvězd a ve vesmíru vůbec. Jak bude Parkerova sonda pokračovat ve své misi, je pravděpodobné, že se dozvíme ještě více o tajemstvích Slunce a jeho vlivu na sluneční soustavu.