CENTRUM.CZ > MeziŽenami.cz > 18. 7. 2025, 00:00

Příběh Mileny: Nejlepší kamarádka mi chtěla přebrat partnera

Sdílet

Zdroj: Freepik

Milena zakotvila ve vztahu se sympatickým Petrem a všechno klapalo až do chvíle, než pozvala na večeři svoji nejlepší kamarádku. Kristýna byla singl a vypadalo to, že jede po Petrovi. Ale než mohlo dojít na nejhorší, rozhodla se Milena pro rázný krok.

Kamarádka od dětství

Když jsme se s Petrem konečně přestěhovali do nového bytu, byla jsem šťastná. Bylo nám spolu dobře. Oba jsme pracovali, on jako právník, já v marketingu, víkendy jsme trávili v přírodě nebo prostě doma, v klidu. A tak mě napadlo, že k nám pozvu Kristýnu, moji nejlepší kamarádku od dětství. Byla zrovna bez chlapa, stěžovala si, že je pořád sama, a mně jí bylo líto. Říkaly jsme si všechno, takže věděla, že jsem zamilovaná, a že nám to klape. Proč by nakonec nemohla být naší rodinnou přítelkyní? „Když myslíš, tak ji pozvi,“ postavil se k mému návrhu Petr. „Rád se s ní seznámím,“ dodal a já jsem se těšila, že udělám Kristýně radost. Od toho přece kamarádky jsou, aby si pomáhaly, ne? Nehledě na to, že byl nejvyšší čas, aby poznala Petra; přiznávám, že jsem se jím chtěla i tak trochu pochlubit. Vypadá dobře, umí hezky vystupovat, bavit se – co víc si můžu přát?

(Ne)povedená večeře

Takže Kristýna přišla, v jedné ruce kytici, ve druhé víno. A na tváři obrovský úsměv. Obdivovala náš byt, vtipkovala, všechno chválila. Už první minuty jsem měla dojem, že Petrově přítomnosti věnovala víc pozornosti, než mi bylo milé. A k dovršení všeho měla na sobě šaty, které bych si na sebe nevzala ani v létě k bazénu; odhalovaly víc, než bylo zdrávo. S večeří jsem si dala práci: Byla ryba, zapečené brambory, grilovaná zelenina, a dokonce jsem připravila i malý dezert z ovoce! To ale Kristýnu zajímalo ze všeho nejmíň. Když už jsem přestala lítat do kuchyně, všimla jsem si, že se k Petrovi naklání jak puberťačka, dotýká se ho na předloktí a nonstop se uculuje. „Tak ty jsi teda právník? To je hrozně sexy,“ švitořila, aniž si všimla dezertu. Usmál se, ale odtáhl se od ní a odpověděl otázkou: „Jak ti chutnala večeře? Měli bychom za ni Mileně poděkovat.“ Kristýna se na mě konečně koukla a jen tak houkla: „Jojo, byla fajn.“ Petr ji evidentně zajímal víc než já. Vyprovodili jsme ji po dvou lahvích vína, které vypila spíš ona než my, a já měla z celého večera rozporuplné pocity. Ráda bych řekla, že jsem nežárlila, ale žárlila. Na její krásná prsa, dokonalé líčení a jistotu, se kterou flirtovala s mým partnerem. „Nevšiml sis, jak se k tobě má?“ otázala jsem se potichu, když jsme se chystali do postele. „Je přehnaně milá, ale… asi je jen trochu osamělá, ne?“ A to bylo všechno, co jsem se od něho dozvěděla. Chtěla jsem tomu věřit, ale tenhle druh samoty jsem znala. A nebyl nevinný.

Co se to děje?

V úterý večer, pár dní na to, přišel Petr domů později než obvykle. Prý byl s klientem na kafi. „Neuhodneš, kdo se u mě dneska zastavil v kanceláři,“ řekl jen tak mimochodem. Ztuhla jsem. „Kristýna?“ Přikývl. „Prý má právní dotaz. Něco s pracovní smlouvou. Pak navrhla, že mě pozve na kafe, když jsem jí pomohl. Nevěděl jsem, co říct, tak jsme šli na chvíli do kavárny naproti přes ulici.“ Mlčela jsem. Nevěděla jsem, co je horší – že ji neodmítl, nebo že mi to řekl tak klidně. Nebo vidím trávu růst? Třeba to bylo opravdu nevinné. Nicméně jsem nedokázala nezeptat se: „Nepřipadá ti to divný?“ „Ne, proč? Poradil jsem jí a tím to skončilo.“ Život šel dál. Kristýna mi občas zavolala, nebo já jí, a nijak mě nepřekvapovalo, když se ptala i na Petra a na to, jak se máme. Jenže to už začalo být okaté. Asi po dvou týdnech se u nás v sobotu odpoledne neočekávaně zastavila a že bychom mohli něco podniknout. „To nemůžeš zavolat?“ utrhla jsem se na ni, zato Petr nadšeně souhlasil, že půjdeme společně do kina a na večeři. Zase na Petra dělala oči, a dokonce se pokoušela mu něco špitat. A já jsem začala mít strach.

Opět vyšlo Slunce

Kristýna měla na Petra číslo, které jí dal při tom jejich prvním kafi. A začala dotírat. Zkoušela to. Psaní pozdě večer. Smajlíci. Právnické dotazy. Pozvánky na oběd. Ne že by se to dělo denně, ale dělo. Přestala jsem jí volat, snažila jsem se to vytěsnit, Petrovi jsem věřila, ale jí ne. Ale pak jsem to už nevydržela. „Víš, že tohle už není normální?“ vyjela jsem na něho, když se zmínil, že potkal Kristýnu před kanceláří a že jí to slušelo. „To tam byla náhodou, jo? Nebo se tě snaží sbalit?!“ Zamrkal. „Co? Takhle jsem o tom nepřemýšlel. Je to tvoje kamarádka, takže by mě ani ve snu nenapadlo, že by tě chtěla zradit.“ Ovšem jako správný pán tvorstva neopomněl dodat: „Líbím se jí, imponuju jí, ale na tom není nic špatného, nemyslíš?“ „Neřekla bych ti to, kdyby to bylo nevinný. Ale tohle… začíná mi z toho být nanic. Je to moje kamarádka. A ty… neodmítáš ji. Možná si to dokonce užíváš.“ Petr mlčel. Pak si sedl vedle mě a vzal mě do náruče: „Nechci o tebe přijít. A rozhodně nechci mít nic s Kristýnou. Ale asi jsem měl být jasnější. Vymezit hranice.“ „Tak to udělej. Hned. Nechci mít doma návštěvy, co po tobě koukají jak po zboží.“ Přikývl. A pak udělal něco, co jsem nečekala – zavolal jí přede mnou. Řekl jí, že tohle už nejde. Že jestli se chce dál kamarádit se mnou, musí s ním přestat flirtovat a přestat mu psát. Že chápe, že je sama, ale on že není řešení. A tak doufám, že to stačilo. Petr mi zůstal, ale jestli mám ještě kamarádku, to opravdu nevím. To asi ukáže až čas.

Názor koučky Hany Adamíkové

[caption id="attachment_102897" align="alignright" width="225"]

Koučka Hana Adamíková[/caption] Podle všeho se Mileně projevil strach, který je uvnitř ní. Reakce partnera je uznání hodná, neboť dal jasně najevo své hranice. Rovněž dal své partnerce pocit bezpečí a ujištění, že je ve vztahu s ní ukotvený. Pro Milenu pak tato zkušenost může být dobrou příležitostí se podívat, zda si ve vztahu s Petrem plně důvěřuje a jestli si je jistá sama sebou. Má-li v sobě strach, je dobré ho přesně pojmenovat. Bojí se, že by mohl partner odejít kvůli jiné, lepší (kdo je lepší v jejích očích)? Bojí se zrady kamarádky? Případně obojího. Jasně pojmenované strachy dávají člověku sílu ke změně a k uvolnění emočního napětí. Lékem na tento typ situace je komunikace s cílem stanovení si vlastních hranic a zóny komfortu pro zachování srdečných a hlubokých vztahů.

Hana Adamíková

Koučka, mentorka, lektorka i spisovatelka. Věnuje se osobnímu rozvoji, tématům sebedůvěry, vnitřního klidu a partnerských vztahů. Pro ženy napsala knihy Uzdravte své sebevědomí, a Staňte se magnetem na muže, ve kterých je možné najít mnoho návodů na to, jak žít spokojený a naplněný život. Organizuje i podzimní workshhopy: