Lidský mozek se stává inspirací pro vývoj umělé inteligence – a neurovědci opouštějí univerzity, aby s technologickými giganty jako Meta či Google hledali nový směr. Spojení AI a neurovědy otevírá cestu k efektivnější, chytřejší a možná i etičtější budoucnosti.
Odvětví umělé inteligence se obrací ke znalostem lidského mozku, aby překonalo své největší překážky, což způsobuje odliv talentů z lékařského sektoru do technologického. V horečném závodě o zvládnutí umělé inteligence se v Silicon Valley stal nejžádanějším nový profesní profil, přičemž titáni jako Meta, Apple, Google a OpenAI agresivně soutěží o nábor neurovědců, kteří jsou přesvědčeni, že tajemství lidského mozku jsou klíčem k dosažení nové generace průlomových objevů v oblasti umělé inteligence.
Tento fenomén způsobuje masivní migraci akademických talentů do soukromého sektoru, který výzkumníky láká svými neomezenými zdroji a možností realizovat své nápady v celosvětovém měřítku. Průsečík mezi neurovědou a umělou inteligencí se ukazuje jako úrodné pole pro inovace, kde se hluboké znalosti lidského mozku uplatňují ke zlepšení efektivity a schopností systémů umělé inteligence.
Odliv mozků
Případ Alda Battisty, je reprezentativní ukázkou tohoto trendu; po kariéře v Centru pro neurovědy na Newyorské univerzitě, kde zkoumal, jak mozek činí subjektivní rozhodnutí, byl Battista v září přijat společností Meta jako vědecký pracovník: „Akademická práce je zábavná, protože můžete zkoumat zvláštní a inovativní nápady, ale víte, že nemusí mít nutně reálný dopad,“ uvedl.
Vysvětluje, že ve společnosti Meta se jeho práce zaměřuje na vývoj neuronových sítí, které doporučují obsah na sociálních sítích, a podotýká, jak přínosná je pro něj okamžitá „zpětná vazba“ na jeho nové pozici, což v době, kdy pracoval ve výzkumu, nezažil: „Můžete změřit, zda se lidem algoritmus s touto malou úpravou, kterou jste provedli, líbí nebo ne,“ vysvětluje.
Výzkum v chilském Národním centru pro umělou inteligenci (CENIA) analyzoval zásadní rozdíly mezi neuronálními mikroobvody mozkového neokortexu a dnešními umělými neuronovými sítěmi. Dr. Rodrigo Clemente Vergara Ortuzar, člen tohoto týmu, upozorňuje, že „současné systémy umělé inteligence mají stále velký prostor pro čerpání inspirace z neurověd, aby se zlepšila jejich flexibilita a efektivita“.
Podstata problému
Vergara dále vysvětluje, že zatímco systémy umělé inteligence mají tendenci po tréninku „zmrazit“ své učení, biologický mozek si udržuje nepřetržitou plasticitu a schopnost učení po celý život, což je další důvod, proč se hlavní vývojáři zajímají o sladění svých modelů s fungováním lidského mozku. Jak zdůrazňuje analýza, kterou na serveru Medium zveřejnil Dr. David Ragland, „tato interdisciplinární spolupráce mezi neurovědou a umělou inteligencí není jen sňatkem z rozumu, ale je nutností pro rozvoj obou oborů“.
Zatímco původní umělá inteligence byla inspirována základním pochopením mozku, současné systémy dosahují úrovně složitosti, která k dalšímu pokroku vyžaduje sofistikovanější neurovědecké poznatky. Lze očekávat, že v příštích několika letech budeme svědky toho, jak bude stále více profilů přesouváno do oblasti umělé inteligence, což nakonec povede k vytváření pracovních míst.
Jedním z hlavních důvodů, proč společnosti zabývající se umělou inteligencí hledají neurovědce, je vysoká energetická náročnost tohoto odvětví. Logika vychází z úvahy, že hardware, na kterém běží AI, pracuje podobně jako lidský mozek, provádí víceméně stejné operace za sekundu, ale grafické procesory, které pohánějí jazykové modely, spotřebovávají mnohem více energie než lidský mozek. V podstatě doufají, že odborníci na lidský mozek budou schopni tyto modely dostat na úroveň efektivity, s níž pracujeme my lidé.

Zdroj: Youtube.com
Energetická účinnost je jen jednou z mnoha výzev, kterým umělá inteligence v současnosti čelí. Modely AI, zejména modely hlubokého učení, vyžadují k tréninku obrovské množství dat a výpočetního výkonu, což se projevuje vysokou spotřebou energie. Ve srovnání s tím je lidský mozek mimořádně efektivní a dokáže provádět složité kognitivní úlohy se zlomkem energie, kterou spotřebovávají stroje. Neurovědci proto zkoumají, jak tuto efektivitu napodobit v systémech umělé inteligence, což by mohlo způsobit revoluci ve vývoji a provozu těchto systémů.
Další otázky
Kromě toho jsou etika a odpovědnost při vývoji AI oblastmi, v nichž může neurověda nabídnout cenné poznatky. Pochopení toho, jak lidský mozek zpracovává informace a činí rozhodnutí, může pomoci vytvořit systémy AI, které budou transparentnější a odpovědnější, a řešit tak obavy ohledně zaujatosti a spravedlnosti algoritmů.
Spolupráce mezi neurovědou a umělou inteligencí utváří budoucnost technologií způsobem, kterému teprve začínáme rozumět. Vzhledem k tomu, že technologičtí giganti do této oblasti nadále investují, budeme pravděpodobně svědky významného pokroku, který nejen zlepší efektivitu a schopnosti systémů umělé inteligence, ale také bude řešit některé z nejpalčivějších etických a sociálních problémů našeho digitálního věku.
Když se bavíme o spojení neurovědy a umělé inteligence, často se soustředíme na výkon a efektivitu. Ale podle mého názoru je tu ještě jedna, možná důležitější dimenze: etika a odpovědnost. Pochopení toho, jak náš mozek zpracovává informace a rozhoduje se, je totiž klíčové pro vytvoření AI systémů, které budou transparentní, spravedlivé a skutečně odpovědné. Přece nechceme, aby nám umělá inteligence servírovala zkreslená data nebo činila neetická rozhodnutí, aniž bychom rozuměli proč. Proto je transfer neurovědců do technologického sektoru tak cenný – tito lidé přinášejí nejen hluboké znalosti o biologii učení, ale i cit pro složitost lidského rozhodování. Já osobně vnímám tuto interdisciplinární spolupráci jako most k budoucnosti, kde technologie nejenže funguje chytřeji, ale také jedná etičtěji. Není to jen o datech a algoritmech, je to o lidech a společnosti.